Otokar Fierlinger

Doc. Ing. arch. Otokar Fierlinger byl nejen zakladatelem moderní české zahradní architektury, ale také významným urbanistou, který stál u počátků českého územního plánování. Vystudoval pozemní stavitelství na Vysoké škole technické ve Vídni. Po praxi v několika stavebních kancelářích vstoupil v roce 1913 do státních služeb na Místodržitelství v Brně, později přešel na Okresní hejtmanství do Olomouce. Od roku 1919 působil na Ministerstvu veřejných prací, kde byl v roce 1934 jmenován přednostou oddělení pro plánování a výstavbu měst. Mezi léty 1920 a 1921 byl na studijní cestě v USA, například na universitě Ann Arbor v Michiganu nebo na Harvardu v Cambridge, kde se seznámil s aktuálními trendy v urbanismu, krajinném plánování, zahradní architektuře i navrhování veřejných prostranství. Velký vliv na něj měl i věhlasný F. L. Wright. Fierlinger se stal znalcem a šiřitelem anglosaské a americké krajinářské školy. Americkou zkušenost dále rozvíjel (např. častou účastí na mezinárodních kongresech), soustředil se především na problematiku rekreačních veřejných ploch ve městech, na krajinnou i zahradní architekturu, na regulační i regionální plány. V roce 1923 byl promován na doktora technických věd. V první polovině 20. let také přijal členství ve výkonném výboru Mezinárodní federace pro bydlení a stavbu měst v Londýně. Hojně přispíval do denního tisku i architektonických periodik svými výpisky z mezinárodních kongresů a literatury, zabýval se urbanismem a regionálním plánováním jak na úrovni teoretické, tak i v pojetí vlastních případových studií. Mezi lety 1930 a 1937 by docentem nauky o stavbě měst na AVU. Dovršením jeho snah se stala samostatná publikace „Zahrada a obydlí“ (1938), ve které shrnul moderní trendy a představil vlastní pojetí zahradní a sadové architektury.
Díky politické kariéře svého bratra Zdeňka Fierlingera se Otokar dostal i k navrhování přestaveb vil a zahrad několika českých diplomatů. Vrcholným počinem se pak staly práce pro prezidenta Edvarda Beneše v Sezimově Ústí. Architekt po celá třicátá léta pracoval na úpravách Benešových zahrad a jejich propojení se sousedními zahradami Ludvíka Strimpla a bratra Zdeňka, vznikl tak jednotný a dodnes působivý parkový celek. Architekt Fierlinger se také zabýval rekonstrukcemi historických zahrad – spolu s Pavlem Janákem rekonstruoval zahradu Černínského paláce nebo Královskou zahradu u Belvedéru. Podílel se rovněž na urbanistickém začlenění sídliště Baba v Dejvicích do komplexu zeleně.
Otokar Fierlinger se za druhé světové války zapojil do odboje, organizoval pomoc rodinám pronásledovaným nacisty a podílel se na výrobě a distribuci ilegálních tiskovin. Dne 8. 9. 1941 však architekt předčasně zemřel po neúspěšné operaci.