Paul Bonatz

Paul Michael Nikolaus Bonatz byl německý architekt, vysokoškolský profesor a mostní návrhář. Společně s Paulem Schmitthennerem patřil k hlavním představitelům tzv. Stuttgartské školy a z mezinárodního hlediska k nejvýznamnějším tradicionalistům.
Bonatzův otec byl úředníkem rolnického původu z Mecklenburgu a jeho matka pocházela z Lucemburska. Po maturitě v alsaském Hagenau začal nejprve studium strojírenství na vysoké škole technické v Mnichově a po roce přešel na obor architektura, kde získal v roce 1900 diplom. Po svatbě (1902) odešel do Stuttgartu, kde působil do roku 1905 jako asistent Theodora Fischera a poté do roku 1908 jako pedagog a mimořádný profesor na vysoké škole technické ve Stuttgartu. Po Fischerově návratu do Mnichova (1908) se Bonatz stal jeho nástupcem a působil na škole až do roku 1943. V roce 1908 se Bonatz stal členem německého Werkbundu, který byl založen o rok dříve. Příležitostně spolupracoval na soutěžních návrzích se svým mladším bratrem Karlem Bonatzem (1882-1951). Vedle pedagogického působení získával četné soukromé zakázky, kvůli čemuž založil ve Stuttgartu v roce 1910 společně se svým přítelem ze studií Friedrichem Eugenem Scholerem (1874-49) architektonickou kancelář Bonatz und Scholer. Společnou praxi ukončili až v roce 1944. Nedá se přesně určit, jak velký by Scholerův podíl na společných projektech.
V roce 1928 byl Bonatz zakládajícím členem konzervativního architektonického spolku Der Block, z něhož pak v dubnu 1931 vystoupil. Podobně jako Paul Schmitthenner byl Bonatz proti “novému stavění“ jak bylo deklarováno na vzorovém sídlišti Weissenhofsiedlung ve Stuttgartu. Ve 30. letech byl uměleckým poradcem Fritze Todta u návrhů mnoha mostů říšské dálnice a pravidelným přispěvatelem časopisu Die Strasse (Silnice).
Po nevyjasněném pádu letadla (1942), při němž přišel Fritz Todt o život, učinil jeho nástupce Albert Speer z projektu říšské dálnice jednu ze součástí ministerstva zbrojního průmyslu. Nestraník Bonatz získal v roce 1943 nabídku pracovat jako poradce ve stavební kanceláři technické škole tureckého ministerstva kultury. V září 1943 se odstěhoval do Turecka, které se v srpnu 1944 diplomaticky odpojilo od Německa. Přestože Bonatzova rodina žila v Německu, on zůstal navzdory doporučení německé strany v Turecku. V letech 1946-54 byl profesorem na technické univerzitě (Teknik Üniversitesi) v Istanbulu. V období 1947-48 byl pověřen přestavbou ankarské výstavní haly na státní operu. Po nařízení, že zahraniční architekti nesmějí v Turecku stavět bez místního spolupracovníka, vrátil se Bonatz v roce 1954 zpět do Stuttgartu. V roce 1955 se podílel na návrhu mostu u Neckarweihingen. O rok později zemřel a byl pochován na lesním hřbitově.