Reima Pietilä

Reima Pietilä krátce po studiích pracoval na městském úřadu v Helsinkách než v roce 1957 zvítězil v soutěži na finský pavilon pro světovou výstavu Expo v Bruselu. V roce 1960 si společně se svojí ženou Raili Pietilä založili vlastní kancelář. Reima Pietilä se od tradicionalistické tvorby finských architektů odlišoval tím, že se při navrhování soustředil na hledání “tvaru tvarů“, což ho přivedlo k celé řadě expresivních budov bez na první pohled ujasněných tvarů. Pietilova izolovaná pozice mezi finskými architekty ho vedla k práci v cizině, přičemž zahraniční projekty ovlivnily jeho pozdější práce ve Finsku. Pietilä ustavičně hledal vztah mezi architektonickou teorií a praxí až si vypracoval svůj vlastní postup, který v letech 1973-79 vyučoval na univerzitě Oulo. Reima Pietilä navazuje na své předchůdce jakými byli Alvar Aalto nebo Lars Sonck, ale s tou přidanou hodnotou, že dokázal vytvářet regionální obsah mezinárodního významu.