Stanislav Semrád

Architekt, urbanista a teoretik Stanislav Semrád po absolvování Vysoké školy architektury a pozemního stavitelství v Praze (1930) pracoval ve státní správě a jako projektant stavebních firem (například v Praze u architekta Bohumíra Kozáka nebo v Hradci Králové u architekta Jana Rejchla). Byl také na stáži u architekta Augusta Perreta v Paříži, po návratu pracoval v Plánovací komisi hl. m. Prahy. Ve třicátých a čtyřicátých letech často spolupracoval s architekty J. Havlíčkem, P. Barešem, E. Skřivanem a se svým bratrem akad. sochařem Rudolfem Semrádem. Jejich projekty byly často oceňovány, zůstaly ale téměř bez realizací.
Po druhé světové válce se Stanislav Semrád stal jedním ze spoluzakladatelů pražského Stavoprojektu (od roku 1948 vedoucí urbanistického ateliéru) a později byl jmenován vedoucím střediska vývoje Útvaru hlavního architekta města Prahy. Architekt byl dlouholetým hlavním redaktorem časopisu Architekt (SIA), členem redakční rady Architektury ČSR a přednášel o urbanismu na VŠUP v Praze. Ve Svazu architektů dlouhá léta vedl urbanistickou sekci a předsedal i komisi pro krajinu a zeleň. Po roce 1945 se přimknul k ideologickému proudu a několikrát vystoupil jako obhájce socialistického realismu. V ideologickém období kritizoval řadu funkcionalistů za příklon ke kapitalismu, jiné za příliš ambiciózní rozšiřování a rozmělňování předmětu architektury (Karel Honzík) a nehumánní názory (Ladislav Žák). Přesto právě Ladislava Žáka v mnohém oceňoval (především co se týče parkové a krajinářské architektury) a později na něj přímo navazoval.
V šedesátých letech Semrád často vystupoval proti nešetrné architektonické a urbanistické praxi. Byl jedním z autorů rezoluce z putovní výstavy Město v zeleni (1960-61, dalšími autory byli Josef Karel Říha, Bohumil Kavka a Otakar Kuča). V rezoluci například stálo, že projektování sídlišť musí být od samého začátku prováděno ve spolupráci mezi architektem-urbanistou a sadovníkem-krajinářem; že je třeba zvýšit počet urbanistů i krajinářů a doškolovat stávající; že by se měly zřizovat sadovnické specializace na technických vysokých školách; že by se při projektování sídlišť neměly moci přesouvat finanční položky z rozpočtu na zeleň do jiných položek; že by městská zeleň měla být vždy navrhována s ohledem na okolní krajinnou zeleň (biologicky, funkčně i esteticky) atd.
Stanislav Semrád se dlouhodobě zaměřoval na projektování zeleně a krajiny a lze ho jistě zařadit mezi zakladatele československé krajinářské architektury. Byl jedním z předních propagátorů kvalitního projektování zeleně, přírodních rekreačních ploch, městských zelených pásů i celé krajiny. Dokládají to jak jeho články od konce třicátých let, tak i zápal, se kterým prosazoval k přírodě šetrná urbanistická pravidla až do konce šedesátých let, kdy se musel jako mnozí jeho kolegové stáhnout do ústraní.