Vilém Kuba
*26. 5. 1905 – Nížkovice, Česká republika
†20. 5. 1961 – Brno, Česká republika
Biografie
Vilém Kuba, stejně jako jeho starší bratr, Alois Kuba, vystudoval Českou státní průmyslovou školu v Brně a absolvoval praxi na brněnském Stavebním úřadě u architekta Bohuslava Fuchse. Další zkušenosti získal v projekčních kancelářích Oskara Pořísky, Jaroslava Rösslera, Josefa Štěpánka a Bohumila Hübschmanna. Na Fuchsův popud odešel v roce 1928 studovat architekturu do Prahy na Akademii výtvarných umění do ateliéru Josefa Gočára.
Po návratu do Brna se naplno zapojil do architektonické praxe v projekční firmě Dvořák a Kuba a velkou měrou ovlivnil podobu a typologii výstavby nájemních a rodinných domů v meziválečném Brně. Vilém Kuba se stal vedoucím architektem firmy a zajišťoval jí kvalitní architektonické návrhy. Množství jeho brněnských realizací lze rozpoznat podle výrazně přetažených kazetových korunních říms, průběžných arkýřů a schodišťových oken nebo opaxitových a šamotových obkladů přízemí a chodeb.
V roce 1932 s bratrem Aloisem Kubou založili vlastní projekční kancelář V. a A. Kuba. V roce 1933 získali bratři Kubové 3. místo v celostátní soutěži na malé byty, kde představili svůj propracovaný projekt „vertikálního bydlení“ v malých řadových rodinných domech. Vilém Kuba se ve 30. letech úspěšně účastnil dalších architektonických soutěží: společně s Emanuelem Hruškou získal 1. cenu za návrh ústředního hřbitova v Praze-Ďáblicích a 2. cenu v soutěži na novou budovu českého divadla v Brně.
V době okupace byla jeho projekční činnost minimální. Po válce se jako zaměstnanec Stavebního úřadu města Brna angažoval v obnově válečných škod. Po komunistickém převratu se jako architekt dostal do vedení brněnského Stavoprojektu, který vznikl znárodněním menších prvorepublikových firem. Vilém Kuba, zde působil do roku 1950 jako ředitel, poté byl vedoucím jednoho z ateliérů. Věnoval se například vypracování metodiky poválečné výstavby nových škol nebo společně s architekty Krohou a Poláškem výstavbě bytových domů a sociálního bydlení.
V roce 1957 zvítězil společně s J.Ledvinou a M.Kramolišem v soutěži na hotel International v Husově ulici v Brně. Tento záviděníhodný úspěch snad způsobil, že Vilém Kuba neprošel novými stranickými prověrkami a na základě špatného kádrového posudku byl propuštěn ze Stavoprojektu. Přes mnohá odvolání, kde prokázal, že nikdy nevlastnil žádný majetek a že jeho vztah k bratrově firmě byl čistě zaměstnanecký, musel nakonec ve svých 53 letech přijmout místo vazače jeřábních nákladů v Královopolské strojírně. Situace se pro něj zhoršila, když onemocněl šedým zákalem a částečně ztratil zrak. Nebezpečné zaměstnání se mu nakonec stalo osudným. Vilém Kuba zemřel dne 20. května 1961 na následky vážného pracovního úrazu.
Vilém Kuba, stejně jako jeho starší bratr, Alois Kuba, vystudoval Českou státní průmyslovou školu v Brně a absolvoval praxi na brněnském Stavebním úřadě u architekta Bohuslava Fuchse. Další zkušenosti získal v projekčních kancelářích Oskara Pořísky, Jaroslava Rösslera, Josefa Štěpánka a Bohumila Hübschmanna. Na Fuchsův popud odešel v roce 1928 studovat architekturu do Prahy na Akademii výtvarných umění do ateliéru Josefa Gočára.
Po návratu do Brna se naplno zapojil do architektonické praxe v projekční firmě Dvořák a Kuba a velkou měrou ovlivnil podobu a typologii výstavby nájemních a rodinných domů v meziválečném Brně. Vilém Kuba se stal vedoucím architektem firmy a zajišťoval jí kvalitní architektonické návrhy. Množství jeho brněnských realizací lze rozpoznat podle výrazně přetažených kazetových korunních říms, průběžných arkýřů a schodišťových oken nebo opaxitových a šamotových obkladů přízemí a chodeb.
V roce 1932 s bratrem Aloisem Kubou založili vlastní projekční kancelář V. a A. Kuba. V roce 1933 získali bratři Kubové 3. místo v celostátní soutěži na malé byty, kde představili svůj propracovaný projekt „vertikálního bydlení“ v malých řadových rodinných domech. Vilém Kuba se ve 30. letech úspěšně účastnil dalších architektonických soutěží: společně s Emanuelem Hruškou získal 1. cenu za návrh ústředního hřbitova v Praze-Ďáblicích a 2. cenu v soutěži na novou budovu českého divadla v Brně.
V době okupace byla jeho projekční činnost minimální. Po válce se jako zaměstnanec Stavebního úřadu města Brna angažoval v obnově válečných škod. Po komunistickém převratu se jako architekt dostal do vedení brněnského Stavoprojektu, který vznikl znárodněním menších prvorepublikových firem. Vilém Kuba, zde působil do roku 1950 jako ředitel, poté byl vedoucím jednoho z ateliérů. Věnoval se například vypracování metodiky poválečné výstavby nových škol nebo společně s architekty Krohou a Poláškem výstavbě bytových domů a sociálního bydlení.
V roce 1957 zvítězil společně s J.Ledvinou a M.Kramolišem v soutěži na hotel International v Husově ulici v Brně. Tento záviděníhodný úspěch snad způsobil, že Vilém Kuba neprošel novými stranickými prověrkami a na základě špatného kádrového posudku byl propuštěn ze Stavoprojektu. Přes mnohá odvolání, kde prokázal, že nikdy nevlastnil žádný majetek a že jeho vztah k bratrově firmě byl čistě zaměstnanecký, musel nakonec ve svých 53 letech přijmout místo vazače jeřábních nákladů v Královopolské strojírně. Situace se pro něj zhoršila, když onemocněl šedým zákalem a částečně ztratil zrak. Nebezpečné zaměstnání se mu nakonec stalo osudným. Vilém Kuba zemřel dne 20. května 1961 na následky vážného pracovního úrazu.
