Vladimír Meduna
*5. 10. 1909 – Brno, Česká republika
†19. 3. 1990 – Brno, Česká republika
Biografie
Vladimír Meduna se narodil dne 5. října 1909 v Brně v dělnické rodině. V roce 1927 maturoval na I. české státní reálce a v roce 1935 ukončil studium na odboru architektury a pozemního stavitelství ČVŠT v Brně. V letech 1936-1937 působil jako pomocná vědecká síla při ústavu pozemního stavitelství. V únoru 1937 nastoupil službu v oddělení pozemních staveb Zemského úřadu v Brně. V červenci 1943 byl zatčen gestapem pro účast v odboji, vězněn v brněnských Kounicových kolejích a ve Vratislavi a odsouzen na půl roku vězení, ze kterého byl propuštěn v březnu 1944.
V listopadu 1945 vystoupil ze státních služeb a otevřel si vlastní projekční kancelář v Ostravě. V letech 1948-1952 byl lidovým zástupcem Jednotného národního výboru Ostrava. V roce 1951 se habilitoval na brněnské technice pro obor architektura. V 50. letech 20. století působil v ostravském Stavoprojektu. S jeho působením na Ostravsku jsou spojeny rozsáhlé projekty Poruby, Havířova, směrného plánu Ostravy a Karviné a asanační plán celé ostravské-karvinské oblasti.
V březnu 1958 znovu nastupuje na FAPS VUT v Brně a v listopadu 1959 se stává profesorem pro obor urbanismus. Kromě urbanismu přednášel na VUT územní plánování a urbanistickou kompozici. Účastnil se řady urbanistických soutěží (1966 – návrh řešení centra Karviné, 1967 – projekt Praha-Jižní Město, 1967 – návrh na zástavbu bratislavské Petržalky aj.). Dlouhodobě působil ve Svazu architektů; byl předsedou českého a od roku 1972 i federálního svazu. V roce 1973 byl jmenován čestným doktorem Moskevského institutu stavebního inženýrství.
Od roku 1958, kdy byl poprvé pověřen funkcí rektora VUT, stál v čele školy až do roku 1968, kdy byl z této funkce odvolán. V období tzv. normalizace byl opětovně zvolen do čela školy, a to na funkční období 1970-73 a 1973-76. Zemřel dne 19. března 1990 v Brně.
Vladimír Meduna se narodil dne 5. října 1909 v Brně v dělnické rodině. V roce 1927 maturoval na I. české státní reálce a v roce 1935 ukončil studium na odboru architektury a pozemního stavitelství ČVŠT v Brně. V letech 1936-1937 působil jako pomocná vědecká síla při ústavu pozemního stavitelství. V únoru 1937 nastoupil službu v oddělení pozemních staveb Zemského úřadu v Brně. V červenci 1943 byl zatčen gestapem pro účast v odboji, vězněn v brněnských Kounicových kolejích a ve Vratislavi a odsouzen na půl roku vězení, ze kterého byl propuštěn v březnu 1944.
V listopadu 1945 vystoupil ze státních služeb a otevřel si vlastní projekční kancelář v Ostravě. V letech 1948-1952 byl lidovým zástupcem Jednotného národního výboru Ostrava. V roce 1951 se habilitoval na brněnské technice pro obor architektura. V 50. letech 20. století působil v ostravském Stavoprojektu. S jeho působením na Ostravsku jsou spojeny rozsáhlé projekty Poruby, Havířova, směrného plánu Ostravy a Karviné a asanační plán celé ostravské-karvinské oblasti.
V březnu 1958 znovu nastupuje na FAPS VUT v Brně a v listopadu 1959 se stává profesorem pro obor urbanismus. Kromě urbanismu přednášel na VUT územní plánování a urbanistickou kompozici. Účastnil se řady urbanistických soutěží (1966 – návrh řešení centra Karviné, 1967 – projekt Praha-Jižní Město, 1967 – návrh na zástavbu bratislavské Petržalky aj.). Dlouhodobě působil ve Svazu architektů; byl předsedou českého a od roku 1972 i federálního svazu. V roce 1973 byl jmenován čestným doktorem Moskevského institutu stavebního inženýrství.
Od roku 1958, kdy byl poprvé pověřen funkcí rektora VUT, stál v čele školy až do roku 1968, kdy byl z této funkce odvolán. V období tzv. normalizace byl opětovně zvolen do čela školy, a to na funkční období 1970-73 a 1973-76. Zemřel dne 19. března 1990 v Brně.
