Vojteh Ravnikar

Narodil se v Lublani. Je druhým synem nejvýznamnějšího poválečného slovinského architektova Edvarda Ravnikara. Většinu dětství strávil v Nove Gorizi a na jihozápadě Slovinska v regionu Kras, podle něhož pojmenoval jedno z nejúspěšnějších architektonických sdružení konce 70. let. Po absolvování střední školy v Nove Gorici odešel studovat architekturu na univerzitu v Lublani, kde v roce 1973 získal diplom. Byl členem redakce časopisu AB - Arhitektov bilten. Od roku 1983 pořádal Piranské dny architektury. V roce 1992 spoluzaložil a byl šéfredaktorem architektonického  časopisu Piranesi. Jeho nejvýznamnější stavby vznikly na západně Slovinska, mezi nimiž jsou poštovní úřad ve Vremenski Britof, radnice v Sežaně, hotel v Piranu či národní divadlo v Nove Gorici. V roce 1987 získal Plečnikovu cenu za celoživotní tvorbu a 2003 získal Prešernovu cenu, která je nejvyšším slovinským oceněním v oblasti kultury a umění. Od osmdesátých let vedl v Lublani úspěšný ateliér. V roce 1990 se němu připojil Robert Potokar a od roku 2003 nese kancelář název Ravnikar Potokar arhitekturni biro realizující po celém Slovinsku velké administrativní a bytové soubory. Od roku 1993 až do své smrti působil jako profesor architektury na univerzitě v Lublani, ale také jako hostující profesor na univerzitě v italském Terstu (2002) a Trentu (2004-05). V roce 2006 získal Herderovu cenu udělovanou významným středoevropským osobnostem na poli umění. Byl dlouholetým členem Slovinské akademie věd a umění (ZAPS).