Zdeněk Lakomý

Architekt Zdeněk Lakomý se narodil v Místku ve Slezsku, ve 30. letech vystudoval Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství na ČVUT v Praze. Za druhé světové války pracoval ve stavebním a projektovém oddělení firmy Baťa ve Zlíně. Po osvobození se stal houževnatým zastáncem socialistického realismu a marxisticko-leninského přístupu k urbanismu, což mu otevřelo dveře k výkonu řady stranických funkcí. Od druhé poloviny 40. let pracoval na kinofikaci měst a ve Studijním a typizačním ústavu prováděl typizaci společenských zařízení, kulturních domů, divadel apod. Od roku 1951 pracoval ve Výzkumném ústavu výstavby a architektury (VÚVA) v Praze, který na konci 50. let také vedl. Na začátku 60. let působil jako vedoucí tajemník Výboru socialistické kultury a započal s výukou na Katedře kultury na Vysoké škole politické ÚV KSČ. Od 60. let byl členem redakčních rad několika časopisů (např. Architektura ČSR, Životné prostredie). Byl také jedním ze zakladatelů Kabinetu teorie architektury a tvorby životního prostředí při ČSAV (1964-71), který po celou dobu jeho existence vedl. V 70. letech dále působil na odboru teorie urbanismu a tvorby životního prostředí na ČSAV. V širším multidisciplinárním týmu spolupracovníků (psychologů, sociologů, agronomů, právníků, přírodovědců i ochránců přírody) se soustředil zejména na problematiku hromadné výstavby, zásahů do přírodního prostředí, vlivů životního prostředí na socialistického člověka apod. Jeho zaměření postupně přešlo od teorie architektury a urbanizmu k výzkumu otázek teorie a tvorby životního prostředí a jeho preventivní ochrany. Za svoji činnost získal Státní vyznamenání, čestné členství ve Svazu českých architektů a řadu dalších poct.