Zhmotnit modernistické myšlenky
Bauhausu se nejlépe zdařilo v Desavě. Kromě školy a
mistrovských domů zde během krátkého období byly postaveny desítky bytů a tři stovky řadových rodinných domů. Desava se rovněž může pyšnit druhou největší sbírkou (po berlínském archivu) čítající 49 000 předmětů spojených s Bauhausem. V roce 2012 přestavěl Reiner Becker v sousedství Bauhausu objekt východoněmecké kavárny ze 60. let na
Bauhaus knihovnu, avšak celá desavská instituce spravující sbírky umělecké školy se stále potýkala s nedostatkem prostorů. V mezinárodní soutěži na nové muzeum se podařilo v konkurenci 831 týmů prosadit barcelonskému ateliéru Addenda Architects, kteří zvítězili s heslem „lehkost a transparentnost“. Jejich muzeum nacházející se na východním okraji městského parku bylo veřejnosti zpřístupněno letos v září. Nízký dvoupodlažní kvádr má představovat otevřenou bránu z města do parku. Z toho důvodu zůstal parter muzea prázdný a nad ním je vynášen železobetonový tubus s rozponem 50 m. Počítačovou vizualizaci slibující transparentní budovu se však architektům nepodařilo bezezbytku převést do reality. Krátce před otevřením musely být na skleněnou fasádu navíc nalepeny tenké svislé pásky za půl milionu eur, aby se odstrašili ptáci před nárazem do skla. Přes den působí muzeum dojmem nudné administrativní budovy. Teprve až po západu slunce, kdy se objekt rozzáří a předsazený skleněný plášť odhalí přes den ukrytou železobetonovou nosnou konstrukci odvážně se klenoucí nad městským parkem.
Autoři se svým návrhem chtěli přiblížit k jiné modernistické ikoně, kterou je umělecké muzeum v São Paulu od
Liny Bo Bardi z roku 1968, kde však místní klimatické podmínky umožňují ponechat parter zcela otevřený a stejně tak měli na očích barcelonský pavilon, který
Mies van der Rohe před devadesáti letech vytvořil pod heslem „more with less“. Kdo by však chtěl odsoudit mladé španělské architekty na základě vnějšího vzhledu stavby a nevkročil do muzea, udělal by velkou chybu, neboť uvnitř již nejsou kompromisy patrné a naplno se rozvíjí myšlenka velkorysého parteru otevřeného do parku. Stejně tak příjemně překvapí, s jakou pozorností se architekti věnovali zpracování sebemenších detailů. Hrubý pohledový beton nosné konstrukce je záměrně v přímém kontrastu k čisté estetice strojírenských detailů.
V horních podlažích jsou jako ve střežené pokladnici umístěny exponáty spojené s obdobím Bauhausu. Nejzajímavější pohled se však nabízí z přízemí, odkud je díky otevřenému parteru možné dobře si prohlédnout všechny budovy v okolí dokumentující snad všechny slohy 20. století se svými vzmachy i přešlapy.