Café Restaurant Resselpark
Restaurace stojí na posvátném místě na vídeňském Karlově náměstí (Karlsplatz), jen co by kamenem dohodil od kostela svatého Karla Boromejského (Karlskirche). Nová restaurace s kavárnou v Resselparku vás zve k posezení; vítáni jsou štamgasti, studenti z nedaleké Techniky, turisté, zkrátka všichni. Zvenku objekt vypadá jako shluk mnoha malých domků obracejících se k veřejnosti. To okamžitě vytváří přívětivý a lidský rozměr. Každý návštěvník tak má svůj vlastní dům, kde se může najíst. Nové prostorové uspořádání uvnitř oválu ohraničeného živým plotem, který je společně s oválným bazénem charakteristickým prvkem pro Karlovo náměstí, otevřelo příležitost pro celkové zlepšení: bylo znovuobnoveno několik stezek vedoucích napříč pozemkem, opětovně začleněna památkově chráněná Tilgnerova kašna (bronzové sousoší se dvěma cherubíny a čtyřmi žabími plastikami chrlícími vodu od Viktora Tilgnera z roku 1902) a území bylo sjednoceno. Posezení okolo kavárny nyní díky nové dlažbě lépe navazuje na okolí.
V létě minulého roku byla uprostřed vídeňského Resslova parku (pojmenovaném po vynálezci lodního šroubu Josefu Resselovi) otevřena nová restaurace, která vznikla podle návrhu ateliéru PPAG a nahradila tak původní poněkud anachronický podnik z roku 1958, který připomínal spíše provizorní bungalov s pozdějšími přístavbami a navozoval atmosféru odpovídající zahrádkářské kolonii než, aby představoval důstojného souseda vrcholného barokního kostela od Johanna Benrharda Fischera z Erlachu. Na historii bohaté místo láká zástupy turistů, kteří sem míří do některého z muzeí (Secession, Kunsthalle, Albertina Modern, Otto Wagner Pavilon nebo Muzeum města Vídně), ale zavítají sem také studenti z přilehlé Technické univerzity, takže o hosty není nikdy nouze. Restauraci s kavárnou dodnes provozuje rodina Trattnerů (Barbara Trattner a její syn Daniel).
Vedle neutěšeného stavebního stavu bylo dalším impulzem k radikální přestavbě to, že původní restaurace nesplňovala podmínky bezbariérovosti. S projektováním se začalo již v roce 2014, ale ke zpoždění přispělo vyjednávání s úřady, pandemie a rostoucí stavební náklady. Oproti původní stavbě zabírá nový nový návrh jen o 16 m² větší plochu, ale díky suterénu a střešní terase nabízí téměř dvojnásobnou kapacitu. Rozehraná dispozice se nachází uprostřed oválného živého plotu. Při navrhování se muselo počítat se stávající památkově chráněnou fontánou a několika vzrostlými stromy. Výsledný objekt působí spíše jako shluk kiosků, které nabízí členitou fasádou i střešní krajinu s venkovním posezením chráněným před přímým sluncem i nepřízní počasí. Na rozdíl o dynamické vnější formy působí šedivé obkladové panely zklidňujícím dojmem. Nosná konstrukce z křížem lepených panelů z jedlového dřeva nabízí interiér bez dodatečných podpůrných sloupů. Členitý půdorys nabízí také uvnitř klidná zákoutí a niky s průběžnými lavicemi podél obvodových stěn. Restaurace se otevírá do všech směrů, takže disponuje hned čtyřmi vchody. Do kompaktního jádra v jižní části se vešla kuchyně, barový pult, sklad odpadků a také schodiště s výtahem na střešní terasu. Zbytek dispozice zůstal co nejvíce otevřený, aby se návštěvníci mohli po objektu volně pohybovat. V suterénu se nacházejí toalety, technické vybavení a skladovací prostory. Horní terasa zůstává ukrytá za hradbou drobných stříšek, takže ji řada hostů u příchodu snadno přehlédne.
PPAG
V létě minulého roku byla uprostřed vídeňského Resslova parku (pojmenovaném po vynálezci lodního šroubu Josefu Resselovi) otevřena nová restaurace, která vznikla podle návrhu ateliéru PPAG a nahradila tak původní poněkud anachronický podnik z roku 1958, který připomínal spíše provizorní bungalov s pozdějšími přístavbami a navozoval atmosféru odpovídající zahrádkářské kolonii než, aby představoval důstojného souseda vrcholného barokního kostela od Johanna Benrharda Fischera z Erlachu. Na historii bohaté místo láká zástupy turistů, kteří sem míří do některého z muzeí (Secession, Kunsthalle, Albertina Modern, Otto Wagner Pavilon nebo Muzeum města Vídně), ale zavítají sem také studenti z přilehlé Technické univerzity, takže o hosty není nikdy nouze. Restauraci s kavárnou dodnes provozuje rodina Trattnerů (Barbara Trattner a její syn Daniel).
Vedle neutěšeného stavebního stavu bylo dalším impulzem k radikální přestavbě to, že původní restaurace nesplňovala podmínky bezbariérovosti. S projektováním se začalo již v roce 2014, ale ke zpoždění přispělo vyjednávání s úřady, pandemie a rostoucí stavební náklady. Oproti původní stavbě zabírá nový nový návrh jen o 16 m² větší plochu, ale díky suterénu a střešní terase nabízí téměř dvojnásobnou kapacitu. Rozehraná dispozice se nachází uprostřed oválného živého plotu. Při navrhování se muselo počítat se stávající památkově chráněnou fontánou a několika vzrostlými stromy. Výsledný objekt působí spíše jako shluk kiosků, které nabízí členitou fasádou i střešní krajinu s venkovním posezením chráněným před přímým sluncem i nepřízní počasí. Na rozdíl o dynamické vnější formy působí šedivé obkladové panely zklidňujícím dojmem. Nosná konstrukce z křížem lepených panelů z jedlového dřeva nabízí interiér bez dodatečných podpůrných sloupů. Členitý půdorys nabízí také uvnitř klidná zákoutí a niky s průběžnými lavicemi podél obvodových stěn. Restaurace se otevírá do všech směrů, takže disponuje hned čtyřmi vchody. Do kompaktního jádra v jižní části se vešla kuchyně, barový pult, sklad odpadků a také schodiště s výtahem na střešní terasu. Zbytek dispozice zůstal co nejvíce otevřený, aby se návštěvníci mohli po objektu volně pohybovat. V suterénu se nacházejí toalety, technické vybavení a skladovací prostory. Horní terasa zůstává ukrytá za hradbou drobných stříšek, takže ji řada hostů u příchodu snadno přehlédne.
0 komentářů
přidat komentář
