Celý projekt v podstatě tvoří jedna velká krychle posazená na pódium lemované dvojicí nádvoří. V podnoži jsou umístěné parkovací plochy, archivy a výpočetní centrum. Uvnitř vlastní kostky se pak na sedmi podlažích nachází kanceláře uspořádané po obvodu kolem centrálního atria.
Kostka je založena na železobetonovém rastru 3 x 3 x 3 m, do něhož jsou zaimplementovány také střešní světlíky. Jádro celého konceptu však spočívá ve filtrování a usměrňování denního světla uvnitř stavby. Dvě fasády orientované jižním směrem fungují jako “brise-soleil“ (sluneční clony) filtrující intenzivní sluneční paprsky ozařující plochy velkoprostorových kanceláří. Dvojice fasád obrácených k severu, (sloužící pro samostatné kanceláře) těží z těchto stran rovnoměrné a klidné osvětlení. Centrální dvůr, představující skutečné “světelné impluvium“, sbírá sluneční paprsky ze světlíků a odrazů z povrchů alabastrových stěn zesilujících světelnou intenzitu v severních kancelářích. Celá střecha spočívá na čtveřici obřích sloupů z pohledového betonu. Z funkčního hlediska je budova kompaktní, flexibilní a jednoduchá. Zatímco zvenku se celý projekt promítá do jednoduchého obrazu boxu z betonu a kamene, tak jeho hlavním posláním je především zachycování a distribuce slunečního světla, aby se uvnitř stavby muselo během dne co nejméně spoléhat na umělé zdroje osvětlení.
Alberto Campo Baeza