Dům nekonečna
La Casa del Infinito
Na nádherném místě, které se podobá kousku pozemského ráje, nedaleko Cádizu, jsme postavili nekonečnou rovinu obrácenou k nekonečnému moři, nejradikálnější dům, jaký jsme kdy postavili. Na samém okraji Atlantského oceánu, kde moře spojuje nový a starý kontinent, se vynořuje kamenná plošina. Na místě, kde proplouvaly a stále proplouvají všechny lodě ze Středozemního moře, když mířily do Atlantiku.
Na tomto místě jsme postavili dům, jako by jednalo o molo vybíhající do moře. Dům s pódiem zakončeným horizontální rovinou. Z této rozlehlé plošiny, holé a obnažené, se díváme na vzdálený obzor, kde do moře zapadá slunce. Horizontální rovina je vydlážděna kamenem, římským travertinem, jako by šlo o písečnou pláž, nekonečná rovina obrácená k nekonečnému moři. Nic víc a nic míň.
Abychom ztvárnili tuto vyvýšenou rovinu, která představuje hlavní obytnou místností domu, postavili jsme velký kvádr o šířce průčelí 20 metrů, délce 36 metrů a výšce 12 metrů. Do této uměle vytvořené skály jsme vyhloubili dvě podlaží, abychom mohli rozvinout celý obytný prostor.
Před několika staletími zde pobývali Římané. Bolonia, ruiny starých římských rybáren, kde vyráběli garum (omáčka z fermentovaných ryb) a stavěli chrámy svým bohům, se nachází jen kousek od našeho pozemku. Na jejich počest jsme postavili náš dům, jako kamennou akropoli, z římského travertinu.
Abychom plošině dodali ještě větší sílu, začlenili jsme jí do terénu až ke vstupní zdi, která odděluje dům od ulice a je rovněž obložena římským travertinem. Vstup do domu vede přes "příkop" v podobě schodů vyhloubených do horní plošiny
Jeden řecký básník řekl, že se jedná o pravý temenos, což je místo setkání, kde se podle mytologie setkávají lidé a bohové.
Na obnažené kamenné plošině nás obklopují tři stěny a chrání před převládajícími silnými větry. Někdy to vypadá, jako by se otevřel pytel s Aiolovy větry (v řecké mytologii vládce větrů). Stejné větry, které hnaly loď, na níž se Odysseus vydal na cestu domů.
Existuje krásný Rembrandtův lept z roku 1655 "Kristus představený lidu", který mě vždy fascinoval. Rembrandt na něm kreslí rovnou vodorovnou čáru. Dokonale rovnou a přesně vodorovnou. Je to ohraničení mohutného pódia, na kterém se scéna odehrává. Tam, jak to často dělal Mies, vytvořil z roviny linii. Jsem si jistý, že Rembrandtovi a Miesovi by se náš dům s pódiem líbil. Stejně jako Adalberto Libera, který udělal totéž, když stavěl svůj dům Malaparte na ostrově Capri. A nám se také líbí. A až se na náš dům podíváme z pláže, budeme si je všechny připomínat.
Chtěli jsme, aby tento dům dokázal nejen zastavit čas, ale aby zůstal v myslích a srdcích lidí. Dům nekonečna.
Na tomto místě jsme postavili dům, jako by jednalo o molo vybíhající do moře. Dům s pódiem zakončeným horizontální rovinou. Z této rozlehlé plošiny, holé a obnažené, se díváme na vzdálený obzor, kde do moře zapadá slunce. Horizontální rovina je vydlážděna kamenem, římským travertinem, jako by šlo o písečnou pláž, nekonečná rovina obrácená k nekonečnému moři. Nic víc a nic míň.
Abychom ztvárnili tuto vyvýšenou rovinu, která představuje hlavní obytnou místností domu, postavili jsme velký kvádr o šířce průčelí 20 metrů, délce 36 metrů a výšce 12 metrů. Do této uměle vytvořené skály jsme vyhloubili dvě podlaží, abychom mohli rozvinout celý obytný prostor.
Před několika staletími zde pobývali Římané. Bolonia, ruiny starých římských rybáren, kde vyráběli garum (omáčka z fermentovaných ryb) a stavěli chrámy svým bohům, se nachází jen kousek od našeho pozemku. Na jejich počest jsme postavili náš dům, jako kamennou akropoli, z římského travertinu.
Abychom plošině dodali ještě větší sílu, začlenili jsme jí do terénu až ke vstupní zdi, která odděluje dům od ulice a je rovněž obložena římským travertinem. Vstup do domu vede přes "příkop" v podobě schodů vyhloubených do horní plošiny
Jeden řecký básník řekl, že se jedná o pravý temenos, což je místo setkání, kde se podle mytologie setkávají lidé a bohové.
Na obnažené kamenné plošině nás obklopují tři stěny a chrání před převládajícími silnými větry. Někdy to vypadá, jako by se otevřel pytel s Aiolovy větry (v řecké mytologii vládce větrů). Stejné větry, které hnaly loď, na níž se Odysseus vydal na cestu domů.
Existuje krásný Rembrandtův lept z roku 1655 "Kristus představený lidu", který mě vždy fascinoval. Rembrandt na něm kreslí rovnou vodorovnou čáru. Dokonale rovnou a přesně vodorovnou. Je to ohraničení mohutného pódia, na kterém se scéna odehrává. Tam, jak to často dělal Mies, vytvořil z roviny linii. Jsem si jistý, že Rembrandtovi a Miesovi by se náš dům s pódiem líbil. Stejně jako Adalberto Libera, který udělal totéž, když stavěl svůj dům Malaparte na ostrově Capri. A nám se také líbí. A až se na náš dům podíváme z pláže, budeme si je všechny připomínat.
Chtěli jsme, aby tento dům dokázal nejen zastavit čas, ale aby zůstal v myslích a srdcích lidí. Dům nekonečna.
Alberto Campo Baeza
0 komentářů
přidat komentář
