Casa da Arquitectura
Centro Documentação Álvaro Siza
Rodinný dům na ulici Rua Roberto Ivens nº 582 nechal postavit v polovině 19. století Sizův pradědeček z matčiny strany José Gonçalves de Lima Camacho (1831-1892), který zbohatl obchodováním v Brazílii. Po návratu do Portugalska se rozhodl bezpečně uložit finance do nemovitosti. Stavba odpovídala nárokům tehdejší střední městské třídy: bez zbytečného přepychu, ale za použití kvalitních materiálů jako kamenné ostění oken i dveří nebo keramický obklad průčelí. Zpočátku byl dům pronajímán. Následně jej v roce 1949 pořídil Álvarův otec, který se rozhodl opustit matčin dům v Brito Capelo. S prvními drobnými přestavbami se začalo již v roce 1952, kdy byl Siza ve třetím ročníku školy architektury. V roce 1960 se rodina rozhodla dům výrazně přestavět a projektem pověřila svého syna Álvara, aby ho podpořila v začínající architektonické kariéře. Ještě předtím se dům stal v roce 1954 svědkem nešťastného úmrtí nejstaršího syna Júlia Manuela, který jen krátce předtím dokončil lékařskou školu. Jedním z důvodů, proč se Sizův otec rozhodl dům přestavět a pracovat zde, byla touha zbavit se špatných myšlenek na postrádaného syna.
Rekonstrukce domu pro rodiče byla dokončena v roce 1961. Už tehdy můžeme v rané Sizově realizaci spatřit moderní zásahy citlivě vsazené do historické struktury. Siza vytvořil nové obytné prostředí, aniž by narušoval původní substanci. Staré a nové prvky tu žijí v symbióze bez jakýchkoliv známek agrese. Zatímco uliční fasáda se kromě nových oken a vstupních dveří obešla bez větších Sizových zásahů, tak zadní stana domu s předsazeným jednoramenným schodištěm odkazuje na architektonické vzory jako Le Corbusier či Alvar Aalto, ale zároveň pracuje s tradičními místními motivy.
V jednom z rozhovorů se Siza přiznal, že na dvorku za domem, kde měla jeho matka „své zahradní království“, postavil ve věku patnácti až šestnácti let malý pavilon (o rozloze 9 m²), který pak společně s otcem zrealizoval. Kresby vznikly podle vzoru zemědělských objektů, které vlastnil rodinný přítel Ferreira da Silva v Geraz do Lima. V zahradním domku pak Álvaro se svým bratrem Antóniem Carlosem studovali, malovali a také prováděli chemické pokusy. Teprve až po této zkušenosti se Siza rozhodl vystudovat architekturu.
V novém miléniu již nebyl dům obýván a potřeba rekonstrukce byla stále naléhavější. Následně dům odkoupila obec Matosinhos, aby zde zřídila dokumentační centrum Álvaro Sizy. Restaurátorské práce byly i přes jasnou změnu využití provedeny tak, aby odpovídaly stavu z roku 1961. V květnu 2009 se do přestavěného domu nastěhovala Casa da Arquitectura disponující největší architektonickou sbírkou v Portugalsku. V roce 2017 se Casa da Arquitectura přesunula o několik bloků do areálu bývalého vinařství Real Vinícola, které v roce 2017 zrekonstruoval Guilherme Machado Vaz.
Rekonstrukce domu pro rodiče byla dokončena v roce 1961. Už tehdy můžeme v rané Sizově realizaci spatřit moderní zásahy citlivě vsazené do historické struktury. Siza vytvořil nové obytné prostředí, aniž by narušoval původní substanci. Staré a nové prvky tu žijí v symbióze bez jakýchkoliv známek agrese. Zatímco uliční fasáda se kromě nových oken a vstupních dveří obešla bez větších Sizových zásahů, tak zadní stana domu s předsazeným jednoramenným schodištěm odkazuje na architektonické vzory jako Le Corbusier či Alvar Aalto, ale zároveň pracuje s tradičními místními motivy.
V jednom z rozhovorů se Siza přiznal, že na dvorku za domem, kde měla jeho matka „své zahradní království“, postavil ve věku patnácti až šestnácti let malý pavilon (o rozloze 9 m²), který pak společně s otcem zrealizoval. Kresby vznikly podle vzoru zemědělských objektů, které vlastnil rodinný přítel Ferreira da Silva v Geraz do Lima. V zahradním domku pak Álvaro se svým bratrem Antóniem Carlosem studovali, malovali a také prováděli chemické pokusy. Teprve až po této zkušenosti se Siza rozhodl vystudovat architekturu.
V novém miléniu již nebyl dům obýván a potřeba rekonstrukce byla stále naléhavější. Následně dům odkoupila obec Matosinhos, aby zde zřídila dokumentační centrum Álvaro Sizy. Restaurátorské práce byly i přes jasnou změnu využití provedeny tak, aby odpovídaly stavu z roku 1961. V květnu 2009 se do přestavěného domu nastěhovala Casa da Arquitectura disponující největší architektonickou sbírkou v Portugalsku. V roce 2017 se Casa da Arquitectura přesunula o několik bloků do areálu bývalého vinařství Real Vinícola, které v roce 2017 zrekonstruoval Guilherme Machado Vaz.
0 komentářů
přidat komentář
