Chrám Nanebevzetí Panny Marie
Chrám Nanebevzetí Panny Marie více, než jakákoliv jiná stavba vystihuje charakter města svatého Františka z Assisi, protože je vytvořen bez předsudků a není svázán konvencemi.
Chrám nahradil dva předchozí kostely stejného jména. Původní, z roku 1854, stojí nedaleko a je znám jako Starý kostel Panny Marie. Druhý, mladší, z konce 19. století zanikl při požáru v 60. letech. Tehdy bylo také rozhodnuto o stavbě kostela nového. Tehdejší arcibiskup McGucken pověřil tři místní architekty - Paula A. Ryana, Johna Michaela Lee a Anguse McSweeney, aby vypracovali předběžné návrhy. Ty se nesly v duchu tradičních římsko-katolických požadavků ovlivněných kalifornským stylem. Ovšem díky probíhajícímu Druhému vatikánskému koncilu, kdy se církev snažila o přiblížení modernímu uvažování člověka a díky agilnímu článku kritika architektury Allena Temka (prosazoval posun za tradiční architektonický koncept a vytvoření nového výrazného bodu, který by odrážel San Francisco), rozšířil arcibiskup svůj projekční tým o dva mezinárodně známé architekty - Piera Luigi Nerviho a Pietra Belluschiho (tehdejšího děkana MIT - Massachusetts Institute of Technology). Oba vnesli do probíhajících diskuzí a návrhů ducha současnosti. Díky novým direkcím Druhého vatikánského koncilu tak podle vyjádření Piera Luigi Nerviho mohl vzniknout první chrám, který by odpovídal duchu doby a zároveň požadavkům církve. Nutno také podotknout, že se architekti pravděpodobně inspirovali kostelem St. Mary v Tokiu od Kenza Tangeho (1964).
Vzhled nové katedrály měl odrážet ducha San Francisca, jeho otevřenost novým možnostem, velikost ve smyslu tolerance, mezinárodnosti a soužití různých kultur a národností, částečně snad i charakter města, kde se tehdy zrodila kultura hippies.
Základní kámen byl položen roku 1967, o tři roky později byla stavba dokončena a roku 1971 vysvěcena. Její nápadný vzhled vychází z geometrických principů hyperbolických paraboloidů, které se zdvíhají ze čtyř rohů do výšky 17m, kde se k sobě přibližují a v úžině mezi nimi vzniká pravidelný kříž. Na rozdíl od tokijského kostela zde zvítězila srozumitelnost a ladnost symetrie a chrám tak více přibližuje člověku lidskou podobu křesťanství, než aby přibližoval člověka k Bohu pomoci symbolů. Lehkost je podtržena čtyřmi velkými okny v rozích budovy, které skýtají úžasný pohled na město a člověk se tak v kostele necítí vytržen ze svého života, ale naopak, jeho duchovní život se spojuje s tím každodenním.
Čtyři rohové pylony vynáší téměř pět tun hmoty "kupole" a podporují tak segmenty zborcených ploch z předpjatého betonu. Mezi nimi se ve výšce vznáší zlatý vitrážový kříž, který propouští do katedrály světlo přicházející shora. Vnějšku kostela vládne čtvercová síť obkladu z italského mramoru sledujícího průběh zborcených ploch, zatímco vnitřní povrch je tvořen rastrem trojúhelníků z pohledového betonu o různých velikostech, které napomáhají roznášet váhu. Stavba je umístěna na rozlehlém piedestalu, který ukrývá veškeré zázemí (kanceláře, technické prostory, toalety apod). V samotném chrámu je tak celý prostor ponechán pouze návštěvníkovi (je zde asi 2500 míst k sezení). Nad oltářem je zavěšena kinetická skulptura od Richarda Lippolda.
Někteří obyvatelé San Francisca označují chrám za umělecko-architektonickou báseň, evokující spojení mezi nebem a zemí, jiní ji posměšně nazývají pračkou (kvůli tvaru připomínajícímu design amerických praček), všichni se ale shodnou na tom, že se stala jedním ze symbolů města a jsou na ni hrdí. Právem tak byla v roce 2007 vybrána mezi 25 nejdůležitějších a nejzajímavějších míst San Francisca Americkým institutem pro architekturu. Dnes je orientačním bodem a díky svému neobvyklému tvaru upoutá pozornost nejen milovníků architektury. Z tohoto neupjatého a otevřeného přístupu, jaký při prosazování této stavby projevila jak církev, tak politici i obyvatelé, by mělo být čerpáno u nás a možná by tak nepřišly vniveč skvosty architektonických soutěží.
Chrám Nanebevzetí Panny Marie, známý též jako katedrála svaté Marie, je hlavním kostelem římskokatolické arcidiecéze v San Franciscu. Je nejvýznamnějším katolickým místem v kalifornských okresech Marin, San Francisco a San Mateo a je metropolitní katedrálou církevní oblasti San Francisco.
Chrám leží v rezidenční čtvrti Cathedral Hill. Chrám Nanebevzetí Panny Marie nahradil dva předchozí kostely stejného jména. Původní chrám byl postaven v roce 1854 a stojí dodnes pod názvem 'Starý mariánský kostel'. Roku 1891 byl postaven druhý chrám, který byl v roce 1962 po žhářském útoku zničen. Současný chrám vychází z požadavků druhého vatikánského koncilu v Římě, což místní arcidiecézi umožnilo přijít s odvážným moderním návrhem nové katedrály. Základní kámen byl položen 13. prosince 1967, dokončena byla o tři roky později, vysvěcena byla 5. května 1971 a 6. října 1996 pak byla formálně věnovaná blažené Panně Marii pod názvem Svatá Marie Nanebevzetí. První papežská mše byla v katedrále slavena papežem Janem Pavlem II. v roce 1987.
Chrám navrhli místní architekti John Michael Lee, Paul A. Ryan a Angus McSweeney ve spolupráci s mezinárodně známými architekty Pier Liugi Nervi a Pietro Belluschi, který by v té době děkanem na škole architektury MIT. Stanová střecha, která je složena ze čtyř hyperboloických paraboloidů, svým tvarem připomíná Tangeho katedrálu Svaté Marie postavenou v Tokiu o sedm let dříve. V roce 2007 byl kostel zařezen AIA na seznam 25 nejlepších staveb v San Franciscu.
Chrám nahradil dva předchozí kostely stejného jména. Původní, z roku 1854, stojí nedaleko a je znám jako Starý kostel Panny Marie. Druhý, mladší, z konce 19. století zanikl při požáru v 60. letech. Tehdy bylo také rozhodnuto o stavbě kostela nového. Tehdejší arcibiskup McGucken pověřil tři místní architekty - Paula A. Ryana, Johna Michaela Lee a Anguse McSweeney, aby vypracovali předběžné návrhy. Ty se nesly v duchu tradičních římsko-katolických požadavků ovlivněných kalifornským stylem. Ovšem díky probíhajícímu Druhému vatikánskému koncilu, kdy se církev snažila o přiblížení modernímu uvažování člověka a díky agilnímu článku kritika architektury Allena Temka (prosazoval posun za tradiční architektonický koncept a vytvoření nového výrazného bodu, který by odrážel San Francisco), rozšířil arcibiskup svůj projekční tým o dva mezinárodně známé architekty - Piera Luigi Nerviho a Pietra Belluschiho (tehdejšího děkana MIT - Massachusetts Institute of Technology). Oba vnesli do probíhajících diskuzí a návrhů ducha současnosti. Díky novým direkcím Druhého vatikánského koncilu tak podle vyjádření Piera Luigi Nerviho mohl vzniknout první chrám, který by odpovídal duchu doby a zároveň požadavkům církve. Nutno také podotknout, že se architekti pravděpodobně inspirovali kostelem St. Mary v Tokiu od Kenza Tangeho (1964).
Vzhled nové katedrály měl odrážet ducha San Francisca, jeho otevřenost novým možnostem, velikost ve smyslu tolerance, mezinárodnosti a soužití různých kultur a národností, částečně snad i charakter města, kde se tehdy zrodila kultura hippies.
Základní kámen byl položen roku 1967, o tři roky později byla stavba dokončena a roku 1971 vysvěcena. Její nápadný vzhled vychází z geometrických principů hyperbolických paraboloidů, které se zdvíhají ze čtyř rohů do výšky 17m, kde se k sobě přibližují a v úžině mezi nimi vzniká pravidelný kříž. Na rozdíl od tokijského kostela zde zvítězila srozumitelnost a ladnost symetrie a chrám tak více přibližuje člověku lidskou podobu křesťanství, než aby přibližoval člověka k Bohu pomoci symbolů. Lehkost je podtržena čtyřmi velkými okny v rozích budovy, které skýtají úžasný pohled na město a člověk se tak v kostele necítí vytržen ze svého života, ale naopak, jeho duchovní život se spojuje s tím každodenním.
Čtyři rohové pylony vynáší téměř pět tun hmoty "kupole" a podporují tak segmenty zborcených ploch z předpjatého betonu. Mezi nimi se ve výšce vznáší zlatý vitrážový kříž, který propouští do katedrály světlo přicházející shora. Vnějšku kostela vládne čtvercová síť obkladu z italského mramoru sledujícího průběh zborcených ploch, zatímco vnitřní povrch je tvořen rastrem trojúhelníků z pohledového betonu o různých velikostech, které napomáhají roznášet váhu. Stavba je umístěna na rozlehlém piedestalu, který ukrývá veškeré zázemí (kanceláře, technické prostory, toalety apod). V samotném chrámu je tak celý prostor ponechán pouze návštěvníkovi (je zde asi 2500 míst k sezení). Nad oltářem je zavěšena kinetická skulptura od Richarda Lippolda.
Někteří obyvatelé San Francisca označují chrám za umělecko-architektonickou báseň, evokující spojení mezi nebem a zemí, jiní ji posměšně nazývají pračkou (kvůli tvaru připomínajícímu design amerických praček), všichni se ale shodnou na tom, že se stala jedním ze symbolů města a jsou na ni hrdí. Právem tak byla v roce 2007 vybrána mezi 25 nejdůležitějších a nejzajímavějších míst San Francisca Americkým institutem pro architekturu. Dnes je orientačním bodem a díky svému neobvyklému tvaru upoutá pozornost nejen milovníků architektury. Z tohoto neupjatého a otevřeného přístupu, jaký při prosazování této stavby projevila jak církev, tak politici i obyvatelé, by mělo být čerpáno u nás a možná by tak nepřišly vniveč skvosty architektonických soutěží.
Markéta Čermáková
 |
Chrám leží v rezidenční čtvrti Cathedral Hill. Chrám Nanebevzetí Panny Marie nahradil dva předchozí kostely stejného jména. Původní chrám byl postaven v roce 1854 a stojí dodnes pod názvem 'Starý mariánský kostel'. Roku 1891 byl postaven druhý chrám, který byl v roce 1962 po žhářském útoku zničen. Současný chrám vychází z požadavků druhého vatikánského koncilu v Římě, což místní arcidiecézi umožnilo přijít s odvážným moderním návrhem nové katedrály. Základní kámen byl položen 13. prosince 1967, dokončena byla o tři roky později, vysvěcena byla 5. května 1971 a 6. října 1996 pak byla formálně věnovaná blažené Panně Marii pod názvem Svatá Marie Nanebevzetí. První papežská mše byla v katedrále slavena papežem Janem Pavlem II. v roce 1987.
Chrám navrhli místní architekti John Michael Lee, Paul A. Ryan a Angus McSweeney ve spolupráci s mezinárodně známými architekty Pier Liugi Nervi a Pietro Belluschi, který by v té době děkanem na škole architektury MIT. Stanová střecha, která je složena ze čtyř hyperboloických paraboloidů, svým tvarem připomíná Tangeho katedrálu Svaté Marie postavenou v Tokiu o sedm let dříve. V roce 2007 byl kostel zařezen AIA na seznam 25 nejlepších staveb v San Franciscu.
 |
0 komentářů
přidat komentář
