Chrám Pomona na kopci Pfingstberg

Karl Friedrich Schinkel byl v mládí nejen nadaným kreslířem, ale také cílevědomým žákem, který měl touhu získat vědomosti od těch nejlepších v oboru. V šestnácti letech Schinkela zasáhl projekt pomníku císaře Bedřicha Velikého od mladého architekta Friedricha Gillyho, před nímž se díky jeho otci Davidu Gillym rýsovala slibná budoucnost, kterou však v roce 1800 ukončila tuberkulóza. V devatenácti letech začal Schinkel studovat na nově založené Stavební akademii, kde byl šestadvacetiletý Friedrich Gilly profesorem. Společně pracovali na zakázkách, které pak Schinkel po Gillyho smrti převzal. První realizaci Schinkel dokončil ve dvaceti letech. Jednalo se o chrám Pomona na kopci Pfingstberg (Svatodušní hora) nedaleko Postupimi. Altán romanticky zasvěcený antické bohyni ovoce měl především ověřit Schinkelovy dovednosti než mu byly později zadány větší královské zakázky. Schinkelova omítaná stavba se čtveřicí dřevěných ionských sloupů v průčelí se nápadně podobá kamenné hrobce rodiny von Hoym (1800-02) v Brzeg Dolny nedaleko polské Vratislavi, která je jedinou Gillyho dochovanou stavbou, ale hlavním předobrazem pochopitelně bylo severní průčelí Erechtheionu na athénské Akropoli.
Zakázkou oba mladé architekty pověřil tajný královský rada Carl Ludwig von Oesfeld (1741-1804), který si přál, aby na jeho rozlehlé vinici (kopec dříve nesl název Weinberg - Vinohrad) navrhli čajový pavilon jako dárek pro manželku. Modrobílý plátěný stan na střeše byl přidán až o mnoho let později, aby se zde mohly po vzoru tehdejších zvyklostí konat společenské akce. V roce 1817 vinici zakoupil král Bedřich Vilém III., jehož následník začal po Schinkelově smrti na pozadí altánu Pomona stavět podstatně větší Belvedér, který navrhli Schinkelovi žáci z berlínské Stavební akademie Ludwig Persius a Friedrich Stüler. Schinkelův pavilon měl být původně zbořen, aby jej nahradily visuté zahrady, široká schodiště a vodní kaskády před Belvedérem. Král Bedřich Vilém IV. se však dokončení nedožil. Jeho nástupce Vilém I. Pruský ambiciozní záměry výrazně redukoval a dokončením pověřil slavného zahradního architekta Petera Josepha Lenného, který Schinkelův altán harmonicky zapojil do svého návrhu a nepoměrně větším Belvedérem propojil pomocí půlkruhového živého loubí, čímž kompenzoval i asymetrické umístění obou staveb.
První větší rekonstrukce se altán dočkal v polovině 30. let minulého století s blížícím se termínem letní olympiády v Berlíně. Následně vypukla druhá světová válka, kdy bylo poškozeno historické centrum Postupimi, ale oba objekty na strategicky významném kopci Pfingstberg přečkaly relativně bez úhony. O to více zpustly, když se staly součástí uzavřeného sovětského vojenského areálu. Zatímco kostel svatého Mikuláše (1830-50) v centru Postupimi obklíčilo panelové sídliště, tak chrám Pomona i Belvedere nad městem smutně chátral řadu desetiletí. Až na konci 80. let byl park opět zpřístupněn veřejnosti a nové podoby se altán dočkal až po opětovném sjednocení Německa, kdy v letech 1992-93 hamburská nadace Hermann Reemtsma podpořila částkou půl milionu marek celkovou rekonstrukci Schinkelovy první realizace. O dvě dekády později (duben 2011) přišla na řadu také vnitřní výzdoba čajového altánu. Nástěnné fresky v modrých odstínech od berlínské malířky Elisabeth Sonneck nesou název Temperaturen in Schinkels Blau (Teploty v Schinklovské modři). Kompletní rekonstrukce Belvederu byla dokončena až v roce 2003. Pavilon je dnes součástí zahradního a zámeckého areálu v Postupimi zapsaného na seznamu světového dědictví Unesco.