Bedřich Rozehnal se projektováním nemocnic zabýval již od třicátých let, kdy otázka výstavby nových zdravotnických zařízení byla významným tématem prvorepublikové politiky. Krátce po skončení druhé světové války tak byl pověřen navržením několika ústavů, mezi nimiž brněnská Dětská nemocnice patří k jeho nejzásadnějším úkolům.
Starší objekty již nevyhovovaly kapacitně ani po stránce provozu, rychlý pokrok v oblasti medicíny vyžadoval zcela novou organizaci nemocniční budovy. Představitelé nemocnice však nemohli nalézt odpovídající vzor v Československu ani v zahraničí, a tak bylo třeba vytvořit nové pojetí, jehož podoba vzešla z důkladných konzultací mezi architektem a doktory [1]. Oproti "klasickým" budovám a jednoduše seskupeným pavilonům představuje Dětská nemocnice organicky provázaný celek jednotlivých částí (pavilonů), odlišených podle jejich funkce, s maximálním důrazem na účelnost po stránce provozu. Cílem zároveň bylo vytvořit vstřícné prostředí, které by nemělo charakter depresivně působícího, chladného zdravotnického ústavu, ale aby se zde pacienti cítili pokud možno příjemně, zvláště když jimi byli děti.
Za vstupním pavilonem a atriem se nachází ústřední nemocniční budova s centrálním vestibulem pro příjem pacientů i návštěv. Na severní straně navazuje hospodářský trakt (E) propojující se se vstupní částí a "medicinský" trakt (G) s ambulantním a lůžkovým oddělením a budova personálu. Směrem k jihu, tedy na opačnou stranu od vestibulu, leží ambulantní a operační část (C). Na ni se napojuje budova lůžkového oddělení (B) na půdorysu písmene Y, která je nejvýraznějším prvkem nemocnice. Prohnutý, pětipodlažní objekt s průběžnými terasami, za nimiž se nachází pokoje pacientů, nabízí příjemný výhled do parku a směrem na město, který zdaleka neupomíná na prostředí s operačními sály, skryté za zády tohoto traktu. Střechu nemocnice korunuje obloučkové zastřešení nástavby nad terasou, které se stalo hlavním výtvarným motivem pozdějších dostaveb areálu.
Ačkoli realizace spadá do doby, kdy se v architektuře ponejvíce prosazují tendence socialistického realismu, Dětská nemocnice nebyla zasažena historizujícími vlivy s ideologickým podtextem a udržela si čistý, funkcionalistický výraz. Bedřich Rozehnal, který se v roce 1937 stal členem brněnské sekce československé skupiny CIAMu [2], zde používá mnohé z Le Corbusierových typických prvků moderní architektury (stavba na pilotách, střešní terasy, pásová okna, předsunuté průčelí, rampy…). Stavba je tak ojedinělou, avšak velmi přesvědčivou ukázkou funkcionalismu na počátku padesátých let.
Bedřich Rozehnal na podobných principech vytvořil ve stejné době i dvě verze projektu pro Fakultní nemocnici v Bohunicích, kde provoz zařízení má rozhodující vliv na podobu architektury a provázanost objektů. I zde jsou charakteristickým prvkem především koncové trakty na půdorysu Y, sloužící jako klidné, lůžkové části (inspiraci Rozehnal patrně získal v návrhu Paula Nelsona na nemocnici v Lille [3]). Na rozdíl od Dětské nemocnice však projekt pro Bohunice v dané době realizace nedosáhl.
1) Cesta k řešení nemocniční otázky zemského hlavního města Brna, Brno 1949.
2) Bedřich Rozehnal 1902-1984, Brno 2009, str. 12.
3) Bedřich Rozehnal 1902-1984, Brno 2009, str. 14.