DOK - rodinný dům

Mládí, drzost, nekonvenčnost. Taková charakteristika vystihuje nejen trojici architektů sdružených v ateliéru Querkraft, ale i jejich tvorbu. Potvrzuje to téměř každá jejich nová realizace. „Až v procesu spotřeby a zužitkování naplňuje architektura své ústřední poslání," charakterizují svůj přístup Jakob Dunkl, Gerd Erhartt a Peter Sapp, „Plánování chápeme jako nikdy nekončící proces, zákazníka jako partnera. Architektura je pro nás uměním, jehož základní kritéria kvality představuje trvalost, přiměřenost, možnost dotknout se. Forma je výrazem obsahové krásy a ta vychází z jejího samotného nitra."
V případě dvojdomu DOK se jednalo od samého počátku o neobvyklý projekt. Manželský pár si jej objednal pro své dvě už dospělé dcery. Domy měli být svým zrcadlovým obrazem a konkrétní majitelka měla být určena až po ukončení stavby. Zvolený pozemek leží v blízkosti Vídně, v malém městečku Klosterneuburg, nedaleko centra. Svah se sklonem 21°, nepřítomnost slunce, které je několik týdnů v roce prakticky skryté za strmým vrcholem na sever orientované parcely, hustý les, který obklopuje pozemek - takovéto zadání vyžadovalo speciální odpověď. Zmíněné souvislosti rozhodly o poměrně netradičním umístění obou obytných kubusů. Jako jediné se „vyšplhaly" na svah, aby zachytily sluneční paprsky, vychutnaly jedinečný výhled a zanechaly své sousedy dole na uliční frontě Rolandsberggasse. Jsou umístěny na samé hranici pozemku a chráněného pásu lesa a působí jako dvě hnízda usazená vysoko do korun stromů, jejíchž zeleň domy v létě téměř pohlcuje. Nosná železobetonová deska se zdá být pouze minimálně zaklíněná do svahu - pří pohledu zdola jako by hrozilo, že každou chvíli ztratí rovnováhu a sjede dolů. Domy se formou přizpůsobily funkci „trychtýře" zachycujícího i ty úplně poslední paprsky dopadající zpoza zalesněného hřbetu. Šikmá skleněná střecha a velkoplošné prosklení jižní fasády, jež se velkorysými posuvnými dveřmi otevírá směrem ke třpytivé hladině společného bazénu, soustřeďují vytoužené slunce, které zaplavuje celý obytný prostor prvního podlaží. Na druhé straně směřují osy domů do mírně se zužujícího „průzoru", ve kterém se promítá film o údolí Dunaje v proměnách ročních období.
Hlavními motivy vnitřního prostoru jsou maximální variabilita, transparentnost a velkorysost. Řešení je velmi pragmatické - flexibilně uspořádané příčky, posuvné dveře a další prvky. Úplně volně koncipované horní podlaží, které slouží jako obytný prostor, je v severní části prostřednictvím galerie propojeno s privátnějšími zónami dolního podlaží. Podél stěny přízemí jsou za sebou aditivně seřazeny jednotlivé místnosti. Přední část je prostorově neomezená a funkčně předběžně nedefinovaná, vůči hornímu obytnému prostoru a vůči fasádě opticky úplně otevřená. Okolí se i tady stává aktivní součástí interiéru. Kuchyňská linka a schodiště spolu se vstupními prostory jsou záměrně vysunuté z hranolu a na jeho povrchu tvarově i materiálově jasně čitelné. Jednoduchost vnitřního řešení nechává do budoucna otevřené možnosti volby. Variabilnost a snahu o volný půdorys podporuje každý detail. Kuchyň je „vtlačena" do stěny - prostor a možnosti jejího vybavení nabízejí širokou škálu variant. Také komín se vznáší nad podlahou a je variabilní - otočný. Ani použité podlahové vytápění kombinované s registry neruší volný průhled. Velkoplošné prosklení jižní fasády propojuje interiér s okolím prostřednictvím velkých posuvných prvků. Stejné - technicky o něco náročnější - řešení nacházíme i u šikmého prosklení hygienického příslušenství. Koupel ve vaně zapuštěné do úrovně podlahy pak nabízí pohled do dvora.
Extrémní topografie vedla k tomu, že stavební objemy jsou vykonzolovány nad svahem na železobetonové desce. Na ní byl během dvou dní sestaven prefabrikovaný dřevěný plášť budovy. Tři ocelové rámy umožňují volné dispoziční řešení bez rušivých nosných prvků. Volba dřevěné konstrukce je podmíněna faktorem času, fyzikálně-technickými a finančními kritérii. Zvolená konstrukce a zónování mají vliv i na celkové klíma objektu. V příjemných chladných prostorách spodního podlaží je umístěna klidová část domu. V letních měsících je jižní fasáda chráněna vnějším textilním zastíněním, které opticky působí jako spoiler.
Barevnost, kterou se práce Querkraftu vyznačují, je tentokrát na žádost majitelů ztlumena - uplatněny jsou většinou jen základní barvy. Bílé plochy obytného prostoru působí takřka virtuálně. Ohraničuje je matný povrch omítnutých stěn, jemné linie a detaily kuchyňské linky a lesklý povrch podlahy na bázi syntetické pryskyřice.
V zimě, kdy šťavnatá zeleň ustoupí perspektivě a prostor ohraničuje jen horizont, si obyvatelé mohou naplno vychutnat luxus polohy nad střechami Klosterneuburgu. Díky sněhové pokrývce pak dům ztrácí své fyzické hranice a bělost interiéru se přelévá do okolí, Přirozené barvy materiálů našly uplatnění i na fasádě. Dřevěné obložení z červeného smrku pomalu získává šedou patinu. Černý nástřik vystupujících prvků využívá technologie tunelového stavitelství a umožňuje vytvoření jednolitého izolačního plastu i ve střešní části. Pojetí výklenků pro kuchyň a schodiště je vedeno snahou o jednoduchý detail a minimalistické řešení. Souběžné s dokonalou funkčností se architektům z ateliéru Querkraft podařilo ve dvojdomku DOK docílit těžko uchopitelné atmosféry. Hledání té nejpřirozenější cesty a skloubení ekonomického řešení s vysokými nároky na kvalitu provedení stavby přitom není typické jen pro tento jejich konkrétní projekt.
Nekonvenční přístup Querkraftu k architektuře byl oceněn v březnu 2004 cenou „Young Architects of the Year Award 2004". Mladí architekti ve své tvorbě rádi hledají extrémní polohy. V projektu DOK je záměrný pragmatismus okořeněný tak jako vždy objevitelským entuziasmem. Projekt se nepodřídil typické okolní zástavbě a potvrdil smysluplnost jejich neortodoxního přístupu.