V urbanistickém a historickém kontextu se rozhodnutí o přemístění centrálního dopravního terminálu jeví jako logický krok. Železniční stanice Jihlava město byla vybudovaná roku 1887, vždy se o ní uvažovalo jako o hlavním městském dopravním uzlu. Do historického centra odtud vede přehledná třída Legionářů, terminál tedy bude komfortně napojen na městskou urbánní strukturu. Nejde tedy jen o novou polohu, ale lety ověřený směr a cíl.
Snažili jsme se vytvořit přehledný a přirozený prostor, který bude mít spíše formu veřejného prostranství, dopravní funkce jsou tak vizuálně potlačeny. V jeho západní části město plánuje dle původní studie v druhé etapě autobusový terminál, ve východní části je pak již zrealizován terminál pro městskou hromadnou dopravu a parkoviště pro osobní automobily. Důležitým prvkem je také fontána před nádražní budovou, koncipovaná jako nízká kruhová plocha, umožňující dotyk s vodní hladinou.
Cílem stavby byla proměna původní železniční stanice s předimenzovaným kolejištěm v nevyhovujícím technickém stavu v moderní stanici. V rámci stavby byla změněna konfigurace kolejiště, vybudován nový podchod a původní výpravní budovu nahradila novostavba. Kolejiště je upraveno tak, aby se stanice s výhodnou polohou poblíž centra stala hlavní stanicí osobní dopravy v Jihlavě, a to s výhledem na napojení z vysokorychlostní trati Praha–Brno.
Výpravní budova je navržena jako dvoupodlažní stavba, v přízemí se zázemím pro cestující a v patře s prostory pro zaměstnance stanice. Architektonicky se jedná o dva jednoduché kubusy obložené režným páskem s černým žulovým soklem. V dvoupodlažní části je samotná nádražní hala, obchody a zázemí, v druhém kubusu jsou umístěny technické provozy. Obě budovy jsou propojeny společnou vykonzolovanou římsou a střechou prolomenou dvěma kruhovými otvory. Na tuto střechu bude v budoucnu plynule navazovat i střecha autobusového nádraží, kopírující křivku probíhající komunikace. Dojde tak k propojení vlakové, autobusové a místní trolejbusové dopravy do jednoho uzlu.