Ve srovnání s diskutovaným kontrastním Bardillovým domem je tento už prakticky skoro do místa vrostlý a tak klobouk dolů. Baví mne tvar, členění, vynikající půdorysy.
Dům už místu neškodí. Na otázku zda ho ale povyšuje a obohacuje se těžko přitakává. Určitě vyjadřuje vkus majitelů, autorů, jasně. Tyto rostlé struktury jsou ale kouzelné svým nekonečným rozvíjením základního motivu ve společném materiálu. Snad podobně jako korálové útesy. Odlišností střešní krytiny nepřidává dům svůj hlas k celkovému panoramatu, ale vyskakuje z něj. Betonovou fasádou připomínající podnož dálniční stavby drásá srdce romantika industriálním skřípotem. Jo. No ale k čemu je to jako dobrý?
Jak jsem se jiz zminil, v do prazdna zde jiz vyznele a bohuzel i nekolikrat do osobna vyhrocovane a cenzurovane rozprave, o te nahrazce puvodni stodoly v Sarans, tento dum, ac take uplatnujici soucasne stavebni hmoty a postupy, je v uplnem jejim protikladu.
Popirani, oproti hledani, vztahovosti k mistu. To je mozna ten hlavni rozdil, mezi obema domy.
Nechci byti hnidopich (nebot jen ten kdo nic nedela, nic nezkazi) a tak si radeji pockam na mozne vytky, vuci tomuto domu, od vice znalych.
There are several issues I do not understand about this design:
1. the awkward location and orientation of the building on the land parcel - is it because of the local planning regulations and guidelines?
2. the layout of the building - could it be that local planning guidelines were this unfavourable?
3. the recessed windows and the provision of daylighting for the interiror spaces, especially the rooms on the upper level facing north-northeast
Hopefully, at least the light-weight concrete was used for the building structural walls to provide required thermal insulation
The advantegous location at the turning point of the street, against the background of the mountains might have better been explored and exploited for a more memorable house design.
Souhlas, střecha je u tohoto domu naprosto skvela. Svým zalomením sedne k okolním stavbám (což se snaží i fotografie přiložené u projektu celkem nepokrytě prosadit, když je objekt zachycován z odstupu, aby umožnil vnímat okolní střechy a jejich lomení). Zasazení domu do okolní výstavby je vynikající. Týká se to i oken a jejich velikosti. Osobně bych dal přednost sousednímu domu s okenicemi, ale stavět dům nový, hledal bych podobné řešení.
Nemám potěšení či čest žít v té zemi. Ale jejími vesničkami jsem chodil. Podle mého je prezentovaná stavba neobyčejně trefnou reakcí na charakter tamních starých kamenných domů. Je možné, že speciální znalec tamního historického stavitelství by byl kritičtější. Ale za sebe si myslím, že kdyby dokázali naši projektanti reagovat na charakter sídel aspoň z 50% podobně, nemuseli bychom tu mít sámožky, kultůráky, "bavorské" vesničky na předměstích (berte to jen jako příměr - myslím, že průměrný kultivovaný Bavor by si uplivl; za obecného Bavora neručím ani trochu!)
Také je v tom nabídka možného rozvoje, přístaveb, korekcí dispozice apod., jak to právě domy schopné stárnout vždy nabízely. Tu vyvstává i otázka Raumplanu. Zdali není Raumplan napodobeninou rostlé struktury, která je právě pro vesnické domy v Alpách typická. Nebo možná pro staré evropské domy vůbec (např. mázhausové domy ve Slavonicích i jinde, typické i v čase dynamickým raumplanem).
Ovšem staré domy např. v Čechách byly většinou mnohem humánnější k těm členů rodiny, kteří časem byli s to chodit jen po rovině. Vůbec nechápu ty domy věčně mladých zakladatelů, se schody do špíže, do sklípku, do kuchyňky, do sauny, všude. Ale je to jedno, život si vyžádá své. Domy se budou předělávat, pokud budou penízky, případně prostě budou na konto nepředvídavého architekta někteří trpět (měli myslet za něj? Měl být on s to rozmluvit investorovi nápad?). Jen by snad architekt měl vědět své a oplývat schopností uvést investora do relace s časovostí stavby.
Z hlediska památkové péče je nejspíše nejdůležitější, aby naše architektura vypovídala o naší době. To je naštěstí předem zaručeno.
Gratuluji, pane Sommer. Nĕkdy mám dojem, že mi snad vidíte mezi mé uši. Včetnĕ toho obecného Bavora. Vždyť není velkého rozdílu, mezi Bavorem a Bémem. Prý jenom to, mimo jazyka, že Bavoři ve své dechovce mají i tahací harmoniku.
Pravĕ tomu zasazení domu do svého okolí přisuzuji nejvtĕší klad tohoto návrhu. Též s tím "vypovídáním o naší době" se zcela ztotožnuji.
Ale, jak jste si asi v té zemi take všiml, tak chodit jen po rovině se tam i venku vždy nedá . Holt, dnes žijeme déle ale ne vždy radostnĕji. Pomĕr počtu nepohyblivých lidí mezi náma zcela zákonitĕ roste a zcela zákonitĕ dále poroste. Přesto si myslím, že doba, kdy každý dům bude muset míti každou místnost přístupnou "na kolečkách", snad ještě nenastala.
Obviously, I know about the local planning regulations in Fläsch as little as you do. Nevertheless, I believe that the location of the house was deliberate. To terminate the vista up the street, where this turns abruptly left, into a lane leading up to the vineyards. I think it does it well.
Similarly, when coming back, from the vineyards, the 'blade" of the house steers the lane, into the village.
The layout of the building I suspect to be purely deliberate, as I can’t imagine local regulations being as complicated, as the internal planning of this house is. Whereas I am sure, that Serge Chermayeff would not approve, I found the internal spaces very intricate and hope, that Mr. and Mrs. Meuli got what they wished for. In any case, a home over three full floor levels (not counting the obligatory "luftschutzkeller" underground) should keep them trim and fit to their advanced age.
From what I can see on the photographs, the inside of the house should not suffer from any lack of daylight, which is noticeably controlled, to create spaces of different light intensity.
I must own up, that I am intrigued how much more "memorable" the design of this house could have been, than it is.
Přidat nový komentář
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Dům už místu neškodí. Na otázku zda ho ale povyšuje a obohacuje se těžko přitakává. Určitě vyjadřuje vkus majitelů, autorů, jasně. Tyto rostlé struktury jsou ale kouzelné svým nekonečným rozvíjením základního motivu ve společném materiálu. Snad podobně jako korálové útesy. Odlišností střešní krytiny nepřidává dům svůj hlas k celkovému panoramatu, ale vyskakuje z něj. Betonovou fasádou připomínající podnož dálniční stavby drásá srdce romantika industriálním skřípotem. Jo. No ale k čemu je to jako dobrý?
Popirani, oproti hledani, vztahovosti k mistu. To je mozna ten hlavni rozdil, mezi obema domy.
Nechci byti hnidopich (nebot jen ten kdo nic nedela, nic nezkazi) a tak si radeji pockam na mozne vytky, vuci tomuto domu, od vice znalych.
1. the awkward location and orientation of the building on the land parcel - is it because of the local planning regulations and guidelines?
2. the layout of the building - could it be that local planning guidelines were this unfavourable?
3. the recessed windows and the provision of daylighting for the interiror spaces, especially the rooms on the upper level facing north-northeast
Hopefully, at least the light-weight concrete was used for the building structural walls to provide required thermal insulation
The advantegous location at the turning point of the street, against the background of the mountains might have better been explored and exploited for a more memorable house design.
Anyway congratulations for the work done!
Také je v tom nabídka možného rozvoje, přístaveb, korekcí dispozice apod., jak to právě domy schopné stárnout vždy nabízely. Tu vyvstává i otázka Raumplanu. Zdali není Raumplan napodobeninou rostlé struktury, která je právě pro vesnické domy v Alpách typická. Nebo možná pro staré evropské domy vůbec (např. mázhausové domy ve Slavonicích i jinde, typické i v čase dynamickým raumplanem).
Ovšem staré domy např. v Čechách byly většinou mnohem humánnější k těm členů rodiny, kteří časem byli s to chodit jen po rovině. Vůbec nechápu ty domy věčně mladých zakladatelů, se schody do špíže, do sklípku, do kuchyňky, do sauny, všude. Ale je to jedno, život si vyžádá své. Domy se budou předělávat, pokud budou penízky, případně prostě budou na konto nepředvídavého architekta někteří trpět (měli myslet za něj? Měl být on s to rozmluvit investorovi nápad?). Jen by snad architekt měl vědět své a oplývat schopností uvést investora do relace s časovostí stavby.
Z hlediska památkové péče je nejspíše nejdůležitější, aby naše architektura vypovídala o naší době. To je naštěstí předem zaručeno.
Pravĕ tomu zasazení domu do svého okolí přisuzuji nejvtĕší klad tohoto návrhu. Též s tím "vypovídáním o naší době" se zcela ztotožnuji.
Ale, jak jste si asi v té zemi take všiml, tak chodit jen po rovině se tam i venku vždy nedá . Holt, dnes žijeme déle ale ne vždy radostnĕji. Pomĕr počtu nepohyblivých lidí mezi náma zcela zákonitĕ roste a zcela zákonitĕ dále poroste. Přesto si myslím, že doba, kdy každý dům bude muset míti každou místnost přístupnou "na kolečkách", snad ještě nenastala.
Similarly, when coming back, from the vineyards, the 'blade" of the house steers the lane, into the village.
The layout of the building I suspect to be purely deliberate, as I can’t imagine local regulations being as complicated, as the internal planning of this house is. Whereas I am sure, that Serge Chermayeff would not approve, I found the internal spaces very intricate and hope, that Mr. and Mrs. Meuli got what they wished for. In any case, a home over three full floor levels (not counting the obligatory "luftschutzkeller" underground) should keep them trim and fit to their advanced age.
From what I can see on the photographs, the inside of the house should not suffer from any lack of daylight, which is noticeably controlled, to create spaces of different light intensity.
I must own up, that I am intrigued how much more "memorable" the design of this house could have been, than it is.