Farní kostel sv. Jindřicha
Parrocchia di Sant'Enrico
Stavbu kostela inicioval Enrico Mattei (1906-62), tehdejší prezident ropné společnosti ENI (Ente Nazionale Idrocarburi) a v letech 1948-53 zástupce křesťanské demokratické strany v italském parlamentu. Kostel měl sloužit nově budovanému sídlišti Metanopoli pro 6000 obyvatel, které bylo od stávajícího kostela sv. Barbory (Mario Bacciocchi, 1954) na severu poměrně vzdálené.
Po Matteiově náhlé smrti 27. října 1962 bylo rozhodnuto pojmenovat nový kostel Sant'Enrico Confessore na památku zesnulého při leteckém neštěstí.
Projektem farního kostela a okolní obytné čtvrti, která však nebyla nikdy postavena, byl pověřen Ignazio Gardella. Projekt kostela byl dokončen v listopadu 1963. Stavba byla zahájena v roce 1964 a dokončena v následujícím roce. O rok později se stal farním kostelem. Kostel stojí uprostřed rozsáhlého volného prostranství, které si díky tomu, že se nepodařilo vybudovat původně plánovanou obytnou zónu, zachovalo přírodní ráz. Budova má půdorys kříže (Croce di Lucca) vymezeného zalamovanými pravoúhlými stěnami, které se postupně rozbíhají a pak se opět sbíhají směrem k presbytáři.
Stěny jsou celé z pohledového železobetonu a na dvou místech jsou přerušeny dvěma souvislými vodorovnými okenními pásy, jedním v úrovni očí a druhým bezprostředně pod mírnou sedlovou střechou. To vytváří kontrastní efekt mezi okolním osvětlením a pevnou zadní stěnou. Podlahu tvoří cihelné tvarovky a strop je obložen dřevěnými deskami.
Po Matteiově náhlé smrti 27. října 1962 bylo rozhodnuto pojmenovat nový kostel Sant'Enrico Confessore na památku zesnulého při leteckém neštěstí.
Projektem farního kostela a okolní obytné čtvrti, která však nebyla nikdy postavena, byl pověřen Ignazio Gardella. Projekt kostela byl dokončen v listopadu 1963. Stavba byla zahájena v roce 1964 a dokončena v následujícím roce. O rok později se stal farním kostelem. Kostel stojí uprostřed rozsáhlého volného prostranství, které si díky tomu, že se nepodařilo vybudovat původně plánovanou obytnou zónu, zachovalo přírodní ráz. Budova má půdorys kříže (Croce di Lucca) vymezeného zalamovanými pravoúhlými stěnami, které se postupně rozbíhají a pak se opět sbíhají směrem k presbytáři.
Stěny jsou celé z pohledového železobetonu a na dvou místech jsou přerušeny dvěma souvislými vodorovnými okenními pásy, jedním v úrovni očí a druhým bezprostředně pod mírnou sedlovou střechou. To vytváří kontrastní efekt mezi okolním osvětlením a pevnou zadní stěnou. Podlahu tvoří cihelné tvarovky a strop je obložen dřevěnými deskami.
0 komentářů
přidat komentář
