PAC Pavilon současného umění

V roce 1947 si město Milán vybralo objekt bývalých stájí vily Reale (novoklasicistní sídlo hraběte Ludovico Luigi Carlo Maria di Barbiano e Belgiojoso od původem rakouského architekta Leopolda Pollacka z období 1790-96 - pozn.překl.), které byly zničené během spojeneckého bombardování v roce 1943, jako místo pro vystavování uměleckých sbírek z 20. století. Mezi zastánci obnovy stájí a zastánci nové budovy se rozhořela vášnivá debata. V prosinci 1947 pověřilo město architekta Ignazia Gardellu provedením projektu, který byl následně realizován v roce 1954. V roce 1993 byl pavilon zničen bombovým útokem (tzv. masakr na ulici Via Palestro, kdy 27. července nastražila sicilská mafie Cosa nostra do automobilu výbušninu, která zabila 5 lidí a 12 dalších zranila - pozn.překl.), Gardella jej pak v roce 1996 znovu obnovil.
Gardella se rozhodl zachovat historickou obvodovou zeď bývalých stájí obrácenou do ulice. Podobně využil stávající konstrukce pro vstupní část. Při návrhu nového pavilonu vycházel z lichoběžníkového půdorysu zničené budovy. Pro severní fasádu nového pavilonu je charakteristický pravidelný rastr štíhlých kovových sloupů a celkové rozdělení do dvou horizontálních pásů: spodní je prosklený, zatímco horní je pokrytý terakotovými dlaždicemi natřenými švestkově zbarveným lakem a předsazenou bílou výsuvnou mříží.
Interiér je mimořádně flexibilní, kontinuální prostor dotváří drobné výškové změny, mobilní příčky a různé druhy osvětlení. Hlavní prostor představuje místnost o rozloze 600 metrů čtverečních, která je umístěná ve výšce +1,00 metru nad vstupem. Výstavní sál lze pomocí pohyblivých stěn rozčlenit do pěti šestiúhelníkových místností. Tyto místnosti určené k vystavování obrazů jsou osvětleny horními světlíky stíněnými zavěšeným podhledem z kovových lamel.
Sochy jsou umístěny v obdélníkovém sálu, který probíhá podél oken obrácených do parku. Rozptýlené denní světlo přichází ze severu a osvětluje sochy z boku, čímž zvyšuje jejich plasticitu. Strop tohoto 3,5 metru vysokého prostoru je uprostřed plochý a po stranách je zešikmený.
Vykonzolované schodiště vede do horního patra, kde je dlouhý balkon a další shora osvětlená místnost, která je využívána pro vystavování kreseb, grafik a drobných předmětů. Od roku 1979, kdy bylo PAC po dlouhé renovaci znovu otevřeno, je pavilon využíván pro dočasné výstavy. Z tohoto důvodu již není plně respektována Gardellova původní představa o vzájemném souladu prostorů s vystavovanými díly.