Fibonacci

Z návrší nad meandrující Vltavou nabízí château Jabloňka úchvatný výhled na Prahu. Terasovitý vinohrad pod zámečkem je malebným hledištěm na panorama hlavního města, současně také dominantní kulisou na horizontu jeho severní části.

Ve zlatých dobách, za vlády Karla IV., kdy ještě byly břehy Vltavy lemovány vinohrady, bývala Praha nazývána "městem vína". Ani Černý kopec (nyní Jabloňka) nebyl výjimkou. Nicméně následkem Třicetileté války ležely vinohrady ladem, byly zpustlé a vinná réva ustoupila jabloním. Právě tyto stromy propůjčily návrší současný název "Jabloňka". V 18. století byl na návrší vystavěn drobný klasicistní zámeček s majestátními výhledy na řeku Vltavu. Klasicismus chápeme jako architektonický sloh vycházející z estetických principů klasické antiky. Důraz na formu, jednoduchost, proporce a doko- nalost je jasným odrazem středomořských kultur, starověkého Řecka a Říma.

V průběhu následujících staletí se údolí pod Jabloňkou zásadně proměnilo. V roce 1830 sem byla zavedena severní železnice, která s sebou současně přinesla značný ekonomický a urbanistický rozvoj. Kdysi malebné výhledy na vinohrad zmizely a byly pohlceny změtí nových, živelně rostoucích městských struktur. První dekáda 20. století přinesla změnu nejradikálnější, výstavbu tunelového komplexu Blanka, který ironicky vedl k výraznému zhoršení dopravní situace, hluku a znečištění vzduchu v celé Troji.

Malebný, romantický zámeček byl také svědkem několika náhlých proměn. Získal nového soukromého vlastníka, který se na základě své vášně pro historickou paměť místa rozhodl navázat na tradici vinohradu na návrší. Majitelé zámečku a přilehlých sadů "Jabloňka" se rozhodli pokračovat v historickém odkazu tohoto výjimečného místa a v roce 2013 vysadili první sazenice. Jejich produkce nabízí v limitovaném množství pouze 3 odrůdy a to Rýnský Ryzlink, Rýnský Ryzlink Červený, Tramín Červený. Při kultivaci zpustlé zahrady byly odkryty kamenné terasy, vybízející k obnově vinného patia. Záhy se cílem stala celková obnova původního romantického vinohradu. Nově vybudované idylické patio, nesoucí rukopis jihoevropských architektů, dává zámečku Jabloňka vyniknout ve staronovém kontextu a návštěvníkům umožňuje se dočasně odloučit od ruchu hlavního města.

Při budování terasovitého vinohradu byla odkryta kamenná ruina jakéhosi zakřiveného prostoru. Jelikož původní kamenné zdi byly nepatrně zahloubeny do okolního terénu, byly využity jako základ pro tvorbu nového návrhu. Genius loci vedl architekty k užití Fibonacciho spirály jejíž stopa dokonale kopíruje původní kamennou zeď. Nové zdivo definované Fibonacciho spirálou, vymezuje prostor oázy klidu chráněné proti hlučné dopravě v údolí. Jednoduchý prostor, uzavřený před ruchem města, vede návštěvníky svou atmosférou k tomu, aby se plně soustředili jen na malebný château a terasovitý vinohrad.

Stavební zásah byl plně předurčen původními historickými prvky. Ty byly buď odkryty a zachovány nebo obnoveny či nově interpretovány. Abychom vyzdvihli aspoň jeden z nich - symbolickým prvkem návrhu se stal zarámovaný průhled do údolí s původními duby. Rám průhledu je uzavíratelný a je vyhotoven z kontrastního cortenu. Když jsou dveře zavřené, zůstává středem pozornosti zámeček a vinohrad. Když ale dveře otevřeme, dochází k propojení s velkoměstem a návštěvníka vybízíme k další cestě vinohradem. Zrcadlově symetricky umístěné cortenové dveře jsou zasazeny v opěrné zdi a ukrývají malý vinný sklípek sloužící k servírování vína.

Fibonacciho terasa je osvětlována nepřímo, citlivě voleným rozptýleným světlem. Svítidla jsou ukryta v úrovni podlahy a nasměrována na přilehlé stěny, čímž dávají vyniknout kráse přírodního kamene. Samotná terasa je členěna do dvou výškových úrovní. Spodní část slouží k pohodlnému průchodu, o stupínek výše je vlastní patio s kulatým degustačním stolem, zvoucím k společnému posezení a sdílení.