Glass Video Gallery
Tschumi: Město Groningen oslovilo pět architektů, aby každý z nich navrhl dočasný pavilon pro hudební a video festival. Mohli jsme si vybrat vlastní pozemek. Místo, jaké jsem zvolil, se nacházelo na kruhovém objezdu postrádajícím jakoukoliv urbání hustotu. Myslel jsem, že by se mohlo stát městským generátorem. Původní program byl obrácen naruby; vše, co bylo potřeba, byla temná místnost. My jsme tento požadavek převrátili a vytvořili celou naši stavbu z průhledného skla. Přetvořili jsme soukromý akt sledování televize na veřejný čin, při němž divák sleduje atrakci. Stavba se proměnila v městský aktivátor. Divák náhle “účinkuje“ uprostřed města.
Walker: Pokud se na stavbu díváme jako na aktivátor, posouvá projekt v Groningen o něco dále “Folies“ z La Villette?
Tschumi: Oba jsou generátory, ale to je jediná věc, kterou mají projekty společnou. Na rozdíl od La Villette byl v Groningen materiál velice důležitý. Projekt měl velmi omezený rozpočet. Celé to muselo být rychle; neměli jsme čas na navrhování konstrukčních detailů, ale i kdyby se nám v New Yorku podařilo vytvořit promyšlené detaily, zatímco galerie byla stavěna v Holandsku, my bychom neměli žádnou kontrolu nad tím, co se bude dít v průběhu stavby. Naší ideou bylo udělat to tak jednoduché, aby nešlo nic udělat špatně.
Vymysleli jsme velmi umírněný a jasný konstrukční systém používající výhradně sklo a posouvající tento materiál až do naprostého extrému – skleněné zdi, skleněné sloupy, skleněné střešní panely a dokonce také skleněné trámy. Cítili jsme, že to je definitivní skleněný dům. Pokud by v Miesově skleněném domě bylo odstraněno sklo, tak by stále ještě zůstával přístřešek s ocelovou střechou a ocelovými sloupy. Groningen se stal výchozím bodem pro další obalové projekty. Řekl bych, že pokud se s tímto projektem překrývá nějaký další, pak je to vila v Haagu navržená v následujícím roce. Oba projekty se udály ve skoro stejném čase a vzešly ze stejné úvahy převrácení očekávání od soukromého a veřejného prostoru.
Tschumi: Oba jsou generátory, ale to je jediná věc, kterou mají projekty společnou. Na rozdíl od La Villette byl v Groningen materiál velice důležitý. Projekt měl velmi omezený rozpočet. Celé to muselo být rychle; neměli jsme čas na navrhování konstrukčních detailů, ale i kdyby se nám v New Yorku podařilo vytvořit promyšlené detaily, zatímco galerie byla stavěna v Holandsku, my bychom neměli žádnou kontrolu nad tím, co se bude dít v průběhu stavby. Naší ideou bylo udělat to tak jednoduché, aby nešlo nic udělat špatně.
Vymysleli jsme velmi umírněný a jasný konstrukční systém používající výhradně sklo a posouvající tento materiál až do naprostého extrému – skleněné zdi, skleněné sloupy, skleněné střešní panely a dokonce také skleněné trámy. Cítili jsme, že to je definitivní skleněný dům. Pokud by v Miesově skleněném domě bylo odstraněno sklo, tak by stále ještě zůstával přístřešek s ocelovou střechou a ocelovými sloupy. Groningen se stal výchozím bodem pro další obalové projekty. Řekl bych, že pokud se s tímto projektem překrývá nějaký další, pak je to vila v Haagu navržená v následujícím roce. Oba projekty se udály ve skoro stejném čase a vzešly ze stejné úvahy převrácení očekávání od soukromého a veřejného prostoru.
E.Walker: Tschumi on architecture, The Monaceli Press 2006, s.92-95
Enrique Walker se narodil v Chile, žije v New Yorku, kde vyučuje na Columbia University. Současně dokončuje doktorskou práci o francouzském spisovateli Georges Perec na Architectural Association v Londýně.
0 komentářů
přidat komentář
