Golfový klub
Malý klub pro potřeby golfového hřiště vznikl v kopcovité krajině Jižních Čech, v oblasti, které se říká "Česká Sibiř". Svůj název převzal od jména blízké skály, kterou tam podle pověsti rozsypal čert.
Návrh této klubovny nám svěřili majitelé nově vznikajícího golfového hřiště asi rok poté, co jsme pro ně dokončili stavbu nového rodinného domu, který jsme už tentokrát zasazovali do areálu starých, pečlivě ošetřovaných jihočeských stavení, do kontextu kopcovité oblasti, zvané "Česká Sibiř". Postupnou trpělivou kultivací divoké krajiny se pracovitým majitelům podařilo vybudovat nepřehlédnutelnou malebnou oázu v moři divokých lesů, křovin a neobdělávaných luk. A právě sem jsme měli umístit další dům, jenž nenaruší zamýšlenou atmosféru.
Rozhodli jsme se využít terénní vlnu k zahrabání malé, kónicky se zužující, betonové stavby, která po zasypání vytvoří z pohledu od příjezdové cesty přirozený travnatý pahorek, jakých je v krajině mnoho. Pahorek je směrem k hrací ploše uříznutý, takže nabízí vstup do svých útrob a pokud tuto nabídku využijete, najdete zde malou, klínovitě se zužující místnost, podporující falešnou perspektivou pocit hloubky. Místnost končí otevřeným plechovým ohništěm, zabírajícím celou zadní stěnu, tedy v "nekonečném žáru jícnu kopce". Zařízení je účelně strohé. Na betonové stěně vpravo je pevně zabudovaná dlouhá lavice z dubového masivu a podél ní několik čtvercových stolků z nerezového jäcklu a černého masivního polypropylenu, doplněných průhlednými židlemi Philippa Starcka. Nad stolky visí na silikonových flexibilních kabelech úsporné žárovky, stíněné "zmuchlanými" papírovými pytlíky. Svítidla visí na podélně vypnutém lanku, takže se dají posouvat nad libovolné sestavy stolků.
Na betonové stěně nad lavicí se "válí" golfové míčky, jako věšáky
na bundy a svetry.
Levá strana šedivé místnosti s černou podlahou je vymezena dlouhým barovým pultem, opět s dubovou deskou, a za touto hranicí už začíná servisní, oranžová, užší místnost s kuchyňkou, barovým zázemím a skladem za otočnou cetrisovou stěnou, která je schopna uzavřít také vstup za bar. Část tohoto servisního pásu zabírá celooranžová toaleta přístupná přímo z krajiny.
Pohled ven z klubovny je důležitou součástí celé hry konceptu. Místnost se rozšiřuje směrem ke krajině, aby ji co nejvíce nasála dovnitř,
a aby se také co nejvíce stala součástí krajiny samotné! Proto je na rozhraní místnosti a krajiny téměř neviditelné, do velkého poloměru ohnuté, sklo (bezrámově zasklené).
Prostor klubovny jakoby pokračuje ven, kde jsou v hustém, střihaném trávníku, nepravidelně umístěny kruhové betonové dlaždice, aby pomohly trávníku unést zátěž čilého provozu. Větší betonové kruhy jsou určeny k rozmístění venkovního nábytku - stejného, jako je uvnitř, aby se tak ještě více podpořil pocit prolínání exterieru s interierem.
Stanislav Fiala
Pod čarou
Rodinný přítel majitelů, profesor Libenský, navrhl, těsně před svou smrtí, originální barevnou grafikou, logo nově vznikajícího klubu, které jsme se snažili uplatnit ve formě potisku čelního skla stavby.
Návrh této klubovny nám svěřili majitelé nově vznikajícího golfového hřiště asi rok poté, co jsme pro ně dokončili stavbu nového rodinného domu, který jsme už tentokrát zasazovali do areálu starých, pečlivě ošetřovaných jihočeských stavení, do kontextu kopcovité oblasti, zvané "Česká Sibiř". Postupnou trpělivou kultivací divoké krajiny se pracovitým majitelům podařilo vybudovat nepřehlédnutelnou malebnou oázu v moři divokých lesů, křovin a neobdělávaných luk. A právě sem jsme měli umístit další dům, jenž nenaruší zamýšlenou atmosféru.
Rozhodli jsme se využít terénní vlnu k zahrabání malé, kónicky se zužující, betonové stavby, která po zasypání vytvoří z pohledu od příjezdové cesty přirozený travnatý pahorek, jakých je v krajině mnoho. Pahorek je směrem k hrací ploše uříznutý, takže nabízí vstup do svých útrob a pokud tuto nabídku využijete, najdete zde malou, klínovitě se zužující místnost, podporující falešnou perspektivou pocit hloubky. Místnost končí otevřeným plechovým ohništěm, zabírajícím celou zadní stěnu, tedy v "nekonečném žáru jícnu kopce". Zařízení je účelně strohé. Na betonové stěně vpravo je pevně zabudovaná dlouhá lavice z dubového masivu a podél ní několik čtvercových stolků z nerezového jäcklu a černého masivního polypropylenu, doplněných průhlednými židlemi Philippa Starcka. Nad stolky visí na silikonových flexibilních kabelech úsporné žárovky, stíněné "zmuchlanými" papírovými pytlíky. Svítidla visí na podélně vypnutém lanku, takže se dají posouvat nad libovolné sestavy stolků.
Na betonové stěně nad lavicí se "válí" golfové míčky, jako věšáky
na bundy a svetry.
Levá strana šedivé místnosti s černou podlahou je vymezena dlouhým barovým pultem, opět s dubovou deskou, a za touto hranicí už začíná servisní, oranžová, užší místnost s kuchyňkou, barovým zázemím a skladem za otočnou cetrisovou stěnou, která je schopna uzavřít také vstup za bar. Část tohoto servisního pásu zabírá celooranžová toaleta přístupná přímo z krajiny.
Pohled ven z klubovny je důležitou součástí celé hry konceptu. Místnost se rozšiřuje směrem ke krajině, aby ji co nejvíce nasála dovnitř,
a aby se také co nejvíce stala součástí krajiny samotné! Proto je na rozhraní místnosti a krajiny téměř neviditelné, do velkého poloměru ohnuté, sklo (bezrámově zasklené).
Prostor klubovny jakoby pokračuje ven, kde jsou v hustém, střihaném trávníku, nepravidelně umístěny kruhové betonové dlaždice, aby pomohly trávníku unést zátěž čilého provozu. Větší betonové kruhy jsou určeny k rozmístění venkovního nábytku - stejného, jako je uvnitř, aby se tak ještě více podpořil pocit prolínání exterieru s interierem.
Stanislav Fiala
Pod čarou
Rodinný přítel majitelů, profesor Libenský, navrhl, těsně před svou smrtí, originální barevnou grafikou, logo nově vznikajícího klubu, které jsme se snažili uplatnit ve formě potisku čelního skla stavby.
0 komentářů
přidat komentář
