Hirošimský klobouk

Jeden z problémů, kterým jsme se při navrhování domu museli zabývat, bylo, jako ho usadit do poklidné venkovské krajiny, aby dokázal reagovat s místními živočichy. Hlavním námětem se stal tenký přístřešek zakrývající přírodní val vybavený nábytkem a vytvářející místa, v jejichž stínu se mohou lidé a zvířata vzájemně setkávat.
Fasáda všech čtyř stran je vytvořená z transparentního plexiskla, což obyvatelům umožňuje bližší kontakt přírodou a současně zůstávat v teple domova vytvořeného z materiálů s vysokou tepelnou izolací. Uvnitř domu jsou prostory lehce rozděleny pomocí zakřivených sítí z tahokovu, o které se mohou obyvatelé opírat nebo si na něco zavěsit. Tyto průhledné zástěny byly určující pro následné uspořádání nábytku a přimění uživatelů k tomu, aby udržovali dům uklizený. Objekt využívá lehké materiály a organicky tvarované dělící prvky, aby se ještě více posílil vztah s okolním krajinou.
Půdorys je tvořen z více výškových úrovní s maximálním rozdílem 1000 mm, aby nebylo potřeba žádné zábradlí. V těchto zapouštěných platformách jsou ukryté odkládací prostory a technické zázemí, čímž vzniká velmi uklizené přízemí. Jednotlivá zařízení jsou částečně v podzemí, což obyvatelům umožňuje vyšší soukromí s výhledem na oblohu. V kuchyňské části zároveň rozdíl mezi přípravnou deskou splývá s podlahou v přízemí a umožňuje tak jelenovi pozorovat obyvatele při přípravě pokrmů.
Přetažení okrajů střechy o stejnou délku jako je výška transparentní fasády z plexiskla přináší lepší tepelné podmínky uvnitř domu a zároveň stíněný venkovní prostor umožňuje různé využití podle ročního nebo denního období a ještě lepší prolnutí s přírodou.
V historii se jednotlivé architektonické prvky jevily vždy jednoznačně, ale nyní díky technologickému pokroku jsou rozdíly mezi stěnou, oknem a sloupem stále více nejasné a dovolují vytvářet architekturu bez hranic.