Horská usedlost na Šumavě

Zadání
Záměrem stavebníka bylo postavit rodinný dům – horskou usedlost umožňující trvalé obývání ve dvou soběstačných jednotkách. Dům by měl respektovat místní stavební tradici, zároveň naplňovat kriteria pro rodinný život v 21.století. Měl by poskytnout svým obyvatelům přiměřený obytný komfort, zároveň nerušeně vplynout do krajiny, spoluvytvářet atmosféru horské osady.

Širší vztahy
Pozemek je situován v Národním parku Šumava ve výšce přes 1000 m n m. Pro tuto oblast je typická semknutost centrální zástavby podle hlavní komunikační severojižní osy asi 0,5km dlouhé. Přibližně ve své polovině se přehupuje přes horizont, kde je hlavní křižovatka s odbočkou na Modravu a kde je také tradiční centrum obce s kostelem, obecním úřadem, info centrem a další vybaveností. Zástavba dále od centra řídne, velikost pozemků narůstá, domy odstupují od uliční čáry, v okrajových částech je charakter zástavby zcela roztroušený. V převážné míře se jedná objekty s funkcí bydlení – rodinné a bytové domy, penziony. Podlažnost 1-2+podkroví, střechy sedlové někdy s polovalbou, hřebenem či podélnou stranou orientovanou rovnoběžně s vrstevnicí.

Dům v krajině
Dům má být přesvědčivě tradiční ve svém základním vnějším výrazu, zároveň současný v použité konstrukční technologii a provedení detailu, obojí s cílem vyjít vstříc nárokům bydlení v 21.století. Jednoduché hmotě dominuje plocha střechy s krytinou z přírodní břidlice členěná po obou stranách pásovými vikýři. Přiznaný přesah střechy stlačuje hmotu přízemí, mírně roztažený příčný profil štítu, částečné zapuštění domu do mírného svahu, kamenné opěrné zídky – to vše podporuje horizontalitu základní hmoty. Dům je vrostlý, ukotvený do země.

Vnitřní uspořádání
Dispozice vychází v základu rovněž z tradičního principu příčného trojdělení na část vstupní, obytnou a hospodářskou, zde aplikovaného na typ se dvěma rovnocennými a samostatně uživatelnými obytnými jednotkami bez hospodářské části v tradičním smyslu. Každá z nich má svůj samostatný přední (čistý, reprezentativní) a zadní (nečistý, hospodářský) vstup, každá svoji společenskou část v přízemí a ložnicovou část v patře (podkroví), sdílený je suterén s technickým zázemím, v přízemí pak sauna s příslušenstvím a zadním víceúčelovým zádveřím – lyžárnou. Podobně tak sdílené zápraží podél celé východní strany domu kryté výrazným přesahem střechy je možné využívat jako společnou pobytovou terasu s výhledem do údolí Vltavy.

Konstrukce
Vůdčím konstrukčním materiálem je masivní dřevo. Tvrdá spodní stavba (beton, kámen) spolu s monolitickou základovou deskou v nepodsklepené části vytváří pevnou bázi pro měkkou horní stavbu. Dřevostavba je tvořena systémem z velkoformátových komponentů vyráběných z křížem vrstveného masivního dřeva. Výhody konstrukčních vlastností hlavní nosné konstrukce, stálosti, šetrnosti k životnímu prostředí, rychlé montáže, flexibility upřednostnily tuto technologii před jinými variantami (roubená stavba, two by four atd.). Vnější povrchy obvodového pláště jsou tvořeny tradičním obkladem prkny s krycí lištou na svislo, pata domu je v exponovaných částech ochráněna vůči povětrnosti skládaným kamenným soklem. Vnitřní povrchy jsou v převážné míře tvořeny pohledově upravenou dřevěnou nosnou konstrukcí. Uvnitř obytné části jsou vytvořena solidní betonová jádra - řopíky, která krom dispozičního účelu plní též funkci konstrukční a mikroklimatické. Podobně řešené je také schodišťové jádro.