Interiér předsálí České filharmonie v Rudolfinu
Návrh pro předsálí Dvořákovy síně v Rudolfinu vznikal s respektem k architektuře budovy i k nadčasové hodnotě a důstojnosti České filharmonie. Záměrem bylo historický prostor vizuálně nepřebíjet, ale spíše akcentovat. A zároveň doplnit o nové využití uceleně, funkčně a současně. Tomu pomáhá efekt zrcadlení a volba materiálů, které se už nějak v budově vyskytují – primárně leštěná mosaz a tmavá dřevěná dýha. Tvarování nových prvků vycházelo z půdorysu prostor, navazuje na ornamenty v kamenné podlaze.
Projekt navazoval na výhru ve vyzvané soutěži. Záměrem bylo otevřít prostory předsálí i mimo konání koncertů jako určitou extenzi veřejného prostoru s nabídkou nových funkcí. Zadání od České filharmonie požadovalo předělat obchod se suvenýry, doplnit možnost poslechu hudby a výstavu o historii budovy. Inspirací k návrhu nám byl pokorný přístup jinak avantgardního architekta Karla Pragera při generální rekonstrukci budovy v devadesátých letech 20. století.
Interiér tvoří dva krajní salónky a střední foyer s výstavou. Její instalaci tvoří dva vertikální objekty, zdánlivě monolitické mosazné obelisky. Při průchodu k šatnám zrcadlí svou kratší stranou prostor a lákají návštěvníky k sobě i k salónkům. Podsvícené panely jsou kryté zlatavým reflexním sklem – historické fotografie a texty vystupují jakoby z hloubky panelu v několika vrstvách. Díky stmívatelnému podsvícení se panely mohou rozzářit a tím výstavu zdůraznit. Naším záměrem bylo vytvořit svébytné objekty se vztahem k prostoru, ne pouhé nosiče informací. Na koncepci expozice spolupracovala designérka Miroko Maroko, která zpracovala grafické řešení výstavy. Foyer doplňují dřevěné lavičky s mosazným soklem.
Salónku s obchodem dominuje oktogonální stůl zrcadlící ornament dlažby v mosazném povrchu, který stejně jako dřevěné výstavní stěny v okolních nikách umožňuje různé variace prodejní expozice. Pult s pokladnou je přisazený k výstavní stěně v nice mezi dveřmi pro dobrý kontakt prodejce se zákazníky i celkový přehled. Tmavá dřevěná dýha a plná záda výstavních stěn prostor sjednocují, rastr konstrukce je naopak člení na různě velká pole, aby se produkty vzájemně nerušily.
Podobné radiální řešení má i poslechový salónek na opačném konci foyer, který nabízí na chvíli se posadit, začíst se do publikací nebo si užít hudby z repertoáru filharmonie. To umožňují sluchátka a tablet s aplikací na výběr skladeb integrované v područkách tří sametových sedaček, záměrně lehce předimenzovaných. Jedna dřevěná lavice mezi dveřmi nese na zvýšených zádech poličku s knihovnou a nástěnné lampičky. Vestavný nábytek se skrz své materiály a tvarování snaží do historického prostoru zapadnout a působit nerušivě.
Projekt navazoval na výhru ve vyzvané soutěži. Záměrem bylo otevřít prostory předsálí i mimo konání koncertů jako určitou extenzi veřejného prostoru s nabídkou nových funkcí. Zadání od České filharmonie požadovalo předělat obchod se suvenýry, doplnit možnost poslechu hudby a výstavu o historii budovy. Inspirací k návrhu nám byl pokorný přístup jinak avantgardního architekta Karla Pragera při generální rekonstrukci budovy v devadesátých letech 20. století.
Interiér tvoří dva krajní salónky a střední foyer s výstavou. Její instalaci tvoří dva vertikální objekty, zdánlivě monolitické mosazné obelisky. Při průchodu k šatnám zrcadlí svou kratší stranou prostor a lákají návštěvníky k sobě i k salónkům. Podsvícené panely jsou kryté zlatavým reflexním sklem – historické fotografie a texty vystupují jakoby z hloubky panelu v několika vrstvách. Díky stmívatelnému podsvícení se panely mohou rozzářit a tím výstavu zdůraznit. Naším záměrem bylo vytvořit svébytné objekty se vztahem k prostoru, ne pouhé nosiče informací. Na koncepci expozice spolupracovala designérka Miroko Maroko, která zpracovala grafické řešení výstavy. Foyer doplňují dřevěné lavičky s mosazným soklem.
Salónku s obchodem dominuje oktogonální stůl zrcadlící ornament dlažby v mosazném povrchu, který stejně jako dřevěné výstavní stěny v okolních nikách umožňuje různé variace prodejní expozice. Pult s pokladnou je přisazený k výstavní stěně v nice mezi dveřmi pro dobrý kontakt prodejce se zákazníky i celkový přehled. Tmavá dřevěná dýha a plná záda výstavních stěn prostor sjednocují, rastr konstrukce je naopak člení na různě velká pole, aby se produkty vzájemně nerušily.
Podobné radiální řešení má i poslechový salónek na opačném konci foyer, který nabízí na chvíli se posadit, začíst se do publikací nebo si užít hudby z repertoáru filharmonie. To umožňují sluchátka a tablet s aplikací na výběr skladeb integrované v područkách tří sametových sedaček, záměrně lehce předimenzovaných. Jedna dřevěná lavice mezi dveřmi nese na zvýšených zádech poličku s knihovnou a nástěnné lampičky. Vestavný nábytek se skrz své materiály a tvarování snaží do historického prostoru zapadnout a působit nerušivě.
Lenka Míková architekti
0 komentářů
přidat komentář
