Jacobs House
První dům pro manželský pár Herberta a Katherine Jacobsovi byl navržen a postaven mezi lety 1936-37. Dům stojí ve čtvrti Westmorland, která tehdy tvořila západní okraj města Madison ve státě Wicsonsin. Dům je vzdálený cca 1,5 km od slavného Sboru unitářské církve, který byl zrealizovaný podle Wrightova návrhu v letech 1949-51.
První dům Jacobsových je nejryzejším a nejslavnějším manifestem Wrightových usoniánských koncepcí. Na konci hospodářské krize v 30. letech zažíval Frank Lloyd Wright znovuobnovení své architektonické praxe po dlouhém nevýrazném období. Do této Wrightovy éry spadají tři světově proslulé realizace – Vila nad vodopádem, Kancelářská budova s laboratořemi pro Johnson Wax v Racine a vizionářský plán města budoucnosti Broadacre City, které bylo zdravou zelenou alternativou ke stísněným a špinavým městům z období průmyslové revoluce.
Výrazným aspektem Broadacre City bylo i přejmenování Spojených států na Usonia, v níž by Usoniané dostávali od státu tzv. usoniánské domy navržené, stavěné a užívané v souladu s Wrigtovými principy organické architektury. Usoniánské domy přímo vycházely z přírody – měly vyrůstat ze země, bez rušivých soklů, verand, dešťových svodů, vyčnívajících komínů nebo clonících plotů. Obklopené dostatečným prostorem se měly otevírat přírodním živlům na rozdíl od tradičních bílých koloniálních vilek. Stavební materiály byly čistě přírodní – dřevo, kámen, cihly z pálené hlíny, okna od podlahy ke stropu, bazilikální osvětlení a vytrčená špaletová okna, vše zakryté plochou střechou s výrazným přesahem. Esteticky i konstrukčně představovaly usoniánské domy nový, moderní standard individuálního bydlení, v němž forma následovala funkci.
Wright navrhnul Jacobsovým otevřený půdorys ve tvaru písmene L, který vyrůstá z ortogonální mřížky s modulem 2 × 4 stopy (cca 600 × 1200 mm) s celkovou zastavěnou plochou 1550 čtverečných stop (144 m²). Zděné jádro domu vymezuje v suterénu malý sklep, kde jsou kromě prádelny i dva malé kotle sloužící k podlahovému vytápění rozvedenému v 200 mm tlustých betonových deskách. Přímo nad sklepem se nachází koupelna, sousedí s ní kuchyně volně otevřená do jídelny. Uprostřed stěny oddělující kuchyni od obývacího pokoje si hoví těleso krbu, který je dominantou obývacího pokoje. Do obýváku lze vstoupit přímo "skrytým" vchodem z pod přístřešku pro auto. Další vstup do domu z prostoru přístřešku směřuje do chodby k ložnicím a jídelně. V závěru obývacího pokoje najdeme čtenářský koutek s vestavěným psacím stolem, na který navazuje dlouhá stěna s policemi pro knihy (Herbert Jacobs se živil jako novinář a později jako profesor žurnalistiky na Kalifornské univerzitě v Berkeley). Naproti knihovny se nachází velkoryse prosklená stěna s plynule navazující terasou a zahradou.
Jídelna je propojujícím článkem mezi společenskou a soukromou zónou domu. Stojí v ní dlouhý dubový stůl navržený přímo Wrightem. Doplňují ho židle navržené architektem kolem roku 1920 a čalouněná lavice pod oknem do zahrady. Motiv propojení jednotlivých částí domu posiluje i lineární svítidlo vedoucí z obývacího pokoje, přes jídelnu až do chodby před soukromými ložnicemi. Výška obývacího pokoje je 2,9 metru, v koupelně a kuchyni je díky výšce stropu 3,5 metru umožněno použít bazilikální osvětlení. Ložnice jsou vysoké 2,3 metru. Dřevěný podhled v místnostech je ze stejné sendvičové konstrukce jako dřevěné obvodové stěny. Horizontálního členění dřevěných stěn je dosaženo střídáním světlých prken z borovice a tmavých hranolů ze sekvoje. Dřevěné stěny jsou tlusté pouhých 6 centimetrů. Primární nosnou funkci totiž zajišťují zděné pilíře z červených cihel.
Generální rekonstrukce domu byla zahájena v roce 1983 a trvala několik let. Cílem restaurování bylo uvést dům do původního stavu i z toho důvodu, že Americký institut architektů zařadil dům Jacobsových mezi dvacítku nejdůležitějších rodinných domů 20. století. Přístřešek pro auto byl kompletně nahrazen novou konstrukcí včetně základů. Vrstvy asfaltu na ploché střeše byly odstraněny a nahrazeny fólií z gumy. Zásadní výměny se dočkala i okna v obývacím pokoji a jídelně. Betonová deska podlahy v obývacím pokoji byla zaizolována a podlahové vytápění nahrazeno výkonnějším z polyuretanových trubek. Nátěr dřevěných panelů provedený v 50. letech byl opatrně odstraněn, stejně jako červený nátěr rámů oken a dveří. Realizace se dočkal i Wrightem původně navržený květináč pod oknem ze zádveří. Kompletně musely být vyměněny vnitřní technické rozvody.
I přesto, že po domě Jacobsových následovalo dalších cca 140 usoniánských domů (včetně druhého domu Jacobsových – slavný Solar Hemicycle z 1946-48), zůstává tento ve své jednoduchosti a proporční čistotě nejvěrnějším reprezentantem Wrigtovy koncepce typového usoniánského domu. Dočkal se mnoha následovníků, stejně jako koncepce propojení obývacího pokoje s jídelnou a kuchyní. Podobné domy zaplnily předměstí mnoha amerických měst a historický význam tohoto prvního usoniánského domu byl tím pádem neustále zesilován.
První dům Jacobsových je nejryzejším a nejslavnějším manifestem Wrightových usoniánských koncepcí. Na konci hospodářské krize v 30. letech zažíval Frank Lloyd Wright znovuobnovení své architektonické praxe po dlouhém nevýrazném období. Do této Wrightovy éry spadají tři světově proslulé realizace – Vila nad vodopádem, Kancelářská budova s laboratořemi pro Johnson Wax v Racine a vizionářský plán města budoucnosti Broadacre City, které bylo zdravou zelenou alternativou ke stísněným a špinavým městům z období průmyslové revoluce.
Výrazným aspektem Broadacre City bylo i přejmenování Spojených států na Usonia, v níž by Usoniané dostávali od státu tzv. usoniánské domy navržené, stavěné a užívané v souladu s Wrigtovými principy organické architektury. Usoniánské domy přímo vycházely z přírody – měly vyrůstat ze země, bez rušivých soklů, verand, dešťových svodů, vyčnívajících komínů nebo clonících plotů. Obklopené dostatečným prostorem se měly otevírat přírodním živlům na rozdíl od tradičních bílých koloniálních vilek. Stavební materiály byly čistě přírodní – dřevo, kámen, cihly z pálené hlíny, okna od podlahy ke stropu, bazilikální osvětlení a vytrčená špaletová okna, vše zakryté plochou střechou s výrazným přesahem. Esteticky i konstrukčně představovaly usoniánské domy nový, moderní standard individuálního bydlení, v němž forma následovala funkci.
Wright navrhnul Jacobsovým otevřený půdorys ve tvaru písmene L, který vyrůstá z ortogonální mřížky s modulem 2 × 4 stopy (cca 600 × 1200 mm) s celkovou zastavěnou plochou 1550 čtverečných stop (144 m²). Zděné jádro domu vymezuje v suterénu malý sklep, kde jsou kromě prádelny i dva malé kotle sloužící k podlahovému vytápění rozvedenému v 200 mm tlustých betonových deskách. Přímo nad sklepem se nachází koupelna, sousedí s ní kuchyně volně otevřená do jídelny. Uprostřed stěny oddělující kuchyni od obývacího pokoje si hoví těleso krbu, který je dominantou obývacího pokoje. Do obýváku lze vstoupit přímo "skrytým" vchodem z pod přístřešku pro auto. Další vstup do domu z prostoru přístřešku směřuje do chodby k ložnicím a jídelně. V závěru obývacího pokoje najdeme čtenářský koutek s vestavěným psacím stolem, na který navazuje dlouhá stěna s policemi pro knihy (Herbert Jacobs se živil jako novinář a později jako profesor žurnalistiky na Kalifornské univerzitě v Berkeley). Naproti knihovny se nachází velkoryse prosklená stěna s plynule navazující terasou a zahradou.
Jídelna je propojujícím článkem mezi společenskou a soukromou zónou domu. Stojí v ní dlouhý dubový stůl navržený přímo Wrightem. Doplňují ho židle navržené architektem kolem roku 1920 a čalouněná lavice pod oknem do zahrady. Motiv propojení jednotlivých částí domu posiluje i lineární svítidlo vedoucí z obývacího pokoje, přes jídelnu až do chodby před soukromými ložnicemi. Výška obývacího pokoje je 2,9 metru, v koupelně a kuchyni je díky výšce stropu 3,5 metru umožněno použít bazilikální osvětlení. Ložnice jsou vysoké 2,3 metru. Dřevěný podhled v místnostech je ze stejné sendvičové konstrukce jako dřevěné obvodové stěny. Horizontálního členění dřevěných stěn je dosaženo střídáním světlých prken z borovice a tmavých hranolů ze sekvoje. Dřevěné stěny jsou tlusté pouhých 6 centimetrů. Primární nosnou funkci totiž zajišťují zděné pilíře z červených cihel.
Generální rekonstrukce domu byla zahájena v roce 1983 a trvala několik let. Cílem restaurování bylo uvést dům do původního stavu i z toho důvodu, že Americký institut architektů zařadil dům Jacobsových mezi dvacítku nejdůležitějších rodinných domů 20. století. Přístřešek pro auto byl kompletně nahrazen novou konstrukcí včetně základů. Vrstvy asfaltu na ploché střeše byly odstraněny a nahrazeny fólií z gumy. Zásadní výměny se dočkala i okna v obývacím pokoji a jídelně. Betonová deska podlahy v obývacím pokoji byla zaizolována a podlahové vytápění nahrazeno výkonnějším z polyuretanových trubek. Nátěr dřevěných panelů provedený v 50. letech byl opatrně odstraněn, stejně jako červený nátěr rámů oken a dveří. Realizace se dočkal i Wrightem původně navržený květináč pod oknem ze zádveří. Kompletně musely být vyměněny vnitřní technické rozvody.
I přesto, že po domě Jacobsových následovalo dalších cca 140 usoniánských domů (včetně druhého domu Jacobsových – slavný Solar Hemicycle z 1946-48), zůstává tento ve své jednoduchosti a proporční čistotě nejvěrnějším reprezentantem Wrigtovy koncepce typového usoniánského domu. Dočkal se mnoha následovníků, stejně jako koncepce propojení obývacího pokoje s jídelnou a kuchyní. Podobné domy zaplnily předměstí mnoha amerických měst a historický význam tohoto prvního usoniánského domu byl tím pádem neustále zesilován.
0 komentářů
přidat komentář
