Kanceláře firmy Strix
Kanceláře pro chlapy, co podpírají skály
Chomutov – ostrý kraj, válcovny a město někde na severu. Město, které s architekturou obvykle nespojujeme. Pro nás je to město síly, energie, betonu a taky… hochů, kteří lezou po skalách. Nemusejí se zrovna prohánět na rychlých motorkách, ale mají energii, že by mohli skály rubat a přenášet. A taky to dělají. Přesně takový je Strix Chomutov. Klient, kterému jsme v areálu v Nových Spořicích v Chomutově navrhli nové kanceláře.
Někdy naše architektonické příběhy tesáme sbíječkou do betonu. Jdeme na to zostra, v prachu a pod padajícím kamením. Strix Chomutov podpírá skály, sanuje padající kopce a natahuje sítě okolo dálnic a železnic, aby z vás padající balvan neudělal placku. Základní měrnou jednotkou téhle těžké práce je tuna. Tuna betonu, kamení, skal nebo sypající se země. Přesně tak jsme přistoupili k novým kancelářím chomutovské firmy. Zostra a bez sentimentu.
Panely ze sedmdesátek
V sedmdesátých letech minulého století na kraji Chomutova z panelového systému vyskládali lapidární dům. Fungoval jako zázemí pro mistry, pár THPéček (pro mladší: to byl technicko-hospodářský pracovník) a vrátného v přízemí. Klasická panelová uni-stavba bez jakékoliv ambice na to být architekturou. Vyskládaná z panelového modulu 1,5 na 3 metry a ve své samotné podstatě vlastně hodně cool. Když si na nic nehrajete, je to hra otevřená a jasná. Obdélníková dispozice s průběžnou chodbou po celé délce domu jasně definovala prostor. Moduly jeden za druhým a na první pohled jasně daná struktura: kancelář, další kancelář… a uprostřed chodba. Temná chodba od konce ke konci a materiály, které po více než čtyřiceti letech používání mají svoje odslouženo.
Navrhování sbíječkou
Otevřeli jsme dispozici. Udělali jsme to doslova sbíječkou, protože jinak to ani nešlo. Vybourali jsme, co šlo, a otevřeli prostor v přízemí pro prezentační místnost a firemní café. Jaká jiná by měla být recepce Strixu, než z kamení? Gabionový monolitický blok recepce jasně odkazuje k tomu, čím se firma zabývá především. Jsou to chlapi na skále. Buď ji bourají, poutají do sítí, nebo zalévají betonem, aby se nesesunula někam, kam nemá. Už při vstupu k recepci je jasné, že kámen, skály, země a síla jsou určující elementy práce Strixu. I našeho návrhu. Kamenný povrch se pak opakuje na koberci. Textura, kterou jsme navrhli, doplňuje jak recepci, tak odhalený, surový beton stěn.
Spoutej to sítí!
"Když je vaším denním chlebem skála a tuny hmoty, potřebujete pevné ocelové sítě. Ty se používají k fixaci terénu v krajině. My jsme je použili v interiéru jako další prvek, jasně odkazující k práci chlapů ze Strixu. Sítě z ocelových lan kotvíme do betonové konstrukce pomocí specifického detailu ocelových trnů, používaných přímo na skále. Na schodišti slouží vypnutá síť jako zábradlí a za čas poroste popínavou zelení. Protože přesně tak to tady má být," říká architekt Vojtěch Rýzner. Tahokov a kari sítě na armování betonu posloužily jako další z materiálových struktur v interiéru. Visí na nich květiny a na stropě fungují jako podhledy, přes které proniká světlo na hlavní středovou komunikaci domem. Podobně jako na skalách roste různá odolná zeleň, i tady pracujeme se zelenými rostlinami na zdech. Beton a šeď nabourává nejen zelená stěna, ale i masivní dubové dřevo. V celém prostoru samozřejmě nepracují jen muži, ale i ženy: náš interiér je sice v surových materiálech a barevnosti, ale květiny změkčují jeho vyznění. Stůl v zasedačce je pořádná fošna, na které se – kdyby na to přišlo – dá s klidem naporcovat prase. Ale stejně tak rozdat úkoly a zadání pro další sanační misi Strixu.
Red boulder
Školicí místnost jsme navrhli na místě několika původních kanceláří. "Abychom udrželi nosný systém pohromadě a statik odešel spokojený, vsadili jsme do interiéru masivní ztužující ocelový rám," popisuje Vojtěch Rýzner. Červená, svařovaná konstrukce má několik set kilo a drží pohromadě stěny i strop. A v čele přednáškové místnosti vytváří rámec pro boulderovou stěnu. Tady se nehraje na sametovou oponu, ale je potřeba se pořádně chytnout a zabrat… pokud se chcete během pracovní doby trochu protáhnout právě na boulderu.
Zaber. A vydrž.
Na první pohled jsou kanceláře Strixu strohé a minimalistické. Vytvářeli jsme prostředí, které inspiruje k síle a výkonu. Betonový monolit narušuje jen kontrastní a výrazná červená grafika a akcenty traverz. Chomutovská firma Strix má v názvu jméno puštíka obecného (Strix aluco), nočního ptáka z čeledi puštíkovitých. Poznáte ho podle hlasitého houkání (např. "húú hu huhuhuhúú"), ale často vydává i pronikavé "kivik". Většinou ve chvíli, kdy se začínají hýbat skály a někde se něco sune směrem dolů. Kanceláře Strixu, to je surový beton, demonstrovaná síla a pevně fixované prostředí pro firmu, která ví, co to znamená zabrat. Zabrat a vydržet. Přesně tak jsme je navrhli: vydrží a přežijí leccos.
Chomutov – ostrý kraj, válcovny a město někde na severu. Město, které s architekturou obvykle nespojujeme. Pro nás je to město síly, energie, betonu a taky… hochů, kteří lezou po skalách. Nemusejí se zrovna prohánět na rychlých motorkách, ale mají energii, že by mohli skály rubat a přenášet. A taky to dělají. Přesně takový je Strix Chomutov. Klient, kterému jsme v areálu v Nových Spořicích v Chomutově navrhli nové kanceláře.
Někdy naše architektonické příběhy tesáme sbíječkou do betonu. Jdeme na to zostra, v prachu a pod padajícím kamením. Strix Chomutov podpírá skály, sanuje padající kopce a natahuje sítě okolo dálnic a železnic, aby z vás padající balvan neudělal placku. Základní měrnou jednotkou téhle těžké práce je tuna. Tuna betonu, kamení, skal nebo sypající se země. Přesně tak jsme přistoupili k novým kancelářím chomutovské firmy. Zostra a bez sentimentu.
Panely ze sedmdesátek
V sedmdesátých letech minulého století na kraji Chomutova z panelového systému vyskládali lapidární dům. Fungoval jako zázemí pro mistry, pár THPéček (pro mladší: to byl technicko-hospodářský pracovník) a vrátného v přízemí. Klasická panelová uni-stavba bez jakékoliv ambice na to být architekturou. Vyskládaná z panelového modulu 1,5 na 3 metry a ve své samotné podstatě vlastně hodně cool. Když si na nic nehrajete, je to hra otevřená a jasná. Obdélníková dispozice s průběžnou chodbou po celé délce domu jasně definovala prostor. Moduly jeden za druhým a na první pohled jasně daná struktura: kancelář, další kancelář… a uprostřed chodba. Temná chodba od konce ke konci a materiály, které po více než čtyřiceti letech používání mají svoje odslouženo.
Navrhování sbíječkou
Otevřeli jsme dispozici. Udělali jsme to doslova sbíječkou, protože jinak to ani nešlo. Vybourali jsme, co šlo, a otevřeli prostor v přízemí pro prezentační místnost a firemní café. Jaká jiná by měla být recepce Strixu, než z kamení? Gabionový monolitický blok recepce jasně odkazuje k tomu, čím se firma zabývá především. Jsou to chlapi na skále. Buď ji bourají, poutají do sítí, nebo zalévají betonem, aby se nesesunula někam, kam nemá. Už při vstupu k recepci je jasné, že kámen, skály, země a síla jsou určující elementy práce Strixu. I našeho návrhu. Kamenný povrch se pak opakuje na koberci. Textura, kterou jsme navrhli, doplňuje jak recepci, tak odhalený, surový beton stěn.
Spoutej to sítí!
"Když je vaším denním chlebem skála a tuny hmoty, potřebujete pevné ocelové sítě. Ty se používají k fixaci terénu v krajině. My jsme je použili v interiéru jako další prvek, jasně odkazující k práci chlapů ze Strixu. Sítě z ocelových lan kotvíme do betonové konstrukce pomocí specifického detailu ocelových trnů, používaných přímo na skále. Na schodišti slouží vypnutá síť jako zábradlí a za čas poroste popínavou zelení. Protože přesně tak to tady má být," říká architekt Vojtěch Rýzner. Tahokov a kari sítě na armování betonu posloužily jako další z materiálových struktur v interiéru. Visí na nich květiny a na stropě fungují jako podhledy, přes které proniká světlo na hlavní středovou komunikaci domem. Podobně jako na skalách roste různá odolná zeleň, i tady pracujeme se zelenými rostlinami na zdech. Beton a šeď nabourává nejen zelená stěna, ale i masivní dubové dřevo. V celém prostoru samozřejmě nepracují jen muži, ale i ženy: náš interiér je sice v surových materiálech a barevnosti, ale květiny změkčují jeho vyznění. Stůl v zasedačce je pořádná fošna, na které se – kdyby na to přišlo – dá s klidem naporcovat prase. Ale stejně tak rozdat úkoly a zadání pro další sanační misi Strixu.
Red boulder
Školicí místnost jsme navrhli na místě několika původních kanceláří. "Abychom udrželi nosný systém pohromadě a statik odešel spokojený, vsadili jsme do interiéru masivní ztužující ocelový rám," popisuje Vojtěch Rýzner. Červená, svařovaná konstrukce má několik set kilo a drží pohromadě stěny i strop. A v čele přednáškové místnosti vytváří rámec pro boulderovou stěnu. Tady se nehraje na sametovou oponu, ale je potřeba se pořádně chytnout a zabrat… pokud se chcete během pracovní doby trochu protáhnout právě na boulderu.
Zaber. A vydrž.
Na první pohled jsou kanceláře Strixu strohé a minimalistické. Vytvářeli jsme prostředí, které inspiruje k síle a výkonu. Betonový monolit narušuje jen kontrastní a výrazná červená grafika a akcenty traverz. Chomutovská firma Strix má v názvu jméno puštíka obecného (Strix aluco), nočního ptáka z čeledi puštíkovitých. Poznáte ho podle hlasitého houkání (např. "húú hu huhuhuhúú"), ale často vydává i pronikavé "kivik". Většinou ve chvíli, kdy se začínají hýbat skály a někde se něco sune směrem dolů. Kanceláře Strixu, to je surový beton, demonstrovaná síla a pevně fixované prostředí pro firmu, která ví, co to znamená zabrat. Zabrat a vydržet. Přesně tak jsme je navrhli: vydrží a přežijí leccos.
0 komentářů
přidat komentář
