Kancelářská budova Centraal Beheer

Sídlo pojišťovací společnosti Centraal Beheer se nachází v Apeldoornu, který je vzdálený 90 km východně od Amsterodamu. Strukturalistická ikona od legendy holandské architektury Hermana Hertzbergera je založena na třímetrovém čtvercovém rastru. Celý objekt se skládá ze šedesáti kancelářských jednotek propojených lávkami. Objekt vychází z Hertzbergerových nerealizovaných návrhů radnic do Amsterdamu a Valkenswaardu. Pozemek leží hned u dráhy. Původně měla být ke kancelářskému objektu přesunuta i vlaková zastávka, což se nakonec nepodařilo, takže plánovaný veřejný parter (vyzdvižený na sloupech s hřibovými hlavicemi) s restauracemi a obchody nahradila krytá parkovací stání (dokonce i s benzinovou stanicí, která byla později z bezpečnostních důvodů odstraněna). Každý ze čtvercových segmentů o velikosti 9 x 9 m obsahoval 4-8 pracovních míst. Jednotlivé segmenty mají mezi sebou třímetrové rozestupy. Kancelářská budova byla revoluční nejen díky použité železobetonové konstrukci (se čtveřicí podpůrných pilastrů nikoli v rozích, ale uprostřed čtvercového pole, čímž se nároží uvolnila venkovním i vnitřním výhledům), ale také otevřené dispozici s řadou vnitřních i střešních zahrad. Jednotlivá pracoviště jsou horizontálně propojená lávkami. Z vnitřních balkonů však šlo komunikovat i vertikálně mezi jednotlivými podlažími, čímž se smazávalo hierarchické vnímání pracovního prostoru. Ze zaměstnanců a uživatelů se rázem stali obyvatelé. V roce 1977 vznikla podle návrhu jiného architekta na přilehlém východním pozemku srostlice čtyř výškových administrativních budov, k nimž Hertzberger navrhl skleněnou lávku. V letech 1990-95 pak Hertzbereger vestavěl mezi obě předchozí etapy prosklené atrium s konferenčním sálem.
V roce 2007 se stala majitelem společnost TCN Property Projects, na kterou byl v roce 2012 vyhlášen konkurz a od roku 2013 je objekt opuštěný. Budova se totiž ukázala jako zastaralá a ekonomicky nevýhodná. Velkorysá atria a společné prostory na druhou stranu způsobují neefektivní rozvržení pracovních míst a nákladné vytápění (návrh pochází z doby před ropnou krizí v roce 1973, kdy byla energie poměrně levná). Dalším nedostatkem bylo, že do spodních pater pronikalo málo deního světla.
V červnu 2022 představil ateliér MVRDV projekt na záchranu této sktrukturalistické ikony a její přestavbu na bytové jednotky. Půjde o součást revitalizace většího území, které ve výsledku nabídne až 800 nových bytů. MVRDV již nyní v obdobném duchu přestavují další stukturalistickou ikonu Tripolis od Aldo van Eycka.