V roce 1990 Van Eyck spolu se svou ženou Hannie navrhl trojici kancelářských budov s názvem Tripolis, které se nacházejí v campusu blízko obchvatu A10 a Amstelveenseweg v jižní části Amsterdamu.
Komplex se skládá ze tří podobných organických prostorů spojujících se do geometrické centrální hmoty, která obsahuje komunikační jádro a toalety. Každý oktant má své vlastní centrální schodiště. Vstupy do budov se nacházejí kolem náměstí, které je přístupné i autem, ale které je uzavřeno bariérou.
Jednotlivé objekty (Tripolis 100, 200 a 300) mají od tří do sedmi podlaží a jsou konstruovány jako skelety, tudíž mají otevřený půdorys a použitím posuvných dělících příček umožňují variabilní uspořádání. Tripolis 100 je téměř plně pronajata společností Nikon, zatímco budovy Tripolis 200 a 300 jsou v současné době k dispozici. Celkem se v komplexu nachází 24180 m² polygonálních kancelářských ploch.
Unikátní geometrie budovy v kombinaci s transparentností a barevností vytváří prostředí, ve kterém se světlo okolního města a zeleň začleňují do prostorového vnímání, avšak intimita pracoviště není nijak narušena.
Použité surové dřevo a barevnost stěn jsou typické pro Van Eyckovy pozdnější práce. Pruhy barevných panelů různých šířek posilují dynamiku.
Díky podzemnímu parkování mohlo vzniknout okolní prostředí s rozsáhlými oblastmi zeleně. Kromě parkovacích míst ukrytých pod zelenou plochu, je zde možnost parkovat také vedle komplexu.
Lucie Mokrá