Katolický děkanský kostel sv. Trojice

„Slavnostním vysvěcením proboštovského kostela v Lipsku 9. května 2015 skončila více sedmdesát let dlouhá odysea. Nový kostel Svaté Trojice se navrací zpět do centra města. Naší architektonickou snahou bylo, aby se vzhled nového děkanského kostela odvíjel od okolních budov, čímž vznikl převýšený sakrální prostor, kostelní věž, ale především otevřený farní dvůr. Obvodovým pláštěm z rochlitzkého porfyru se budova hlásí k místní tradici.“

Bylo pravidlem, že všechny významné stavby v saském Lipsku byly vyzděny z rochlitzkého porfyru. Naleziště této rudě zbarvené vyvřeliny, jejíž těžba probíhá dodnes, leží na půli mezi Drážďany a Lipskem. Pláštěm z tohoto kamene se již od středověku honosila všechna panovnická sídla i církevní stavby. Není tak divu, že Ansgar a Benedikt Schulzovi zvolili při stavbě nového děkanského kostela sv. Trojice tento tradiční materiál.
Kostel se nachází na jižním okraji městského okruhu poblíž nové radnice. Původně na tomto místě stál novogotický kostel z roku 1847, který byl v roce 1943 zničen spojeneckými nálety a v roce 1954 byly definitivně odstřeleny zbytky kostelní věže a obvodových stěn. Od 50. let probíhaly snahy o vybudování nového kostela, který v brutalistním slohu navrhla Bauakademie der DDR. Kostel byl vysvěcen v roce 1982 a soužil až do května 2015, kdy byl odsvěcen a zapsán na seznam památkově chráněných objektů z období NDR. Stejnojmenný brutalistní kostel se však nacházel mimo centrum na severu Lipska v parku Rosental.
V roce 2008 získala církev nazpět pozemek na náměstí Wilhelm-Leuschner-Platz. Následně byla vypsána mezinárodní architektonickou soutěž na nový kostel, které se zúčastnilo dvacet týmů a zvítězil návrh bratrské dvojice místních architektů Schulz und Schulz. Fara se společenským centrem, kostelem a vysokou věží vyplňují klínovitý pozemek. Z nejužší části, kde je umístěna věž, se pozemek postupně rozevírá od komunitního centra, otevřeného nádvoří až po hlavní příčně orientovaný kostelní loď s výškou stropu 14,5 metrů. Sakrální prostor je od komunitního centra oddělen dvorem, ale zároveň obě části zůstávají spojené pomocí dvou postranních mostů. Vzhledem k tomu, že dvě ze tří stran kostela tvoří rušné komunikace, je celý kostel uzavřený do vnitřního dvora, kam se vstupuje z náměstí na jižní straně. Do hlavního sakrálního prostoru se vstupu z nádvoří. Příčně orientovaný sál s výškou 14,5 metru osvětluje podélný pás nad oltářem. Podélné okno v přízemí ztvárnil Falk Haberkorn. Za ornamentální výzdobou prvků v interiéru stojí kubánsko-americký sochař Jorge Pardo.