Komunitní centrum Skála
Stávající nevyužívaná výměníková stanice v brněnské čtvrti Nový Lískovec byla přeměněna na komunitní centrum. Původní stavba byla oplocená a okolní pozemek sloužil jako skládka stavební suti. Širší okolí objektu bylo v osmdesátých letech 20. století připraveno pro další výstavbu, ke které nedošlo. Od té doby se v něm přirozeným procesem vytvořilo zajímavé území přírodního charakteru s výskytem řady vzácných suchomilných rostlin, kterému se mezi místními říká Na skále.
URBANISMUS, KOMPOZICE PROSTOROVÉHO ŘEŠENÍ
Byl zachován půdorys původního objektu ve tvaru L. Pro vstup do objektu byl využit původní vjezd z ulice Petra Křivky a bylo vytvořeno nádvoří, které tvoří nástupní prostor do všech částí objektu. Nádvoří se opticky otevírá do navazujícího přírodního parku Na skále. Vzhledem k požadavku zachování trafostanice v severním křídle objektu je dům dispozičně rozdělen do dvou nezávislých částí: komunitního centra v západním křídle a samostatné klubovny v krajním poli severního křídla. Nádvoří je členěno na dlážděnou plochu, bezprostředně navazující na průchod z ulice Petra Křivky a dřevěnou terasu, která formou pobytových schodů překonává výškový rozdíl mezi 1.NP a 1.PP a propojuje různé provozy domu. Horní část nádvoří je možné uzavřít pomocí posuvných bran.
Byla zachována základní hmota původního objektu, ke které byla přidána prosklená střešní nástavba skleníku. Nevyužité podzemí bylo prohloubeno na úroveň základové spáry a do vzniklého prostoru bylo vloženo podzemní podlaží.
PROVOZNÍ ŘEŠENÍ
Nástup do objektu je průjezdem z ulice Petra Křivky, který je uzavíratelný pomocí posuvných vrat s vloženým otevíravým křídlem. Z nádvoří jsou přístupné jednotlivé provozy domu.
Hlavní vstup do Komunitního centra je přes zádveří v 1.NP do prostoru kavárny s barovým pultem. Kavárnu je možné provozovat v různých režimech (celoročně, sezónně i formou samoobsluhy). Obsluha má z prostoru baru dobrý přehled o pohybu v domě. V přilehlých třech konstrukčních polích je velký sál pro ca. 150 osob. Provozy je možné oddělit případně propojit pomocí akustické skládací stěny. Další skládací stěna umožňuje připojení jednoho konstrukčního pole k provozu kavárny a oddělení části velkého sálu. Prosklená východní fasáda s výstupy na terasu propojí vnitřní prostory vizuálně i provozně s exteriérem. V čele velkého sálu je velkorysé prosklení, které umožňuje pohled do sálu kolemjdoucím z ulice Petra Křivky. Po obvodu sálu je tmavý závěs, který zakrývá technické instalace vedené podél obvodové stěny a prostor pro uskladnění stolů a židlí.
V 1.NP je zázemí baru, šatna a WC personálu a bezbariérové WC. V jižním konstrukčním poli vzniknul menší sál pro cvičení a další aktivity, který je prosklenou jižní stěnou orientován k atraktivnímu výhledu do krajiny.
Propojení s 1.PP a 2.NP je přes vnitřní schodiště a výtah.
Klubovna se samostatným vstupem se nachází v krajním poli severního křídla. Vstup a zázemí klubovny jsou soustředěny k fasádě průjezdu. Klubovna je prosvětlena velkým oknem v jižní fasádě a menším oknem ve východní fasádě.
V 1.PP se nachází zkušebna a provozní zázemí objektu (toalety, technická místnost, šatna). terasa s pobytovými schody může sloužit jako venkovní scéna. Šatna se sprchou a převlékací kabinou tvoří zázemí zkušebny i sálů v 1.NP. Dále jsou zde toalety mužů a žen, úklidová komora (pod schodištěm) a technická místnost. Z prostoru chodby a schodiště je přímý výstup na terén přes únikové dveře.
Střecha objektu v úrovni 2.NP nad západním křídlem je z části využita pro komunitní zahradu přístupnou po schodišti, případně výtahem. Na jižní straně je umístěn komunitní skleník. Střecha nad severním křídlem a částí západního křídla je řešena jako extenzivní vegetační.
KONSTRUKČNÍ, MATERIÁLOVÉ A TECHNOLOGICKÉ ŘEŠENÍ
Převážná část stávajících nosných konstrukcí byla zachována. Bourací práce se týkaly zejména stropních konstrukcí v místě navrženého schodiště a výtahu, vybourání stávajících obvodových stěn v 1.PP, copilitové fasády na západní straně budovy a stávajících dělicích konstrukcí. Odstraněny byly stávající zařizovací předměty, technické instalace a výplně otvorů.
Nové zdivo je z vápenopískových cihel, podlahy z cementových stěrek (veřejně přístupné prostory), dubových třívrstvých lamel (sály a zkušebna) a keramických dlažeb (servisní prostory). Stěny z pohledového zdiva jsou ošetřeny bílými malbami. Zateplení fasád, střech a podlah v 1.PP je z EPS. Venkovní omítky jsou silikonové tenkovrstvé. Okna jsou hliníková v pasivním standardu. Ochrana proti slunci je řešena z vnější strany hliníkovými žaluziemi. Venkovní zpevněné plochy jsou z betonových dlažeb a dřevěných hranolů a palubovek (modřín).
Objekt je téměř pasivní s potřebou tepla na vytápění 20 kWh/m²a.
Základem řešení je důkladné zateplení obvodové obálky objektu. Vnější stěny jsou zatepleny 300 mm EPS, stěny v zemině 280 mm EPS Perimetr, podlaha v 1.PP 200 mm podlahového EPS. Izolační vrstva stropu je tvořena 500 mm EPS + spádová vrstva z EPS. Strop nevytápěné části suterénu je zateplen 300 mm EPS.
Vzduchotěsnost obálky budovy je řešena z vnější strany obvodového pláště. Lepidlo zateplovacího systému bylo na podklad naneseno celoplošně ve dvou vrstvách, napojeno těsně na pojistnou hydroizolaci střešního pláště a vodorovnou hydroizolaci základové desky.
Fasády byly kontaktně zatepleny a opatřeny silikonovými probarvenými omítkami v barvě světle šedé. Vnější výplně otvorů mají hliníkové rámy v tmavě šedé barvě.
Venkovní zpevněné plochy jsou dlážděné betonovou dlažbou, dřevěné terasy a pobytové schody jsou z modřínového dřeva. V nádvoří byla umístěna žulová kašna, nalezená v suti u původního objektu.
Interiér byl řešen v kombinaci bílého pohledového zdiva, podlah z cemen- tových stěrek a dubových třívrstvých lamel a tmavě šedých a světle šedých ocelových prvků.
Dům je vybaven řízeným větráním s rekuperací. Stavba je dělena z pohledu VZT do třech samostatných provozních celků. Centrální rekuperační jednotky jsou umístěné v technické místnosti v 1.PP.
Pro hlavní budovu (SO01) slouží výměníková stanice jako zdroj tepla. Výměník je umístěn v suterénu ve strojovně vzduchotechniky. Výměníková stanice je navržena na pokrytí potřeby tepla v objektu SO01. Jedná se o pokrytí tepelných ztrát prostupem infiltrací, ohřev teplé vody a na ohřev vzduchu přes teplovodní výměník ve vzduchotechnických jednotkách. Tepelnou ztrátu větráním pokrývají VZT jednotky teplovzdušným vytápěním.
Klubovna objektu SO02 je vytápěna elektrickými topnými kabely umístěnými v podlaze. Ohřev vody je řešen elektrickým průtokovým ohřívačem.
Rozvody tepla jsou navrženy z měděného potrubí. V pobytových místnostech jsou navržena klasická desková tělesa v provedení ventil kompakt se spodním pravým připojením.
ZAHRADNÍ ÚPRAVY
Vzhledem k relativně omezené možnosti přitížení střechy má její ozelenění formu extenzivní střešní zeleně. Ta spočívá ve výsadbě nízkých druhů rozchodníků, jakými jsou Sedum acre, Sedum album, Sedum floriferum, Sedum hybridum, Sedum reflexum, Sedum spurium, Sedum kamtschaticum a jejich kultivary.
Obvodový štěrkový pás, sloužící především jako ochrana proti odvanutí substrátu, byl vytvořen netříděnou dioritovou štěrkodrtí. Důvodem je geologická skladba přilehlé lokality, na které se přirozeně vyskytují druhy suchomilných bylin, u nichž je předpoklad samovolného rozšíření i na střechu. Proto také je rozhraní mezi štěrkodrtí a substrátem plynule zvlněné a nejsou na něm instalovány předělovací lišty. Pomocí štěrkodrtě je rovněž vytvořena pěšinka spojující dvě dřevěné terasy
Doprostřed prostoru vyčleněného v dlažbě nádvoří o rozměrech 2 × 2 m byl vysazen vzrostlý strom: trnovník akát – Robinia pseudoacacia "Besso- niana" (beztrnný kultivar).
Třetím typem ozelenění je výsadba popínavek: opletky čínské – Fallopia aubertii podél západní a východní strany budovy. Předpokladem pro tyto výsadby byla instalace podpůrné konstrukce – sítě na fasádu a mříže k ochraně kořenového krčku rostlin.
URBANISMUS, KOMPOZICE PROSTOROVÉHO ŘEŠENÍ
Byl zachován půdorys původního objektu ve tvaru L. Pro vstup do objektu byl využit původní vjezd z ulice Petra Křivky a bylo vytvořeno nádvoří, které tvoří nástupní prostor do všech částí objektu. Nádvoří se opticky otevírá do navazujícího přírodního parku Na skále. Vzhledem k požadavku zachování trafostanice v severním křídle objektu je dům dispozičně rozdělen do dvou nezávislých částí: komunitního centra v západním křídle a samostatné klubovny v krajním poli severního křídla. Nádvoří je členěno na dlážděnou plochu, bezprostředně navazující na průchod z ulice Petra Křivky a dřevěnou terasu, která formou pobytových schodů překonává výškový rozdíl mezi 1.NP a 1.PP a propojuje různé provozy domu. Horní část nádvoří je možné uzavřít pomocí posuvných bran.
Byla zachována základní hmota původního objektu, ke které byla přidána prosklená střešní nástavba skleníku. Nevyužité podzemí bylo prohloubeno na úroveň základové spáry a do vzniklého prostoru bylo vloženo podzemní podlaží.
PROVOZNÍ ŘEŠENÍ
Nástup do objektu je průjezdem z ulice Petra Křivky, který je uzavíratelný pomocí posuvných vrat s vloženým otevíravým křídlem. Z nádvoří jsou přístupné jednotlivé provozy domu.
Hlavní vstup do Komunitního centra je přes zádveří v 1.NP do prostoru kavárny s barovým pultem. Kavárnu je možné provozovat v různých režimech (celoročně, sezónně i formou samoobsluhy). Obsluha má z prostoru baru dobrý přehled o pohybu v domě. V přilehlých třech konstrukčních polích je velký sál pro ca. 150 osob. Provozy je možné oddělit případně propojit pomocí akustické skládací stěny. Další skládací stěna umožňuje připojení jednoho konstrukčního pole k provozu kavárny a oddělení části velkého sálu. Prosklená východní fasáda s výstupy na terasu propojí vnitřní prostory vizuálně i provozně s exteriérem. V čele velkého sálu je velkorysé prosklení, které umožňuje pohled do sálu kolemjdoucím z ulice Petra Křivky. Po obvodu sálu je tmavý závěs, který zakrývá technické instalace vedené podél obvodové stěny a prostor pro uskladnění stolů a židlí.
V 1.NP je zázemí baru, šatna a WC personálu a bezbariérové WC. V jižním konstrukčním poli vzniknul menší sál pro cvičení a další aktivity, který je prosklenou jižní stěnou orientován k atraktivnímu výhledu do krajiny.
Propojení s 1.PP a 2.NP je přes vnitřní schodiště a výtah.
Klubovna se samostatným vstupem se nachází v krajním poli severního křídla. Vstup a zázemí klubovny jsou soustředěny k fasádě průjezdu. Klubovna je prosvětlena velkým oknem v jižní fasádě a menším oknem ve východní fasádě.
V 1.PP se nachází zkušebna a provozní zázemí objektu (toalety, technická místnost, šatna). terasa s pobytovými schody může sloužit jako venkovní scéna. Šatna se sprchou a převlékací kabinou tvoří zázemí zkušebny i sálů v 1.NP. Dále jsou zde toalety mužů a žen, úklidová komora (pod schodištěm) a technická místnost. Z prostoru chodby a schodiště je přímý výstup na terén přes únikové dveře.
Střecha objektu v úrovni 2.NP nad západním křídlem je z části využita pro komunitní zahradu přístupnou po schodišti, případně výtahem. Na jižní straně je umístěn komunitní skleník. Střecha nad severním křídlem a částí západního křídla je řešena jako extenzivní vegetační.
KONSTRUKČNÍ, MATERIÁLOVÉ A TECHNOLOGICKÉ ŘEŠENÍ
Převážná část stávajících nosných konstrukcí byla zachována. Bourací práce se týkaly zejména stropních konstrukcí v místě navrženého schodiště a výtahu, vybourání stávajících obvodových stěn v 1.PP, copilitové fasády na západní straně budovy a stávajících dělicích konstrukcí. Odstraněny byly stávající zařizovací předměty, technické instalace a výplně otvorů.
Nové zdivo je z vápenopískových cihel, podlahy z cementových stěrek (veřejně přístupné prostory), dubových třívrstvých lamel (sály a zkušebna) a keramických dlažeb (servisní prostory). Stěny z pohledového zdiva jsou ošetřeny bílými malbami. Zateplení fasád, střech a podlah v 1.PP je z EPS. Venkovní omítky jsou silikonové tenkovrstvé. Okna jsou hliníková v pasivním standardu. Ochrana proti slunci je řešena z vnější strany hliníkovými žaluziemi. Venkovní zpevněné plochy jsou z betonových dlažeb a dřevěných hranolů a palubovek (modřín).
Objekt je téměř pasivní s potřebou tepla na vytápění 20 kWh/m²a.
Základem řešení je důkladné zateplení obvodové obálky objektu. Vnější stěny jsou zatepleny 300 mm EPS, stěny v zemině 280 mm EPS Perimetr, podlaha v 1.PP 200 mm podlahového EPS. Izolační vrstva stropu je tvořena 500 mm EPS + spádová vrstva z EPS. Strop nevytápěné části suterénu je zateplen 300 mm EPS.
Vzduchotěsnost obálky budovy je řešena z vnější strany obvodového pláště. Lepidlo zateplovacího systému bylo na podklad naneseno celoplošně ve dvou vrstvách, napojeno těsně na pojistnou hydroizolaci střešního pláště a vodorovnou hydroizolaci základové desky.
Fasády byly kontaktně zatepleny a opatřeny silikonovými probarvenými omítkami v barvě světle šedé. Vnější výplně otvorů mají hliníkové rámy v tmavě šedé barvě.
Venkovní zpevněné plochy jsou dlážděné betonovou dlažbou, dřevěné terasy a pobytové schody jsou z modřínového dřeva. V nádvoří byla umístěna žulová kašna, nalezená v suti u původního objektu.
Interiér byl řešen v kombinaci bílého pohledového zdiva, podlah z cemen- tových stěrek a dubových třívrstvých lamel a tmavě šedých a světle šedých ocelových prvků.
Dům je vybaven řízeným větráním s rekuperací. Stavba je dělena z pohledu VZT do třech samostatných provozních celků. Centrální rekuperační jednotky jsou umístěné v technické místnosti v 1.PP.
Pro hlavní budovu (SO01) slouží výměníková stanice jako zdroj tepla. Výměník je umístěn v suterénu ve strojovně vzduchotechniky. Výměníková stanice je navržena na pokrytí potřeby tepla v objektu SO01. Jedná se o pokrytí tepelných ztrát prostupem infiltrací, ohřev teplé vody a na ohřev vzduchu přes teplovodní výměník ve vzduchotechnických jednotkách. Tepelnou ztrátu větráním pokrývají VZT jednotky teplovzdušným vytápěním.
Klubovna objektu SO02 je vytápěna elektrickými topnými kabely umístěnými v podlaze. Ohřev vody je řešen elektrickým průtokovým ohřívačem.
Rozvody tepla jsou navrženy z měděného potrubí. V pobytových místnostech jsou navržena klasická desková tělesa v provedení ventil kompakt se spodním pravým připojením.
ZAHRADNÍ ÚPRAVY
Vzhledem k relativně omezené možnosti přitížení střechy má její ozelenění formu extenzivní střešní zeleně. Ta spočívá ve výsadbě nízkých druhů rozchodníků, jakými jsou Sedum acre, Sedum album, Sedum floriferum, Sedum hybridum, Sedum reflexum, Sedum spurium, Sedum kamtschaticum a jejich kultivary.
Obvodový štěrkový pás, sloužící především jako ochrana proti odvanutí substrátu, byl vytvořen netříděnou dioritovou štěrkodrtí. Důvodem je geologická skladba přilehlé lokality, na které se přirozeně vyskytují druhy suchomilných bylin, u nichž je předpoklad samovolného rozšíření i na střechu. Proto také je rozhraní mezi štěrkodrtí a substrátem plynule zvlněné a nejsou na něm instalovány předělovací lišty. Pomocí štěrkodrtě je rovněž vytvořena pěšinka spojující dvě dřevěné terasy
Doprostřed prostoru vyčleněného v dlažbě nádvoří o rozměrech 2 × 2 m byl vysazen vzrostlý strom: trnovník akát – Robinia pseudoacacia "Besso- niana" (beztrnný kultivar).
Třetím typem ozelenění je výsadba popínavek: opletky čínské – Fallopia aubertii podél západní a východní strany budovy. Předpokladem pro tyto výsadby byla instalace podpůrné konstrukce – sítě na fasádu a mříže k ochraně kořenového krčku rostlin.
0 komentářů
přidat komentář
