Komunitní sauna v bytovém domě
Brněnská architektura je tradičně vnímána skrze prizma racionálního funkcionalismu a přísných linií. V suterénu jednoho z historizujícího bytového domů však vznikl projekt, který tento narativ veskrze nabourává. Komunitní sauna, která dnes slouží obyvatelům domu, není jen užitkovým prostorem pro otužování – je to imerzivní krajina, kde se historie místa, důsledky globální pandemie a snová imaginace slévají v jeden organický celek.
Příběh tohoto prostoru je zajímavý i z pohledu městské archeologie. V 90. letech se v suterénních prostorách nacházel noční klub, symbol nespoutané dekády. Součástí klubu byl i bazén, který však s koncem éry klubu skončil zasypán stavební sutí a pohřben pod podlahou domu. Zlom přišel s pandemií covidu, období izolace obrátilo pozornost obyvatel směrem dovnitř. Potřeba bezpečného místa pro regeneraci v rámci vlastního mikrosvěta vedla k rozhodnutí vykopat nánosy minulosti a vdechnout suterénu nový život. Již samotný proces vzniku sauny tak připomínal očistný rituál.
Architektonické řešení vsadilo na archetyp bezpečné jeskyně. Autoři se vyhnuli sterilní estetice wellness center a raději zdůraznili měkké tvary kleneb a jemné textury povrchů. Interiér sjednocuje stěrka v pudrových a zemitých tónech, která pod vlivem sofistikovaného osvětlení mění barevnost od teplé béžové až po intenzivní růžovou. Samotná sauna, vyvedená ve světlém, horizontálně drážkovaném dřevě, je vizuálně propojena s prostorem ochlazovacího bazénku. V relaxačních zónách u bazénu zrcadla duplikují oblouky klenby a rytmus svítidel, čímž vytvářejí iluzi snového labyrintu doplněného kusovou zelení. Materiálová paleta je střídmá a tonálně sjednocená; potahy lehátek jsou vytvořeny fotografickou reprodukcí stěrky stěn na textil. Centrální bazének lze navíc dočasně zakrýt mobilní podlahou, čímž vzniká víceúčelový prostor navazující na barovou část. Bar s jemně podsvětleným pultem funguje jako společenský magnet a vnáší do tlumeného interiéru scénografický moment. Divadelní nádech prostoru doplňují těžké sametové závěsy v nazlátlé barvě, která se opakuje i v potahu retro křesílek.
To, co prostor definitivně vytrhuje z reality všedního dne, je intervence vizuální umělkyně Natalie Perkof, která zde naplno rozvíjí své klíčové téma snu a podvědomí. Lounge zóně dominují organické, "huňaté" objekty připomínající levitující mraky. Tyto textilní skulptury nejen vylepšují akustiku, ale fungují také jako vizuální kotvy, přenášející návštěvníka do sféry bdělého snění. Geometricky tvarovaný barový pult (mimochodem vytvořený recyklací starší umělčiny plastiky) levituje na růžové drapérii a celá scéna je umocněna odlesky perleťové výmalby v pozadí. Vizuální dojem umocňují rafinovaně umístěné zrcadlové plochy nabízející obrazy paralelních světů. V kontextu sauny, jako místa fyzického i mentálního uvolnění, získává tato rovina zvláštní intenzitu - prostor se stává nejen místem očisty těla, ale i dějištěm snové imaginace.
Tato sauna je místo, kde se historie domu nezakrývá, ale na jejích vyčištěných základech se buduje nová, kultivovanější vrstva. Důležitým aspektem je i komunitní rozměr projektu, lounge s barem umožňuje setkání i mimo saunování a podporuje přirozenou sociální dynamiku domu. Projekt tak ukazuje, že komunitní wellness může být víc než jen technickým vybavením; může být terapeutickým prostorem, který nám v postcovidové éře vrací schopnost společně snít.
Příběh tohoto prostoru je zajímavý i z pohledu městské archeologie. V 90. letech se v suterénních prostorách nacházel noční klub, symbol nespoutané dekády. Součástí klubu byl i bazén, který však s koncem éry klubu skončil zasypán stavební sutí a pohřben pod podlahou domu. Zlom přišel s pandemií covidu, období izolace obrátilo pozornost obyvatel směrem dovnitř. Potřeba bezpečného místa pro regeneraci v rámci vlastního mikrosvěta vedla k rozhodnutí vykopat nánosy minulosti a vdechnout suterénu nový život. Již samotný proces vzniku sauny tak připomínal očistný rituál.
Architektonické řešení vsadilo na archetyp bezpečné jeskyně. Autoři se vyhnuli sterilní estetice wellness center a raději zdůraznili měkké tvary kleneb a jemné textury povrchů. Interiér sjednocuje stěrka v pudrových a zemitých tónech, která pod vlivem sofistikovaného osvětlení mění barevnost od teplé béžové až po intenzivní růžovou. Samotná sauna, vyvedená ve světlém, horizontálně drážkovaném dřevě, je vizuálně propojena s prostorem ochlazovacího bazénku. V relaxačních zónách u bazénu zrcadla duplikují oblouky klenby a rytmus svítidel, čímž vytvářejí iluzi snového labyrintu doplněného kusovou zelení. Materiálová paleta je střídmá a tonálně sjednocená; potahy lehátek jsou vytvořeny fotografickou reprodukcí stěrky stěn na textil. Centrální bazének lze navíc dočasně zakrýt mobilní podlahou, čímž vzniká víceúčelový prostor navazující na barovou část. Bar s jemně podsvětleným pultem funguje jako společenský magnet a vnáší do tlumeného interiéru scénografický moment. Divadelní nádech prostoru doplňují těžké sametové závěsy v nazlátlé barvě, která se opakuje i v potahu retro křesílek.
To, co prostor definitivně vytrhuje z reality všedního dne, je intervence vizuální umělkyně Natalie Perkof, která zde naplno rozvíjí své klíčové téma snu a podvědomí. Lounge zóně dominují organické, "huňaté" objekty připomínající levitující mraky. Tyto textilní skulptury nejen vylepšují akustiku, ale fungují také jako vizuální kotvy, přenášející návštěvníka do sféry bdělého snění. Geometricky tvarovaný barový pult (mimochodem vytvořený recyklací starší umělčiny plastiky) levituje na růžové drapérii a celá scéna je umocněna odlesky perleťové výmalby v pozadí. Vizuální dojem umocňují rafinovaně umístěné zrcadlové plochy nabízející obrazy paralelních světů. V kontextu sauny, jako místa fyzického i mentálního uvolnění, získává tato rovina zvláštní intenzitu - prostor se stává nejen místem očisty těla, ale i dějištěm snové imaginace.
Tato sauna je místo, kde se historie domu nezakrývá, ale na jejích vyčištěných základech se buduje nová, kultivovanější vrstva. Důležitým aspektem je i komunitní rozměr projektu, lounge s barem umožňuje setkání i mimo saunování a podporuje přirozenou sociální dynamiku domu. Projekt tak ukazuje, že komunitní wellness může být víc než jen technickým vybavením; může být terapeutickým prostorem, který nám v postcovidové éře vrací schopnost společně snít.
0 komentářů
přidat komentář
