Slovinský architekt Josip Plečnik je v Česku znám především jako architekt Pražského hradu. Kromě toho se však na podobě města podílel i další výraznou stavbou. Jeho kostel Nejsvětějšího Srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad, který se stal neodmyslitelnou dominantou Vinohrad a součástí panoramatu Prahy, byl vysvěcen před 75 lety, 8. května 1932.
Soutěž na výstavbu nového kostela byla vypsána v roce 1919, přičemž "Spolek pro vybudování druhého chrámu Páně na Královských Vinohradech" byl ustaven již v březnu 1914. Plečnik sám se soutěže nezúčastnil, uspěli v ní však jeho žáci z Vysoké školy uměleckoprůmyslové, kde od roku 1910 přednášel. Později porota a údajně i sami účastníci soutěže vyzvali Plečnika, aby návrh zpracoval sám.
Plečnik svůj návrh dokončil v roce 1927, když výrazně pozměnil svou původní vizi, která předpokládala velkorysé zastavění prostoru dalšími budovami včetně školy, obytných domů či vítězného oblouku. Důvodem byl nedostatek finančních prostředků na tak náročnou výstavbu, který také výrazně oddálil realizaci projektu. Plečnik celkem vytvořil tři projekty, a to bez nároku na odměnu. V konečném návrhu snížil předpokládané náklady zhruba na třetinu.
Základem financování výstavby se stala takzvaná Beptovská nadace. Ta spravovala majetek (převážně polnosti) zámožného novoměstského radního Karla Leopolda Bepty, který jej daroval na církevní účely. Kromě tohoto hlavního zdroje financí pomohla celá farnost mnoha sbírkami, dary i loterií. Stavba byla zadána firmě Nekvasil z Karlína.
V letech 1928 až 1932 tak na náměstí vyrostla monumentální moderní sálová stavba se širokou věží zčásti obležená kabřincem, zčásti bíle omítnutá. Při návrhu kostela se Plečnik údajně nechal inspirovat starokřesťanskou středomořskou architekturou. Obdélníkový sál má rozměry 26 krát 38 metrů a je 14 metrů vysoký. Široká hlavní věž se šesti zvony je zakončena třímetrovou měděnou bání se čtyři metry vysokým křížem a dosahuje výšky 42 metrů. Věž má rozměrné kulaté okno o průměru 7,6 metru, které zároveň plní funkci hodin. V podzemí je prostorná kaple s valenou klenbou, kterou považují současní architekti za Plečnikův nejspirituálnější prostor.
Interiér kostela, který však z valné části vznikal až po jeho vysvěcení, je stejně originální jako exteriér. Navrhoval jej především sám Plečnik, po jeho návratu do rodné Lublaně práce převzal Plečnikův pokračovatel Otto Rothmayer. Sochařská výzdoba je dílem Damiána Pešana, obrazy křížové cesty namaloval František Doubek a barevnou výzdobu oken s motivem Srdce Páně navrhl Karel Svolinský. Varhany vyrobila kutnohorská firma Mölzer, zvony ulila brněnská dílna Rudolfa Manouška.
Plečnik navrhl i okolní úpravu náměstí. Ta však nebyla nikdy dokončena, navíc realizované úpravy z větší části nepřečkaly pozdější výstavbu podzemních krytů a stanice metra.
Loni kostel ministerstvo kultury zařadilo na předběžný seznam památek a kulturních statků, které Česká republika navrhne pro zápis do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO v období 2007 až 2018.