Baragův seminář se nachází ve východní části starého lublaňského hřbitova u kostela svatého Kryštofa nedaleko nového farního komplexu Bežigrad. Městská čtvrť Bežigrad na severu Lublaně se po ničivém zemětřesení v roce 1895 natolik rozvinula, že se tamní obyvatelé dožadovali vlastní farnosti. Plečnik za tímto účelem navrhl rozsáhlou přístavbu ke kostelu svatého Kryštofa,
kostel svatých Cyrila a Metoděje (1933-34). Později se lublaňská diecéze rozhodla postavit zde nový seminář. Nazvala ho po americkém biskupovi slovinského původu Frideriku Irenejovi Baragovi (1797-68), který působil jako římskokatolický misionář mezi domorodými indiány v USA v letech 1830-68. Diecéze se obrátila na Plečnika, aby vytvořil plány, zatímco stavební práce byly svěřeny stavební firmě Antona Mavriče a vedení projektu Antonu Suhadolcovi. Stavební práce byly zahájeny v roce 1936.
Plečnikův návrh Baragova semináře se pokoušel spojit dva motivy z antického Říma - Andělský hrad a Koloseum. Půdorysná stopa současně odkazuje na písmena řecké abecedy alfa (α), omega (Ω) a théta (Θ). V rozsáhlé čtyřpodlažní kruhové budově plánoval Plečnik studentské ubytování, zatímco v příčné části protínající kruhovou stavbu byl v přízemí naplánován kinosál a v horním patře dvoupodlažní kaple. Urbanistický plánu Bežigradu počítal s novou komunikací Linhartova cesta, který měla vést jižně od současné silnice se stejným názvem, takže severní administrativní křídlo Baragova semináře by bylo umístěno souběžně s novou silnicí a vytvářelo monumentální nástup.
Do začátku druhé světové války v roce 1941 byly dokončeny pouze dvě třetiny kruhové části budovy. Největší úsilí bylo věnováno dostavbě pokojů pro studenty semináře, zatímco zbytek budovy zůstal nedokončen. Seminář však nikdy nesloužil svému původnímu účelu. Po vypuknutí války v něm byli ubytováni uprchlíci ze štýrského regionu a po válce byla budova využívána k řadě aktivit, zatímco okolí budovy se začalo rychle měnit. V roce 1956 byl farní komplex se dvěma kostely zbourán a rozsáhlý areál byl využit pro výstavbu výstavního a kongresového centra Gospodarsko razstavišče, na kterém se podílela řada významných slovinských architektů jako
Ilija Arnautović nebo
Milan Mihelič. V 60. letech pak byly přistavěny další dvě velké budovy pro společnosti Slovenijales Trgovina D.o.o obchodující se dřevem. Od Plečnikových záměrů okolo Linhartovy cesty bylo upuštěno. Baragův seminář doznal v průběhu 50. let řadu úprav, ale na severní straně zůstal nedokončen a jeho okolí je dodnes spíše neudržované, přestože v 80. letech prošla budova částečnou renovací, kdy v suterénních prostorách pod schodištěm vznikl divadelní sál pro potřeby spolku Mladinsko gledališče.