Kostnice padlých v 1. světové válce
Kostnica žrtev 1. svetovne vojne
V roce 1937 se konala soutěž na návrh památníku padlým v první světové válce, které se zúčastnil i Edvard Ravnikar a získal první cenu. Projekční práce a realizace stavby proběhly v letech 1938 až 1939. Jižně od hlavní osy lublaňského hřbitova Žale, na konci tehdejšího hřbitova, stojí na obdélníkové travnaté ploše obklopené cypřiši kostnice bojovníků padlých v 1. světové válce. Kruhová stavba z hrubých kamenných kvádrů má pevnostní vzhled. Na severozápadní a jihovýchodní straně se nachází dvouramenné přímé schodiště vedoucí ke vstupu do kostnice v prvním patře.
Exteriér budovy je rozdělen do čtyř částí. Nad soklem z hrubě opracovaného kamenného zdiva se nachází mezizóna - prstenec z hladkého kamenného zdiva s osmi zamřížovanými čtvercovými okny (betonové prefabrikáty). Následně přechází ve smíšené zdivo s jednotlivými hrubě opracovanými kameny a spodní válec je zakončen dalším prstencem z hladkého kamene. Vrchol konstrukce tvoří věnec podpíraný štíhlými hladkými sloupy bez patek a s dórskými hlavicemi, které vynáší hladkou bíle omítanou římsu. Za tímto sloupovým věncem je rozmístěno šestnáct velkých čtvercových zamřížovaných oken. Každé okno z nich je orámováno dvěma sloupy a uprostřed rozděleno třetím. Nízká kuželová střecha nese na svém vrcholu jednoduchý kovový kříž. Do interiéru lze vstoupit dvěma protilehlými branami v prvním patře. Návštěvníci vstupují na ochoz, který podpírají kamenné pilastry.
Pod ochozem jsou v osmi pohřebních komorách uloženy kosti padlých. Pro pět hlavních náboženství zastoupených v tehdejší Jugoslávii jsou zde samostatné krypty. Čtyři z nich jsou určeny pro katolíky a po jedné pro protestanty, pravoslavné, muslimy a židy.
Železobetonové trámy rozdělují strop na čtyři pole, která překlenují stropy se železobetonovými žebry, z nichž každé pole je pootočeno o 90°. Centrální sloup v interiéru podpírá křížící se trámy. Rozmístění oken v horní části způsobuje, že do suterénu proniká jen velmi málo denního světla, zatímco se stoupající výškou je místnost stále světlejší. Oproti původním plánům byly v průběhu realizace provedeny některé změny. Původní plán například neměl spodní čtvercová okna, horní pás oken byl menší a nedisponoval sloupovou římsou. Stejně tak měla do objektu místo schodišť vést dvojice vysvahovaných ramp. Ravnikar také plánoval umístit sochu vojáka, která nyní stojí na severozápadní mezipodestě, u paty jižního schodiště.
Exteriér budovy je rozdělen do čtyř částí. Nad soklem z hrubě opracovaného kamenného zdiva se nachází mezizóna - prstenec z hladkého kamenného zdiva s osmi zamřížovanými čtvercovými okny (betonové prefabrikáty). Následně přechází ve smíšené zdivo s jednotlivými hrubě opracovanými kameny a spodní válec je zakončen dalším prstencem z hladkého kamene. Vrchol konstrukce tvoří věnec podpíraný štíhlými hladkými sloupy bez patek a s dórskými hlavicemi, které vynáší hladkou bíle omítanou římsu. Za tímto sloupovým věncem je rozmístěno šestnáct velkých čtvercových zamřížovaných oken. Každé okno z nich je orámováno dvěma sloupy a uprostřed rozděleno třetím. Nízká kuželová střecha nese na svém vrcholu jednoduchý kovový kříž. Do interiéru lze vstoupit dvěma protilehlými branami v prvním patře. Návštěvníci vstupují na ochoz, který podpírají kamenné pilastry.
Pod ochozem jsou v osmi pohřebních komorách uloženy kosti padlých. Pro pět hlavních náboženství zastoupených v tehdejší Jugoslávii jsou zde samostatné krypty. Čtyři z nich jsou určeny pro katolíky a po jedné pro protestanty, pravoslavné, muslimy a židy.
Železobetonové trámy rozdělují strop na čtyři pole, která překlenují stropy se železobetonovými žebry, z nichž každé pole je pootočeno o 90°. Centrální sloup v interiéru podpírá křížící se trámy. Rozmístění oken v horní části způsobuje, že do suterénu proniká jen velmi málo denního světla, zatímco se stoupající výškou je místnost stále světlejší. Oproti původním plánům byly v průběhu realizace provedeny některé změny. Původní plán například neměl spodní čtvercová okna, horní pás oken byl menší a nedisponoval sloupovou římsou. Stejně tak měla do objektu místo schodišť vést dvojice vysvahovaných ramp. Ravnikar také plánoval umístit sochu vojáka, která nyní stojí na severozápadní mezipodestě, u paty jižního schodiště.
Úryvek z dizertační práce, kterou v roce 1985 napsal Karl Friedrich Gollmann na Ústavu architektonické teorie a stavebního umění Technické univerzity ve Štýrském Hradci, a následně ji v roce 2005 vydal Peter H. Schurz pod titulem Edvard Ravnikar: Bauten und Projekte: Die Fortzentung einer mittelueropäischen Architekturtradition (Štýrský Hradec: nwv neuer wissenschaftlicher Verlag, 2005, str.38)
0 komentářů
přidat komentář
