Objekt původní parní kotelny z roku 1898 vznikl podle návrhu J.Rixyho a V.Beneše. V roce 2004 prošel kompletní rekonstrukcí pod taktovkou italského architekta Claudia Silvestrina. Ten vytvořil v půlce objektu kancelářské prostory a druhou část (nám) ponechal prázdnou.
Naším úkolem bylo ve velkorysém volném prostoru vytvořit reprezentativní vstup s místem pro různé druhy společenských akcí, rozšířit kancelářské plochy a propojit je se stávajícími. V neposlední řadě pak kavárnu pro Univerzitu kávy.
Využili jsme stávající železobetonové sloupy s nosníky a na ty místo jeřábu do vzduchu zavěsili novou „kancelářskou“ kostku. Tu jsme v duchu poetiky kotelny obalili do cortenového pláště a propojili přes kapitánské můstky se stávajícími kancelářskými prostory a únikovým schodištěm. Čelo zrezivělé kostky směřující ke vchodu a komínu jsme celé otevřeli strukturálním prosklením, abychom zajistili dostatečné prosvětlení a vizuální propojení s atriem.
Pod administrativní krabici jsme vsunuli bar a vytvořili tak intimitu kavárny. Tu lze - i kvůli akustické pohodě při školení baristů - uzavřít posuvnou prosklenou stěnou.
Snažili jsme se, aby i přes nově vložené funkce zůstal zachován duch otevřeného prostoru s dominantou komínu. Stolky z kavárny a vůně kávy plynule přecházejí do atria, lidé se zde potkávají, probíhají zde pracovní schůzky, prostor funguje jako krytá ulice.
Největší dobrodružství v kotelně ukrývá, jak jinak, komín. Dali jsme mu nový život a povýšili smutně vyhaslý prostor na jinou úroveň. Na komíně seděla i Magda Vašáryová, ale kdo někdy seděl uvnitř? Vznikl tajný prostor, který je při akcích vyhrazen pro nevšední prezentace, přes všední dny pak slouží jako kuřárna s nejlepším odtahem.
Tak ať se kouří z komína!
u-c