Mas Cadalt
Je možné znovuobnovit způsob života? Dá se to udělat se stejnou citlivostí, s jakou se restauruje starý předmět?
Zadáním bylo obnovit opuštěnou kamennou usedlost v srdci Serrat de la Cadalt a přizpůsobit ji současnému životu. Projekt obnovy začal poznáváním stávajícího stavu a následně spočíval ve velmi citlivém zásahu – jen tam, kde to bylo nutné.
Architekti zvolili přístup založený na reinterpretaci tradice. Původní objem i typologie zůstaly zachovány, měnilo se jen to nezbytné. Stávající měřítko bylo respektováno a každý prostor dostal jasnou funkci. Noví obyvatelé, kteří dříve žili v Londýně, se rozhodli začít novou kapitolu v Gironě – obklopeni stromy, klidem a světlem. Projekt tak zároveň odráží myšlenku, která se začala formovat už v devadesátých letech: že díky technologiím můžeme pracovat odkudkoli.
V přízemí se nachází kuchyň, otevřená do výšky tří podlaží původní věže, a obývací pokoj s výhledem na pohoří Sierra de la Cadalt. V patře najdeme dvě ložnice. Bývalé stáje se proměnily v univerzální obytný prostor. Vedlejší křídlo, dříve hospodářská budova, dnes slouží jako garáž a ateliér designéra Terence Woodgatea.
Tradiční konstrukční systém typický pro zemědělské usedlosti v regionu Girony, vychází z nosných zdí z nepravidelného vápencového kamene spojovaného vápennou maltou. Rohy, překládky a ostění tvoří precizně opracované kamenné kvádry, které konstrukci dávají přesnost a stabilitu. V interiéru se původně používala vápenná a písková omítka s vrchní vrstvou hašeného vápna - povrch, který zlepšoval světelnost a usnadňoval údržbu.
Současná obnova tyto principy respektuje. Po opravě zdiva byla přidána tepelná izolace z korku, která zlepšila energetickou účinnost stavby. Interiér dostal novou "vnitřní kůži", která zvyšuje světlost, zjednodušuje údržbu a nenápadně ukrývá všechny moderní technologie. Jednotícím prvkem celého domu se stala vápencová podlaha.
Interiér působí jako prostor na pomezí architektury a produktového designu. Vestavný nábytek lícuje se stěnami, detaily se potkávají v jediném bodě a každý prvek je navržen s maximální přesností a respektem k době, kdy rekonstrukce vznikla. Výsledkem je vyvážený dialog mezi původním a současným.
Dům je plně soběstačný – jak z hlediska energie, tak vody. Fotovoltaické panely s bateriemi a systém cisteren zajišťují vysokou míru autonomie. Jedna z cisteren byla přeměněna na bazén. Okolní pozemky, částečně obdělávané, poskytují dostatek potravin pro britský pár, který zde žije.
Říká se, že když někdo začne tvořit, jsou s ním v ateliéru přítomni jeho přátelé, rodina, vzpomínky, obavy i touhy. Když mu ale dáme čas, všichni postupně odejdou – a s trochou štěstí zmizí i on sám.
Tento dům vznikl právě v takovém duchu – s přirozeností, s jakou se opravuje to, co bylo poškozené, a doplňuje jen to, co chybělo.
Zadáním bylo obnovit opuštěnou kamennou usedlost v srdci Serrat de la Cadalt a přizpůsobit ji současnému životu. Projekt obnovy začal poznáváním stávajícího stavu a následně spočíval ve velmi citlivém zásahu – jen tam, kde to bylo nutné.
Architekti zvolili přístup založený na reinterpretaci tradice. Původní objem i typologie zůstaly zachovány, měnilo se jen to nezbytné. Stávající měřítko bylo respektováno a každý prostor dostal jasnou funkci. Noví obyvatelé, kteří dříve žili v Londýně, se rozhodli začít novou kapitolu v Gironě – obklopeni stromy, klidem a světlem. Projekt tak zároveň odráží myšlenku, která se začala formovat už v devadesátých letech: že díky technologiím můžeme pracovat odkudkoli.
V přízemí se nachází kuchyň, otevřená do výšky tří podlaží původní věže, a obývací pokoj s výhledem na pohoří Sierra de la Cadalt. V patře najdeme dvě ložnice. Bývalé stáje se proměnily v univerzální obytný prostor. Vedlejší křídlo, dříve hospodářská budova, dnes slouží jako garáž a ateliér designéra Terence Woodgatea.
Tradiční konstrukční systém typický pro zemědělské usedlosti v regionu Girony, vychází z nosných zdí z nepravidelného vápencového kamene spojovaného vápennou maltou. Rohy, překládky a ostění tvoří precizně opracované kamenné kvádry, které konstrukci dávají přesnost a stabilitu. V interiéru se původně používala vápenná a písková omítka s vrchní vrstvou hašeného vápna - povrch, který zlepšoval světelnost a usnadňoval údržbu.
Současná obnova tyto principy respektuje. Po opravě zdiva byla přidána tepelná izolace z korku, která zlepšila energetickou účinnost stavby. Interiér dostal novou "vnitřní kůži", která zvyšuje světlost, zjednodušuje údržbu a nenápadně ukrývá všechny moderní technologie. Jednotícím prvkem celého domu se stala vápencová podlaha.
Interiér působí jako prostor na pomezí architektury a produktového designu. Vestavný nábytek lícuje se stěnami, detaily se potkávají v jediném bodě a každý prvek je navržen s maximální přesností a respektem k době, kdy rekonstrukce vznikla. Výsledkem je vyvážený dialog mezi původním a současným.
Dům je plně soběstačný – jak z hlediska energie, tak vody. Fotovoltaické panely s bateriemi a systém cisteren zajišťují vysokou míru autonomie. Jedna z cisteren byla přeměněna na bazén. Okolní pozemky, částečně obdělávané, poskytují dostatek potravin pro britský pár, který zde žije.
Říká se, že když někdo začne tvořit, jsou s ním v ateliéru přítomni jeho přátelé, rodina, vzpomínky, obavy i touhy. Když mu ale dáme čas, všichni postupně odejdou – a s trochou štěstí zmizí i on sám.
Tento dům vznikl právě v takovém duchu – s přirozeností, s jakou se opravuje to, co bylo poškozené, a doplňuje jen to, co chybělo.
0 komentářů
přidat komentář
