Muzeum současného umění v Krakově (MOCAK) je navrženo tak, aby tvořilo rovnováhu mezi minulostí a budoucností. Výstavní pavilon je vestavěn do bývalé Schindlerovy továrny, čímž znovu otevírá významnou kapitolu v kulturním životě města. Pozemek určený pro stavbu muzea se částečně shodoval s průmyslovými halami Schindlerovy továrny. Představuje jedno z míst uchovávajících kolektivní vzpomínky lidí, jejich zločiny i hrdinné skutky. Nové prostory určené pro umění a kulturu se bez historického svědectví nemohou stát cestou do budoucnosti. Všechny události, které se mezi těmito stěnami udály, byly svědky naděje, cesty ven z uplynulých hrůz. Inspirací pro nové zastřešení byly shedy stávajících průmyslových budov. Tento vizuální prvek se nese napříč celým novým projektem vyvolávajícím dojem kontinuity mezi stávající a nově navrženou konstrukcí. Výstavní části byly rozmístěny kolem stávajících budov, které nové muzeum objímají. Výsledkem je nepravidelně členěný tvar, který ve výsledku působí silným dojmem. Galerijní prostory se odvíjí od hlavního vstupu z ulice Lipowa (vedle původní hlavní brány do továrny) směrem k zadnímu náměstí v severní části. Velkolepá 'jižní stěna' nese název muzea a zároveň vyznačuje začátek nové cesty. Hmota muzea balancuje mezi přítomností a pamětí sousední budovy. Při pohledu z větší vzdálenosti ulice Lipowa působí nové muzeum jako moderní architektura založená na současných technologiích, lehkých a transparentních materiálech jako je shedová střecha, která splývá a začleňuje původní konstrukce. Vnitřní komunikace návštěvníky vede celým komplexem z ulice Lipowa až k vnitřnímu náměstí. Pod jednu ze stávajících shedových střech umístěna lodžie, do níž se z jedné strany otevírají prosklené dveře uměleckých dílen, bytů a knihovny a z druhé strany pak vstupní hala, knihkupectví a restaurace. Objekt nepůsobí jednolitě, ale je více rozptýlený. Výsledný tvar ovlivnila řada požadavků na přehlednost, estetické a funkční začlenění do stávajícího objektu. Výsledný tvar neměl převýšit původní stavby. Staré i nové objekty tvary svých střech vedou vzájemný dialog. Hlavní fasádu obrácenou k jihu tvoří prosklená stěna, která umožňuje výhledy z galerie na otlučené zdi staré továrny. Vnitřní uspořádání místností je již z venku jasně čitelné. Vstupní část je zvýrazněná antracitově zbarvenou stěnou, která uvádí návštěvníky do muzea za prosklenou fasádou. Střechu nového pavilonu tvoří ocelová konstrukce pokrytá černými titano-zinkovými panely splývajícími se stávajícími střechami. Inspirací pro nový areál byl industriálních charakter místa.
Claudio Nardi Architects