Muzeum kamene

Muzeum kamene v Nasu, nacházejícího se v regionu Ashino, je výsledkem rekonstrukce kamenné stodoly postavené v tradičním japonském stylu na počátku 20. století. Stávající objekty byly k novým částem připojeny pomocí chodníků a lávek vznášejících se nad vodou a proměňujících severní oblast v náměstí obklopené výstavními plochami a obslužnými provozy. Kuma se během přestavby zaměřil především na venkovní prostory, které hrály klíčovou roli při zprostředkovávání vztahu mezi starým a novým. Tvrdost kamene použitého u obkladu nové galerie je nově interpretována na základě dvou rozdílných stavebních postupů. Prvním z nich, který navazuje na Kumovo experimentování v japonském pavilonu během benátského bienále v roce 1995, se zabývá rozdělením kamene do úzkých pásů: kameni se tak odebere jeho pevnost a stěna získá větší dojem lehkosti, mnohoznačnosti a jemnosti. Druhým způsobem je perforování stěny úzkými otvory a rozbití monotónní textury kamene, odlehčení monolitu. Stěny již nejsou vnímány jakou útvar rozdělující interiér a exteriér, ale jako filtr, skrze který prochází difúzní světlo a napomáhá přetvářet prostory: hmota se rozplývá a kámen ztrácí svou neodmyslitelnou hmotnost.



Hebké stěny
Muzeum kamene bylo zamýšleno jako doplnění čtveřice stávajících kamenných skladů. Namísto přidání dalších objektů jsme se rozhodli vložit měkké zdi, což byl pokus navodit prostřednictvím vrstvení řady jemných zdí pocit ustavičného chvění a společného výkladu prostoru včetně venkovního náměstí.
Měkké stěny užívají stejný kámen jako původní skladiště. Chtěli jsme použít stejný kámen, aby se podařilo vytvořit “tvrdé“ a “měkké“ objekty vnášející do měkkého prostoru hned několik úrovní měkkosti. Přesněji řečeno se tu nachází dva druhy měkkých stěn. Jeden typ používá pásy ze štípané břidlice o průřezu 40 mm x 150 mm. Druhý způsob využívá porézní skladbu kamenných kvádrů o rozměrech 50 mm x 300 mm x 900 mm. Tyto prvky jsou rozvrženy tak, aby mezi nimi na náhodných místech vznikaly otvory a až na samotné hranice vrstveného kamenného zdiva. Měkká zeď se skládá z rozkouskovaného kamene. Když je materiál převeden na samostatné části, vyvstane mezi materiálem a pozorovatelem řada různých vztahů. Měkké stěny se promění ve zcela jiné objekty v souvislosti, zda je osvětlován zepředu nebo zezadu. Objekty působí se jeví zcela jiným způsobem podle toho kam pozorovatel zaměří svoji pozornost. Objekty se zároveň mění během pozorovatelovy chůze. Hustota a uspořádání jednotlivých částí předurčují jak zeď působí. Zároveň nabízí pro pozorovatele řadu výzev. Například pozorovateli nabízí zaměřit se na vzdálenější místa, dívat se jiným směrem nebo zažívat rychlejší pohyb. V tomto smyslu jsou stěny interaktivní.
Kámen je těžký a tvrdý. Nás zajímalo jak by mohl být tento těžký a tvrdý materiál využitý k vytvoření měkkých zdí. Přitahovala nás obrovská šíře toho jemného chvění jak se objekty jeví a působí naše smysly daleko silněji a agresivněji.