Nájemní dům s cukrárnou Josefa Sedláčka
Dnes Zemanova cukrárna a kavárna
,,Dne 30. m. m zahájil známý brněnský cukrář Josef Sedláček prodej ve svém novém nejrozsáhlejším, nejelegantnějším a nejmodernějším podniku tohoto druhu v Brně, Josefská číslo 4.“ Tímto reklamním sdělením v Lidových novinách oznamoval Josef Sedláček brněnskému publiku, že v roce 1937 dokončil stavbu nového nájemního domu s vlastní cukrárnou a kavárnou.
Josef Sedláček se měl narodit v Ivančicích roku 1878 a patrně ve svých patnácti letech odešel do Brna, kde pracoval jako cukrářský pomocník. V Brně se také roku 1908 oženil s Marií Ustrnulovou a novomanželům se 10. 2. 1909 narodil syn Vilém. Rodina pak bydlela na Josefské 2, v domě, který v roce 1902 nechal postavit disponent koloniálního obchodu a majitel nemovitostí Hugo Ftačnik, a kde také Josef Sedláček od roku 1906 provozoval svoji cukrárnu.
Pravděpodobně v průběhu 30. let 20. století zakoupil Sedláček od Gustava Koritschonera, spolumajitele firmy Weillisch a Koritschoner, prodejny prádla a vlněného zboží, starší dům na Josefské ulici 4, který nechal v roce 1936 odstranit. O stavební povolení k novému objektu pak zažádali Josef a Vilém Sedláčkovi 27. ledna 1936, přičemž povolení ke stavbě jim bylo uděleno 6. dubna téhož roku. Stavební plány k novému objektu se dochovaly v Archivu města Brna. Jedná se však o pozměňovací plán pro postavení 5.patrového domu pro majitele Josefa a Viléma Sedláčka, majitele cukrářského závodu, datovaný dnem 10. května 1936 a signovaný architektem Vítězslavem Kornem. S ohledem na datum žádosti stavebního povolení je pravděpodobné, že prvotní plány vznikaly již v roce 1935. V červenci 1936 pak vyhotovil projektant ještě instalatérský plán, uložený dnes v archivu Brněnských vodáren a kanalizací. Samotnou stavbu pak provedla firma Eduarda Hlobila a 23. ledna 1937 byl nový dům, obsahující kromě cukrárny a kavárny také 7 bytů, zkolaudován a předán k užívání. Sedláčkova cukrárna a kavárna tak mohla již 30. ledna zahájit svůj provoz, jak o tom informovaly Lidové noviny.
Uvedený inzerát, který si v Lidových novinách objednal patrně sám Josef Sedláček, popisuje novu provozovnu jako nejmodernější a nejrozsáhlejší ve městě. Ve srovnání s dobovými kavárnami jako Savoy či s tzv. Francouzskou v Zemském domě tento tendenční inzerát patrně příliš neobstál, avšak faktem zůstává, že prostory nové Sedláčkovy cukrárny a kavárny byly a dodnes zůstávají vskutku velkorysé.
Veškeré zázemí kavárny a cukrárny umístil architekt do dvou pod sebou ležících pater, kam soustředil výrobnu a přípravnu, propojené navzájem nejen schodištěm, ale také jídelními výtahy, umožňující dostávat zboží z výrobny rovnou do provozu. Samotnou kavárnu a cukrárnu pak soustředil do přízemí a prvního patra domu. Z přízemí, kde se dodnes dochovala například mramorová dlažba nebo vestavěný dřevěný nábytek, se vstupuje schodištěm přes mezipatro s šatnou, do ústředního prostoru v prvním patře. Výrazným dekorativním prvkem schodiště je onyxové obložení stěn a dochované chromové zábradlí. První patro kavárny rozčlenil architekt do tří úrovní, jednak ústředního prostoru, dále ve snížené poloze někdejší kuřárny, a zvýšené terasy. Uspořádání interiéru tak působí dojmem inspirace Adolfem Loosem. Autor interiéru zde využil princip prolínání výškových úrovní ke střídání průhledů z různých částí kavárny. Dojem vrstveného prostoru navíc umocňovalo střídání barevností interiérových prvků nebo zrcadlové pásy na stěnách.
Ústřednímu prostoru v patře dominuje pás velkoformátových ocelových oken do Josefské ulice. Rovněž v tomto prostoru se dochovala řada autentických prvků, jako keramická podlaha, dřevěný obklad stěn, chromové zábradlí, jídelní výtahy, svítidla a jiné. Naopak stále absentuje znalost o původním mobiliáři kavárny a cukrárny nebo dalších prvcích, které byly v průběhu fungování kavárny odstraněny. Lze předpokládat, že v patře kavárny se v kazetovém obložení stěn nacházela tapeta, možná textilní, která nemusel mít jen estetickou funkci, ale v rozsáhlém prostoru kavárny zlepšovat akustiku. Rovněž v šatně kavárny se nachází za textilním obkladem z poválečného období původní kruhový průhled do prostoru přízemí, z druhé strany dnes zakrytý velkým kruhovým zrcadlem.
Naopak roli fasády domu architekt zcela minimalizoval. Tříosé průčelí domu je bez členění. Dominantou průčelí je dvoupodlažní parter portálu obložený travertinem. Základní kompoziční prvek v přízemí je horizontální pás výkladců s nízkým parapetem, přerušený ve středu vstupem do kavárny. V levém kraji portálu je pak umístěn vstup do bytového domu.
Vstupní chodba bytového domu je obložena kamenem. Ve společných prostorách domu se dochovalo chromové označení pater nebo vstupní dveře do bytů.
Jako autor interiéru Sedláčkovy kavárny a cukrárny je v literatuře často uváděn architekt Karel Růžička, autor mimo jiné někdejší Dorotíkovy kavárny na České ulici. Pravděpodobně poprvé se autorství interiéru připisuje Růžičkovi v průvodci Brno-architektura 1918–1939 z roku 2011. Ve svém výzkumu Sedláčkovy kavárny a cukrárny se mi však doposud nepodařilo nalézt primární zdroj této informace. Naopak poslední výzkum restaurátora Dominika Matuse uvádí, že architekt Vítězslav Korn se po skončení druhé světové války a návratu z emigrace zpět do Československa přihlásil v létě 1945 na Akademii výtvarných umění v Praze do ateliéru Jaroslava Fragnera, aby již na první zkoušku, probíhající mezi 7. srpnem a 27. září 1945, předložil práci nazvanou Návrh kavárny a cukrárny v Brně. Spíše se tak kloním k názoru, že autorem nájemního domu, včetně interiéru kavárny, byl sám Vítězslav Korn. Doposud nepříliš probádaný architekt, který kvůli svému židovskému původu musel Československo v roce 1939 opustit, a podle jehož projektu v Brně v letech 1937–1938 vznikl pro Annu Siebenscheinovou ještě nájemní dům na ulici Mezírka 3.
Doposud se bohužel nepodařilo nalézt fotografii či jinou dokumentaci, která by interiér cukrárny a kavárny zachycovala v době jejího vzniku. Tomu odpovídá i informace z průvodní zprávy k výtvarnému návrhu průčelí z roku 1988, kde autor uvádí: ,,Foto či jakákoli jiná dokumentace originálního řešení vnitřního vybavení nebyla nalezena ani na PBH ani v archivu Muzea města Brna.“
Jediná dostupná, dnes už historická fotografie, je tak uveřejněna v brožuře Non stop v restauracích a jídelnách Brno I, vydaná k 25. výročí trvání podniku Restaurace a jídelny Brno I, tzn. patrně v roce 1979. Ostatní dochované fotografie pochází z následujících 80. a 90. let. Z jejich analýzy lze usoudit, že k odstranění původního mobiliáře došlo někdy po druhé světové válce a že do interiéru byly v průběhu času vkládány dobově podmíněné objekty a reklamní předměty.
Původní majitel cukrárny a stavebník domu Josef Sedláček se v meziválečné době pravděpodobně hlásil k německé národnosti. Ještě Adresář Velkého Brna z roku 1921 jej uvádí jako Sedlaczek a německou národnost majitelů, označenou písmenem D, uvádí také karta nemovitosti k Josefské číslo 4 z roku 1937. Právě tyto okolnosti jsou pravděpodobně příčinou, proč byla v roce 1946 na základě dekretů prezidenta republiky uvalena na nemovitost národní správa, přičemž národním správcem se stal Vladimír Píža.
Navzdory tomu, že mezi obyvateli Brna přetrvával původní název Sedláčkova kavárna, změnila po válce provozovna svůj oficiální název na Cukrárna na Josefské, začleněná v roce 1949 do národního podniku Československé hotely, později do podniku Restaurace a jídelny Brno I. Právě v této době do podniku nastoupil jako cukrářský učeň Adolf Zeman, který se zde postupně vypracoval do vedoucí pozice. Od 60. let se stal vedoucím provozovny a v roce 1991 si kavárnu s cukrárnou pronajal a přejmenoval na současný název Zemanova cukrárna a kavárna.
O potřebě rozšiřovat provoz kavárny a cukrárny v poválečném období svědčí dva adaptační plány, které se dochovaly v archivu kavárny.
První, nedatovaný, patrně však pocházející z 50. let, je signovaný stavitelem Jaroslavem Prchlíkem. U objektu je označen jako zmocněnec taj. Řeháček a žadatel Závodní rada dříve fa. Sedláček. Adaptační plán počítá se změnou funkce kuřáckého salonu a rozdělení prostoru příčkou na kancelář a sklad. Nad tento prostor se pak zamýšlela přístavba nového objektu, kde měla vzniknout závodní kuchyň a jídelna.
Druhý, zřejmě nakonec realizovaný plán, pochází z června až září 1950 a je signovaný Ing. Gottwaldem. Jeho zadavatelem byl národní podnik Československé hotely. I tento plán počítal s rozšířením provozovny, avšak do sousedního domu Josefská číslo 2. Mělo se jednat o nově vytvořené prostory cukrářských dílen a skladu v přízemí, a v mezipatře pak kanceláře a šatny. Tyto prostory v sousedním domě Josefská 2 využívala kavárna ke svému provozu až do roku 1999. V souvislosti s touto adaptací došlo nejspíš také ke změně funkce kuřáckého salonu na kanceláře, což přetrvává dodnes.
V roce 1988 pak na popud podniku Restaurace a jídelny Brno I vznikl výtvarný návrh nového průčelí od architekta Otmara Daňka. V roce 2012 došlo k realizaci současné podoby portálu cukrárny a kavárny podle návrhu architekta Roberta Ševčíka a Jiřího Slaného.
Zemanova cukrárna a kavárna je jedinou kontinuálně fungující brněnskou kavárnou a cukrárnou, umístěnou navíc v mimořádně dochovaném a kvalitním interiéru.
Josef Sedláček se měl narodit v Ivančicích roku 1878 a patrně ve svých patnácti letech odešel do Brna, kde pracoval jako cukrářský pomocník. V Brně se také roku 1908 oženil s Marií Ustrnulovou a novomanželům se 10. 2. 1909 narodil syn Vilém. Rodina pak bydlela na Josefské 2, v domě, který v roce 1902 nechal postavit disponent koloniálního obchodu a majitel nemovitostí Hugo Ftačnik, a kde také Josef Sedláček od roku 1906 provozoval svoji cukrárnu.
Pravděpodobně v průběhu 30. let 20. století zakoupil Sedláček od Gustava Koritschonera, spolumajitele firmy Weillisch a Koritschoner, prodejny prádla a vlněného zboží, starší dům na Josefské ulici 4, který nechal v roce 1936 odstranit. O stavební povolení k novému objektu pak zažádali Josef a Vilém Sedláčkovi 27. ledna 1936, přičemž povolení ke stavbě jim bylo uděleno 6. dubna téhož roku. Stavební plány k novému objektu se dochovaly v Archivu města Brna. Jedná se však o pozměňovací plán pro postavení 5.patrového domu pro majitele Josefa a Viléma Sedláčka, majitele cukrářského závodu, datovaný dnem 10. května 1936 a signovaný architektem Vítězslavem Kornem. S ohledem na datum žádosti stavebního povolení je pravděpodobné, že prvotní plány vznikaly již v roce 1935. V červenci 1936 pak vyhotovil projektant ještě instalatérský plán, uložený dnes v archivu Brněnských vodáren a kanalizací. Samotnou stavbu pak provedla firma Eduarda Hlobila a 23. ledna 1937 byl nový dům, obsahující kromě cukrárny a kavárny také 7 bytů, zkolaudován a předán k užívání. Sedláčkova cukrárna a kavárna tak mohla již 30. ledna zahájit svůj provoz, jak o tom informovaly Lidové noviny.
Uvedený inzerát, který si v Lidových novinách objednal patrně sám Josef Sedláček, popisuje novu provozovnu jako nejmodernější a nejrozsáhlejší ve městě. Ve srovnání s dobovými kavárnami jako Savoy či s tzv. Francouzskou v Zemském domě tento tendenční inzerát patrně příliš neobstál, avšak faktem zůstává, že prostory nové Sedláčkovy cukrárny a kavárny byly a dodnes zůstávají vskutku velkorysé.
Veškeré zázemí kavárny a cukrárny umístil architekt do dvou pod sebou ležících pater, kam soustředil výrobnu a přípravnu, propojené navzájem nejen schodištěm, ale také jídelními výtahy, umožňující dostávat zboží z výrobny rovnou do provozu. Samotnou kavárnu a cukrárnu pak soustředil do přízemí a prvního patra domu. Z přízemí, kde se dodnes dochovala například mramorová dlažba nebo vestavěný dřevěný nábytek, se vstupuje schodištěm přes mezipatro s šatnou, do ústředního prostoru v prvním patře. Výrazným dekorativním prvkem schodiště je onyxové obložení stěn a dochované chromové zábradlí. První patro kavárny rozčlenil architekt do tří úrovní, jednak ústředního prostoru, dále ve snížené poloze někdejší kuřárny, a zvýšené terasy. Uspořádání interiéru tak působí dojmem inspirace Adolfem Loosem. Autor interiéru zde využil princip prolínání výškových úrovní ke střídání průhledů z různých částí kavárny. Dojem vrstveného prostoru navíc umocňovalo střídání barevností interiérových prvků nebo zrcadlové pásy na stěnách.
Ústřednímu prostoru v patře dominuje pás velkoformátových ocelových oken do Josefské ulice. Rovněž v tomto prostoru se dochovala řada autentických prvků, jako keramická podlaha, dřevěný obklad stěn, chromové zábradlí, jídelní výtahy, svítidla a jiné. Naopak stále absentuje znalost o původním mobiliáři kavárny a cukrárny nebo dalších prvcích, které byly v průběhu fungování kavárny odstraněny. Lze předpokládat, že v patře kavárny se v kazetovém obložení stěn nacházela tapeta, možná textilní, která nemusel mít jen estetickou funkci, ale v rozsáhlém prostoru kavárny zlepšovat akustiku. Rovněž v šatně kavárny se nachází za textilním obkladem z poválečného období původní kruhový průhled do prostoru přízemí, z druhé strany dnes zakrytý velkým kruhovým zrcadlem.
Naopak roli fasády domu architekt zcela minimalizoval. Tříosé průčelí domu je bez členění. Dominantou průčelí je dvoupodlažní parter portálu obložený travertinem. Základní kompoziční prvek v přízemí je horizontální pás výkladců s nízkým parapetem, přerušený ve středu vstupem do kavárny. V levém kraji portálu je pak umístěn vstup do bytového domu.
Vstupní chodba bytového domu je obložena kamenem. Ve společných prostorách domu se dochovalo chromové označení pater nebo vstupní dveře do bytů.
Jako autor interiéru Sedláčkovy kavárny a cukrárny je v literatuře často uváděn architekt Karel Růžička, autor mimo jiné někdejší Dorotíkovy kavárny na České ulici. Pravděpodobně poprvé se autorství interiéru připisuje Růžičkovi v průvodci Brno-architektura 1918–1939 z roku 2011. Ve svém výzkumu Sedláčkovy kavárny a cukrárny se mi však doposud nepodařilo nalézt primární zdroj této informace. Naopak poslední výzkum restaurátora Dominika Matuse uvádí, že architekt Vítězslav Korn se po skončení druhé světové války a návratu z emigrace zpět do Československa přihlásil v létě 1945 na Akademii výtvarných umění v Praze do ateliéru Jaroslava Fragnera, aby již na první zkoušku, probíhající mezi 7. srpnem a 27. září 1945, předložil práci nazvanou Návrh kavárny a cukrárny v Brně. Spíše se tak kloním k názoru, že autorem nájemního domu, včetně interiéru kavárny, byl sám Vítězslav Korn. Doposud nepříliš probádaný architekt, který kvůli svému židovskému původu musel Československo v roce 1939 opustit, a podle jehož projektu v Brně v letech 1937–1938 vznikl pro Annu Siebenscheinovou ještě nájemní dům na ulici Mezírka 3.
Doposud se bohužel nepodařilo nalézt fotografii či jinou dokumentaci, která by interiér cukrárny a kavárny zachycovala v době jejího vzniku. Tomu odpovídá i informace z průvodní zprávy k výtvarnému návrhu průčelí z roku 1988, kde autor uvádí: ,,Foto či jakákoli jiná dokumentace originálního řešení vnitřního vybavení nebyla nalezena ani na PBH ani v archivu Muzea města Brna.“
Jediná dostupná, dnes už historická fotografie, je tak uveřejněna v brožuře Non stop v restauracích a jídelnách Brno I, vydaná k 25. výročí trvání podniku Restaurace a jídelny Brno I, tzn. patrně v roce 1979. Ostatní dochované fotografie pochází z následujících 80. a 90. let. Z jejich analýzy lze usoudit, že k odstranění původního mobiliáře došlo někdy po druhé světové válce a že do interiéru byly v průběhu času vkládány dobově podmíněné objekty a reklamní předměty.
Původní majitel cukrárny a stavebník domu Josef Sedláček se v meziválečné době pravděpodobně hlásil k německé národnosti. Ještě Adresář Velkého Brna z roku 1921 jej uvádí jako Sedlaczek a německou národnost majitelů, označenou písmenem D, uvádí také karta nemovitosti k Josefské číslo 4 z roku 1937. Právě tyto okolnosti jsou pravděpodobně příčinou, proč byla v roce 1946 na základě dekretů prezidenta republiky uvalena na nemovitost národní správa, přičemž národním správcem se stal Vladimír Píža.
Navzdory tomu, že mezi obyvateli Brna přetrvával původní název Sedláčkova kavárna, změnila po válce provozovna svůj oficiální název na Cukrárna na Josefské, začleněná v roce 1949 do národního podniku Československé hotely, později do podniku Restaurace a jídelny Brno I. Právě v této době do podniku nastoupil jako cukrářský učeň Adolf Zeman, který se zde postupně vypracoval do vedoucí pozice. Od 60. let se stal vedoucím provozovny a v roce 1991 si kavárnu s cukrárnou pronajal a přejmenoval na současný název Zemanova cukrárna a kavárna.
O potřebě rozšiřovat provoz kavárny a cukrárny v poválečném období svědčí dva adaptační plány, které se dochovaly v archivu kavárny.
První, nedatovaný, patrně však pocházející z 50. let, je signovaný stavitelem Jaroslavem Prchlíkem. U objektu je označen jako zmocněnec taj. Řeháček a žadatel Závodní rada dříve fa. Sedláček. Adaptační plán počítá se změnou funkce kuřáckého salonu a rozdělení prostoru příčkou na kancelář a sklad. Nad tento prostor se pak zamýšlela přístavba nového objektu, kde měla vzniknout závodní kuchyň a jídelna.
Druhý, zřejmě nakonec realizovaný plán, pochází z června až září 1950 a je signovaný Ing. Gottwaldem. Jeho zadavatelem byl národní podnik Československé hotely. I tento plán počítal s rozšířením provozovny, avšak do sousedního domu Josefská číslo 2. Mělo se jednat o nově vytvořené prostory cukrářských dílen a skladu v přízemí, a v mezipatře pak kanceláře a šatny. Tyto prostory v sousedním domě Josefská 2 využívala kavárna ke svému provozu až do roku 1999. V souvislosti s touto adaptací došlo nejspíš také ke změně funkce kuřáckého salonu na kanceláře, což přetrvává dodnes.
V roce 1988 pak na popud podniku Restaurace a jídelny Brno I vznikl výtvarný návrh nového průčelí od architekta Otmara Daňka. V roce 2012 došlo k realizaci současné podoby portálu cukrárny a kavárny podle návrhu architekta Roberta Ševčíka a Jiřího Slaného.
Zemanova cukrárna a kavárna je jedinou kontinuálně fungující brněnskou kavárnou a cukrárnou, umístěnou navíc v mimořádně dochovaném a kvalitním interiéru.
Mgr. Michal Doležel
zastupitel Jihomoravského kraje
0 komentářů
přidat komentář
