Novostavba komunitního centra Maják
zázemí pro ambulantní služby Charity Slavičín
Dům se nachází v místě, kde dříve stávalo hospodářské stavení, které uzavíralo “cour d’honneur” místního, již neexistujícího zámku. Toto hospodářské stavení, které bylo v minulém století přizpůsobeno pro účely bydlení, získala místní Charita. Po mnoha zvažovaných studiích a variantách, které zahrnovaly také rekonstrukci s přístavbou původního domu, se nakonec rozhodlo jako nejvhodnější řešení demolice objektu s následnou realizací novostavby.
Vzhledem k požadavku na bezbariérovost byl navržen jednopodlažní objekt, jeho hmotovou modelací je snahou přiblížení stavby okolí. Tradiční sedlový tvar střech venkovských staveb je převzat a přetransformován v moderní pojetí, které nenarušuje tradiční zástavbu obce.
Dřevěná fasáda z tepelně opracovaného dřeva je inspirována valašskými dřevostavbami. Stejně jako lidové venkovské stodoly, ani tato fasáda není dále nijak upravována a je ponechána přirozenému stárnutí. Velikost a tvar oken vychází z orientace ke světovým stranám. Dům je otevřen směrem do zahrady a k jižnímu slunci, které v zimním období vyhřívá interiér. Naopak v létě jej screenové rolety chrání před přímým slunečním zářením.
Návrh jednotlivých místností vychází z požadavků investora a s ohledem na jejich využití. Interiér i exteriér využívají jednoduchých a neutrálních materiálů, jako je dřevo, sklo, kov a omítka. Neutrální barevnost v bílé, světle šedé a antracitu doplňuje decentní barevné prosklení dveří v obytných místnostech a na sociálních zařízeních spárovací hmoty v pastelových barvách, které vycházejí ze specifického využití jednotlivých místností.
Při návrhu domu byl brán zřetel na cíle udržitelné výstavby minimalizující negativní dopady dosavadního způsobu vývoje lidské společnosti. Klíčovými prvky jsou efektivní využití energie, rekuperace a zateplení objektu v pasivním standardu, čímž se také snižují stávající a budoucí provozní náklady. Dešťové vody ze střechy jsou jímány a využity pro splachování. Kolem objektu jsou navrženy vodopropustné povrchy přispívající k zadržování vody v krajině.
Na realizaci stavby se podílely místní firmy a řemeslníci.
Vzhledem k požadavku na bezbariérovost byl navržen jednopodlažní objekt, jeho hmotovou modelací je snahou přiblížení stavby okolí. Tradiční sedlový tvar střech venkovských staveb je převzat a přetransformován v moderní pojetí, které nenarušuje tradiční zástavbu obce.
Dřevěná fasáda z tepelně opracovaného dřeva je inspirována valašskými dřevostavbami. Stejně jako lidové venkovské stodoly, ani tato fasáda není dále nijak upravována a je ponechána přirozenému stárnutí. Velikost a tvar oken vychází z orientace ke světovým stranám. Dům je otevřen směrem do zahrady a k jižnímu slunci, které v zimním období vyhřívá interiér. Naopak v létě jej screenové rolety chrání před přímým slunečním zářením.
Návrh jednotlivých místností vychází z požadavků investora a s ohledem na jejich využití. Interiér i exteriér využívají jednoduchých a neutrálních materiálů, jako je dřevo, sklo, kov a omítka. Neutrální barevnost v bílé, světle šedé a antracitu doplňuje decentní barevné prosklení dveří v obytných místnostech a na sociálních zařízeních spárovací hmoty v pastelových barvách, které vycházejí ze specifického využití jednotlivých místností.
Při návrhu domu byl brán zřetel na cíle udržitelné výstavby minimalizující negativní dopady dosavadního způsobu vývoje lidské společnosti. Klíčovými prvky jsou efektivní využití energie, rekuperace a zateplení objektu v pasivním standardu, čímž se také snižují stávající a budoucí provozní náklady. Dešťové vody ze střechy jsou jímány a využity pro splachování. Kolem objektu jsou navrženy vodopropustné povrchy přispívající k zadržování vody v krajině.
Na realizaci stavby se podílely místní firmy a řemeslníci.
Ateliér Mur
0 komentářů
přidat komentář
