Obchodní dům Peek & Cloppenburg
Majitel řetězce módních obchodních domů si vybral Renzo Piana se zcela jasnou představou. Zalíbil se mu totiž putovní pavilon, který tento italský architekt navrhl počátkem 80. let pro počítačovou společnost IBM. Sofistikovaná dřevěná oblouková konstrukce s transparentní výplní však musela narůst do obřích rozměrů, aby se do ní mohlo vejít 23000 m² obchodních ploch. Výsledná forma navíc dokázala ulehčit přeplněnému městskému prostředí. Obchodní dům totiž z části leží nad rušnou dopravní tepnou a svým tvarem pomáhá vytvářet před středověkým kostelem klidné náměstí. Projekt tvoří dvě části - jedná je plná kubická forma a druhá je transparentní organicky zakřivená. Základní prvky pro zasklení zaobleného pláště vychází z principů známých již u oranžerií z 19. století. Hlavní nosné prvky obvodového pláště tvoří předepjaté dřevěné oblouky rozmístěné ve vzdálenostech po 2,5 metru. Mezi dřevěnými nosníky jsou ocelové pásy vynášející skleněné tabule. Hřeben skleněné střechy se uprostřed stavby snižuje, aby se vyvaroval výškovému soupeření se sousedním kostelem Antoniterkirche. Průsvitnost stavby a lehkost konstrukce výrazně kontrastuje s okolní zástavbou. Dům vystupuje z tísnivé poválečné zástavby. Spíše než použitými materiály dává následování hodný příklad svým urbanistickým pojetím. Při slavnostním otevření P&C se Renzo Piano v rozhovoru podělil o své zážitky z první prohlídky parcely v květnu 1999 a také o tom, jak rád pozoruje chování lidi ve svých stavbách: „Víte, když jsem zde byl poprvé, tak jsem byl daleko více překvapen z lidí než budov. Mám rád lidi, a to není žádný vtip. Když jsme včera přijeli, tak jsem se na 15 minut postavil před obchodní dům a pozoroval lidi. 15 minut jsem sledoval krátké příběhy kolemjdoucích“.
Jasná vlajková loď
Renzo Pianův nový obchodní dům v centru Kolína nad Rýnem splňuje všechna očekávání a ještě vytváří nová. Dnešní architektura je v Kolíně problém. Projekty výškových domů v pohledových osách dómu vedly až k rozhněvání Výboru světového kulturního dědictví Unesco, muzejní centrum na náměstí Neumarkt je stále jen dírou v zemi, památkově chráněná opera od Wilhelma Riphahna jen těsně unikla před stržením a také obchodní dům od Renzo Piana pro Peek & Cloppenburg stál dále než dva roky jako nedokončená stavba uprostřed historického centra. Důvodem rozestavěného torza byl dlouhotrvající spor ohledně statiky mezi investorem a provádějící stavební firmou Hochtief. Nakonec se oba tiše dohodli objekt dobudovat, což bylo štěstí pro Kolín, neboť o sobě vydal po dlouhé době opět nějakou pozitivní zprávu.
Stále stejné urbanistické problémy
Renzo Pianovi se podařilo vytvořit umělecké dílo na místě, kde původně neměl být žádný stavební pozemek. Obchodní dům s rozlohou přibližně 23000 čtverečních metrů vznikl hned vedle ústí do tunelu jedné z tranzitních komunikací. Velmi chytrým a pečlivým umístěním stavby se podařilo vyřešit hned několik urbanistických problémů. Nejprve podél úzké ulice Antongasse, kam Piano do rozkouskovaného bloku domů umístil novou náplň a vytvořil nový plášť k jasné světlým kamenem obložené hmotě stavby. Zde do výšky 30 metrů strmě vyrůstá skleněná stěna, která se rozpíná do délky přes sto metrů. Šlo se tak vyvarovat nudě kamenné plochy přerušované jen několika málo okny.
Na zadní straně, nepříliš útulném křížení dvou dopravních os, v prostředí budov ze 60. let umístil Piano hned vedle vjezdu do tunelu gigantickou lucernu a propůjčil tuctovému podjezdu jedinečnou tvář. Nad přízemní markýzou vytváří budova jednu velkou svítící hmotu, jejíž obrys opisuje parabolickou křivku a je pro všechny projíždějící již z daleka vidět. Při pohledu z blízka je zřejmé, že transparentní hmotu tvoří komplikovaná fasáda z ohýbaného skla.
Několikanásobně ohýbaný skleněný plášť se na délku táhne přes 130 metrů. Fasáda působí jako plachta napnutá před samotným domem. Počítačem vytvořená hmota připouští spojitosti s všelijakými organickými výjevy. Plápolající obří blob sahá od ústí tunelu až k ulici Schildergasse, což je hlavní nákupní ulice v Kolíně a jedna z nejdražších adres v celém Německu, a elegantně ustupuje před malým středověkým kostelem Antoniterkirche. Nákupní ulice tak opticky nově ústí do noblesního náměstí, které se rozvětvuje jako klidné rameno řeky a mimo jiné prosakuje také na terasu sousedící kavárny ukryté za opěrným pilířem kostela. Pianův skleněný zázrak nacházející se v urbanistickém zmatku zpustlé poválečné výstavby a laciných okrasných krabic získává pozornost svým zrcadlením oblohy, mraků a gotického kostela a nalévá do kolemjdoucích trochu poezie.
Vnitřní uspořádání je daleko věcnější. Podobně jako Richard Meier, Gottfried Böhm a další stavní architekti, od nichž si majitel firmy Harro Cloppenburg nechal navrhnout svoje “obchodní domy pro světová velkoměsta“, byl také Renzo Piano zavázán, zařídit vždy stejné prodejní plochy s parketami, kamennou dlažbou a vícefunkční stropy.
Věcná nutnost uvnitř obchodního domu světového velkoměsta
Před krásou a přepychem šatů musí však architektura ustoupit. Stejně musí umožnit konání gastronomických událostí. Věcné důvody vedly také k tomu, že mírně zaoblená fasáda není ze tří prodejních podlaží příliš mnoho patrná, neboť rozlehlá patra si vyžádala další únikové schodiště, které vnímání skleněných křivek fasády z interiéru ještě více zkomplikovalo. Od vstupu však lze dohlédnout až nahoru pod skleněnou střechu a spatřit nad sebou jednotlivá patra, která vyčnívají do atria jako paluby luxusní jachty. Skleněný plášť se ohýbá jako napnutý měch a ustupuje od stropních konstrukcí jednotlivých podlaží, čímž vzniká 30 metrů vysoký volný prostor. 66 obloukových dřevěných žeber, které jsou složitě předepjaty ocelovým lanem, tvoří hlavní roli v této architektonické podívané, pro níž má Renzo Piano Building Workshop všechny technické předpoklady, které stavební firma od autora vyžadovala.
Z nejvyššího poschodí, které tvoří zaklenutá kompletně prosklená střecha s řadou dřevěných nosníků vypadajících jako obrácený kýl lodního trupu, se přes skleněnou fasádu nabízí výhled na město v pozadí. Tento v objemu získaný posed se však otevírá jen při výjimečných událostech. Nevyhovující klimatické podmínky a chybějící únikové schodiště totiž nedovoluje běžné využití. Z vnějšího tvaru, který okouzluje své okolí, se uvnitř stává pouhý odpadní produkt, který bude moct sloužit jen jako poutní místo architektonických turistů a hvězdářům. Také donucení věcností! Z ulice Schildergasse v Piano rozhodně ukazuje jasné znaky vlajkové lodi značky P&C. Po tolika směšně zabalených obchodních domech vznikla kvalitní nová stavba, která snad najde následovatele. Poněvadž má být již zanedlouho dokončeno nové arcidiecézní muzeum Kolumba od Petera Zumthora, pak je tu v Kolíně naděje, jaká už tu dlouho nebyla.
Jasná vlajková loď
Renzo Pianův nový obchodní dům v centru Kolína nad Rýnem splňuje všechna očekávání a ještě vytváří nová. Dnešní architektura je v Kolíně problém. Projekty výškových domů v pohledových osách dómu vedly až k rozhněvání Výboru světového kulturního dědictví Unesco, muzejní centrum na náměstí Neumarkt je stále jen dírou v zemi, památkově chráněná opera od Wilhelma Riphahna jen těsně unikla před stržením a také obchodní dům od Renzo Piana pro Peek & Cloppenburg stál dále než dva roky jako nedokončená stavba uprostřed historického centra. Důvodem rozestavěného torza byl dlouhotrvající spor ohledně statiky mezi investorem a provádějící stavební firmou Hochtief. Nakonec se oba tiše dohodli objekt dobudovat, což bylo štěstí pro Kolín, neboť o sobě vydal po dlouhé době opět nějakou pozitivní zprávu.
Stále stejné urbanistické problémy
Renzo Pianovi se podařilo vytvořit umělecké dílo na místě, kde původně neměl být žádný stavební pozemek. Obchodní dům s rozlohou přibližně 23000 čtverečních metrů vznikl hned vedle ústí do tunelu jedné z tranzitních komunikací. Velmi chytrým a pečlivým umístěním stavby se podařilo vyřešit hned několik urbanistických problémů. Nejprve podél úzké ulice Antongasse, kam Piano do rozkouskovaného bloku domů umístil novou náplň a vytvořil nový plášť k jasné světlým kamenem obložené hmotě stavby. Zde do výšky 30 metrů strmě vyrůstá skleněná stěna, která se rozpíná do délky přes sto metrů. Šlo se tak vyvarovat nudě kamenné plochy přerušované jen několika málo okny.
Na zadní straně, nepříliš útulném křížení dvou dopravních os, v prostředí budov ze 60. let umístil Piano hned vedle vjezdu do tunelu gigantickou lucernu a propůjčil tuctovému podjezdu jedinečnou tvář. Nad přízemní markýzou vytváří budova jednu velkou svítící hmotu, jejíž obrys opisuje parabolickou křivku a je pro všechny projíždějící již z daleka vidět. Při pohledu z blízka je zřejmé, že transparentní hmotu tvoří komplikovaná fasáda z ohýbaného skla.
Několikanásobně ohýbaný skleněný plášť se na délku táhne přes 130 metrů. Fasáda působí jako plachta napnutá před samotným domem. Počítačem vytvořená hmota připouští spojitosti s všelijakými organickými výjevy. Plápolající obří blob sahá od ústí tunelu až k ulici Schildergasse, což je hlavní nákupní ulice v Kolíně a jedna z nejdražších adres v celém Německu, a elegantně ustupuje před malým středověkým kostelem Antoniterkirche. Nákupní ulice tak opticky nově ústí do noblesního náměstí, které se rozvětvuje jako klidné rameno řeky a mimo jiné prosakuje také na terasu sousedící kavárny ukryté za opěrným pilířem kostela. Pianův skleněný zázrak nacházející se v urbanistickém zmatku zpustlé poválečné výstavby a laciných okrasných krabic získává pozornost svým zrcadlením oblohy, mraků a gotického kostela a nalévá do kolemjdoucích trochu poezie.
Vnitřní uspořádání je daleko věcnější. Podobně jako Richard Meier, Gottfried Böhm a další stavní architekti, od nichž si majitel firmy Harro Cloppenburg nechal navrhnout svoje “obchodní domy pro světová velkoměsta“, byl také Renzo Piano zavázán, zařídit vždy stejné prodejní plochy s parketami, kamennou dlažbou a vícefunkční stropy.
Věcná nutnost uvnitř obchodního domu světového velkoměsta
Před krásou a přepychem šatů musí však architektura ustoupit. Stejně musí umožnit konání gastronomických událostí. Věcné důvody vedly také k tomu, že mírně zaoblená fasáda není ze tří prodejních podlaží příliš mnoho patrná, neboť rozlehlá patra si vyžádala další únikové schodiště, které vnímání skleněných křivek fasády z interiéru ještě více zkomplikovalo. Od vstupu však lze dohlédnout až nahoru pod skleněnou střechu a spatřit nad sebou jednotlivá patra, která vyčnívají do atria jako paluby luxusní jachty. Skleněný plášť se ohýbá jako napnutý měch a ustupuje od stropních konstrukcí jednotlivých podlaží, čímž vzniká 30 metrů vysoký volný prostor. 66 obloukových dřevěných žeber, které jsou složitě předepjaty ocelovým lanem, tvoří hlavní roli v této architektonické podívané, pro níž má Renzo Piano Building Workshop všechny technické předpoklady, které stavební firma od autora vyžadovala.
Z nejvyššího poschodí, které tvoří zaklenutá kompletně prosklená střecha s řadou dřevěných nosníků vypadajících jako obrácený kýl lodního trupu, se přes skleněnou fasádu nabízí výhled na město v pozadí. Tento v objemu získaný posed se však otevírá jen při výjimečných událostech. Nevyhovující klimatické podmínky a chybějící únikové schodiště totiž nedovoluje běžné využití. Z vnějšího tvaru, který okouzluje své okolí, se uvnitř stává pouhý odpadní produkt, který bude moct sloužit jen jako poutní místo architektonických turistů a hvězdářům. Také donucení věcností! Z ulice Schildergasse v Piano rozhodně ukazuje jasné znaky vlajkové lodi značky P&C. Po tolika směšně zabalených obchodních domech vznikla kvalitní nová stavba, která snad najde následovatele. Poněvadž má být již zanedlouho dokončeno nové arcidiecézní muzeum Kolumba od Petera Zumthora, pak je tu v Kolíně naděje, jaká už tu dlouho nebyla.
Jörg Biesler, 15.9.2005
0 komentářů
přidat komentář
