Obchodní dům Zlaté jablko

Umístění hmoty obchodního domu je z urbanistického hlediska bezproblémové. Doplňuje blok, jehož strana hrana směrem k jedinému tradičnímu náměstí ve Zlíně (náměstí Míru) byla stabilizována v 19. století, druhá strana do třídy Dlouhá byla založena ve 20. stol. Zatím, co fronta a nároží do náměstí byla postupně narušována od konce první světové války, ulice Dlouhá nebyla nikdy zcela dokončena. Stavební místo bylo sestavou čtyř proluk a dvou nároží. Toto místo je pro organismus a sebeuvědomění Zlína velmi důležité a bylo předmětem řady projektů a pokusů o zástavbu během celé druhé poloviny 20. století. Jeho důležitost spočívá v tom, že je jediným pojítkem s tradiční představou městskosti. Součástí komplexu byl i objekt bývalé Záložny s fasádou od významného architekta Dominika Feye. O zachování nebo likvidaci tohoto domu se ve městě řadu let vedly spory.

Autoři už dříve a pro jiného zadavatele zpracovávali na toto místo studii využitelnosti a měli ověřeno, že možnosti jsou omezené. Do území se dá vjet pouze v jednom místě a zátěž hlukem z okolních ulic je běžnými technickými prostředky neřešitelná, takže vylučuje využití pro bydlení. Scelení ploch a využití pro obchodní funkci se zdá být pro toto místo ideální.

Dlouhodobá vize stavebníka a trpělivost, se kterou postupně získal prázdné i zastavěné pozemky v území a scelil je do jednoho staveniště z počátku, narazila na nepřipravenost odpovědného pracoviště městského úřadu. Záměr měl opodstatnění, průzkumy, které si stavebník nechal zpracovat, udávaly, že náměstím denně projde asi třicet tisíc lidí. Přitom, kromě radnice se na náměstí a v okolí nacházelo jen minimální množství drobných provozoven a maloobchodních ploch. Nový obchodní dům, podle aktuálních měření, denně přitáhne deset tisíc lidí.

V obchodním domě je sedmdesát pět nájemních jednotek, z toho pět kotevních nájemníků s výměrou přes 500 m². Ostatní jednotky mají velikost od 30 do 400 m².

Návrh stavby prošel složitým vývojem. Od počátku se ale koncepce opírala o objekt Záložny, je napojena na její vchody a půdorysné schéma vychází ze zachování traktu do náměstí. Další hlavní inspirací se stalo kino, nejen přiznáním velkých hmot kinosálů a jejich promítnutí do tvaru stavby, ale inspirace filmovými principy, řetězení průhledů otvory různých velikostí, perforace ploch a proděravění uzavřených objemů. Film byl a je tradicí Zlína.

Obchodní dům Zlaté jablko je napojen na podchod, který je opraven a významně oživen vstupem z parkoviště a jednou obchodní jednotkou. Do obchodního domu je šest vstupů z pěších komunikací. Sedm jednotek je přístupných přímo z ulice, z toho je jedna kavárna, pekařství, prodejna novin a tabáku. Tři největší obchodní jednotky v přízemí mohou být otevřeny přímo do ulice. Všechny terasy na úrovni druhého patra, jak ve foyeru kina tak v restauraci, jsou oproti původním obavám stavebníka  intenzivně využívané a vyhledávané.

Postupně byly ještě k projektu připojeny objekty parkoviště na protější straně Dlouhé ulice, včetně napojení původním podchodem, lávka v úrovni 1.np přes ulici Rašínovu a dům z 19. stol napravo od objektu záložny. S tímto rozšířením, ke kterému došlo až po vydání územního rozhodnutí byly k projektu přizváni další nezávislí architekti. Aby nebyla stavba přetížena jedním rukopisem, navrhl proluku vedle záložny Ivan Bergman. Tento architekt navrhl i parkovací dům, který byl dalším stavebníkem rozšířen o pronajímatelné plochy. Design lávky přes ulici Rašínovu pochází od Pavla Mudříka.