Polyfunkční objekt svým tvarem reaguje na zakřivenou uliční čáru. V přízemí se nachází obchodní prostory, v podzemí je parkování a od prvního nadzemního patra výše jsou byty. Z otevřených lodžií na západě je výhled na veřejné prostory, které tvoří mírně zvýšená štěrková zahrada. Do bytů se přichází po mírně zakřivených balkonech. Společně s lodžiemi jsou hlavní vodorovné konstrukce obrácené do ulice namáhány také velkými zakřivenými římsami. Dvojice křivek na hlavní fasádě čerpá z geometrie místa, vytvářejí “interferenční“ obrazec. Podobné principy, kdy konstrukce a geometrie má zásadní dopad na celkový vzhled stavby, lze spatřit také u
skladovací budovy Ricola v Laufen,
signální stanice v Basileji a kulturním centru v Blois (nerealizovaný soutěžní návrh z roku 1991 - pozn.překl.).Vlastní bytové jednotky jsou celkem konvenční, s malou výjimkou zakřivené fasády a diagonální stěny dvou bytových jednotek, které v tomto případě využívají ke zvětšení plochy bytu. Úroveň střešního podlaží výrazně ustupuje, aby kopírovalo štítovou stěnu sousední budovy. Vnější plášť je složen z probarvovaných prefabrikovaných betonových panelů, zatímco systém obložení v interiéru má podobný rytmus. Skládací dřevěné okenice se podobají návrhu užitému u
rodinného domu v Tavole.
Herzog & de Meuron, 1988