Památník Jana Palacha

Památník se nachází v centru Všetat a skládá se z rodného domu Jana Palacha, proměněného ve výtvarný objekt, novostavby pavilonu historické expozice a kontemplační zahrady. Návrh vzešel z 1. místa v architektonické soutěži. Protože původní rodný dům byl přestavěn a nedochovaly se žádné autentické prvky z Janova života, forma památníku je abstraktní a symbolická. Smyslem je předat poselství Palachovy oběti. Její význam spočíval v zasažení lidí. Stejně tak je cílem památníku kromě informování návštěvníka jeho zasažení. Přes vnímání, prožití, procítění a pochopení. Památník je symbolem situace, kdy do života země zasáhla hrana a s ní výzva. Zdůrazňuje význam činu spočívající v uslyšení dějinné výzvy jednotlivcem a vyzdvihuje tak v univerzální rovině platnost Palachova činu i pro současnost. Odkazuje nás k naslouchání výzvám dneška a osobní reakci na ně. Návštěvník prochází skrze symboly, které jsou vloženy do architektonické a výtvarné vrstvy. Ostří hrany zla proťalo dům zvenčí, rozvrátilo společnost, domov, rodinu, vnitřní svět člověka. Ale zároveň bylo silou hodnoty domova a oběti člověka zastaveno. Stůl, který zadržel klín zla, je poctou rodině a matce. Dům je vpádem hrany vyprázdněný. Zaslepená okna jsou rozhraním mezi osobním postojem a přístupem společnosti. Škvíry jsou sledovacími špehýrkami zvenčí i nadějí paprsku světla zevnitř. Torzo schodů vede k neexistujícímu Janovu pokoji. Dveře, kterými odešel v den oběti, jsou už navždy jen dveřmi odcházení. Pod vlajkou procházíme, stejně jako pod ní ležel Jan. Místnost reflexe je prostorem pro uměleckou odpověď na výzvu od současných umělců, formou obměňované výstavy jednoho díla. Charakter památníku, kde nositelem významového odkazu je prostor architektury sám o sobě, je příkladem komunikační schopnosti architektury.