Paul Klee Zentrum
"Když máte štěstí, výsledek vypadá přirozeně - něco příroda vytvořit mohla, ale nevytvořila."
Nedávno proběhla v tisku nadnesená diskuse, jestli by neměl být Renzo Piano považován za amerického architekta. Počtem prestižních zakázek na tomto kontinentu hravě předčí nejenom evropské architekty. Přestože každý z nových Pianových projektů je do jisté míry překvapením, existuje trvalý standard kvality jeho staveb na který se mohou klienti vždy spolehnout.
Startovní myšlenkou zbudování ZPK byly dary Livia Klee-Meyer v roce 1997 a věnování pozemku s penězi na museum od Maurice E. Müller a jeho choti Marthy Müller-Lüthi. Instituci samotnou provázely a provádí různé nepříjemnosti a právní komplikace, nad nimž si při pohledu na ladné křivky musea přestane člověk lámat hlavu. Silné gesto v podobě tří vlnek tu není na úkor kvality provozu uvnitř. V kvalitě osvětlení výstavních prostorů nemá Renzo Piano soupeře. Zatímco v galerii Beyeler se o světelnou pohodu stará více než dvoumetrová stropní konstrukce, o šest let později v texaském Nasher Sculpture Center mu stačila jen tenká membrána. Tři monumentální vlny jsou přirozenou odpovědí na okolní terén. Z fotografie dřevěného modelu je nejlépe patrné jak novostavba šetrně obkračuje stávající historický dům a stahuje se do terénu. Program požadované přístavby byl tak velký, že jakýkoliv konvenční dům by svou velikostí působil dojmem tovární nebo skladové haly. Jak dokládají skici a pracovní modely, největším zdrojem inspirace byly Pianovi při navrhování mírné kopce a odstíny barev okolních polí domoviny Paula Klee.
Adresa, kde dnešní museum sídlí, se jmenuje podle jednoho Kleeho obrazu z roku 1929 s názvem “Monument im Fruchtland“. Že jde skutečně o monumentální dílo, je patrné hned na první pohled. Aby stavba dostála i svému druhému názvu “plodná krajina” se stará jeden bio-zemědělec, který kolem musea (a částečně i na něm) pěstuje ječmen. Že jde víc než jen o museum, dokládá výčet doprovodných funkcí centra: auditorium, místnost pro semináře, ateliér pro návštěvníky, knihovna s archivem, restaurace a výstavní místnosti pro krátkodobé výstavy i jiných (“konkurenčních”) umělců.
R.Piano pro The New Yorker
 |
Nedávno proběhla v tisku nadnesená diskuse, jestli by neměl být Renzo Piano považován za amerického architekta. Počtem prestižních zakázek na tomto kontinentu hravě předčí nejenom evropské architekty. Přestože každý z nových Pianových projektů je do jisté míry překvapením, existuje trvalý standard kvality jeho staveb na který se mohou klienti vždy spolehnout.
Startovní myšlenkou zbudování ZPK byly dary Livia Klee-Meyer v roce 1997 a věnování pozemku s penězi na museum od Maurice E. Müller a jeho choti Marthy Müller-Lüthi. Instituci samotnou provázely a provádí různé nepříjemnosti a právní komplikace, nad nimž si při pohledu na ladné křivky musea přestane člověk lámat hlavu. Silné gesto v podobě tří vlnek tu není na úkor kvality provozu uvnitř. V kvalitě osvětlení výstavních prostorů nemá Renzo Piano soupeře. Zatímco v galerii Beyeler se o světelnou pohodu stará více než dvoumetrová stropní konstrukce, o šest let později v texaském Nasher Sculpture Center mu stačila jen tenká membrána. Tři monumentální vlny jsou přirozenou odpovědí na okolní terén. Z fotografie dřevěného modelu je nejlépe patrné jak novostavba šetrně obkračuje stávající historický dům a stahuje se do terénu. Program požadované přístavby byl tak velký, že jakýkoliv konvenční dům by svou velikostí působil dojmem tovární nebo skladové haly. Jak dokládají skici a pracovní modely, největším zdrojem inspirace byly Pianovi při navrhování mírné kopce a odstíny barev okolních polí domoviny Paula Klee.
Adresa, kde dnešní museum sídlí, se jmenuje podle jednoho Kleeho obrazu z roku 1929 s názvem “Monument im Fruchtland“. Že jde skutečně o monumentální dílo, je patrné hned na první pohled. Aby stavba dostála i svému druhému názvu “plodná krajina” se stará jeden bio-zemědělec, který kolem musea (a částečně i na něm) pěstuje ječmen. Že jde víc než jen o museum, dokládá výčet doprovodných funkcí centra: auditorium, místnost pro semináře, ateliér pro návštěvníky, knihovna s archivem, restaurace a výstavní místnosti pro krátkodobé výstavy i jiných (“konkurenčních”) umělců.
0 komentářů
přidat komentář
