Plavecká hala za Lužánkami
Brněnský plavecký stadion Lužánky se dočkal zásadního rozšíření a modernizace. Vedle stávajícího 50metrového bazénu vznikla nová hala s 25metrovým rozplavbovým bazénem a 16metrovým výukovým bazénem. Díky propojení obou částí si na své přijdou profesionální sportovci, školy, kluby i široká veřejnost. Moderní areál navíc poskytuje městu možnost hostit domácí i mezinárodní soutěže, čímž navazuje na bohatou sportovní historii Lužánek.
Historie původní stavby sahá do 70. let, kdy byl stadion navržen architektem Otakarem Oplatkem. Charakteristickými prvky objektu jsou přiznaná příhradová konstrukce střechy od Ferdinanda Lederera, šikmá fasáda kopírující tribuny a předsazená terasa, která se dnes využívá i jako bezbariérový přístup.
Rozšíření stadionu respektuje původní architektonické řešení, přičemž nové prvky vstupují do dialogu s existujícími. Výrazným prvkem architektonického návrhu nové plavecké haly je šikmá střecha, stoupající směrem ke stávající budově. Navazuje tak na šikminu divácké tribuny, promítající se na fasádu původního objektu.
Nová bazénová hala je umístěna v návaznosti na pěší lávku spojující úroveň terasy a hlavního vstupu. Její fasády, tvořené kombinací skla, kovu a betonu, zajišťují moderní a otevřený vzhled. Prosklené fasády směrem do ulice a ke stávajícímu objektu umožňují kolemjdoucím i návštěvníkům na schodišti nahlédnout přímo do interiéru bazénové haly. Prostor tak získává otevřenost a umožňuje propojení s okolím.
Provozní propojení obou částí stadionu přináší návštěvníkům maximální pohodlí. Nová hala má vlastní šatny a hygienické zázemí. Hlavní vstup je přes vstupní halu stávajícího bazénu, odkud se schodištěm či nově zbudovaným výtahem návštěvníci dostanou o patro níže do suterénu vedoucího až do nové haly. Pro větší komfort návštěvníků i personálu jsou oba bazény, 25 m i 50 m, provozně propojené a je možné mezi nimi plynule přecházet.
Historie původní stavby sahá do 70. let, kdy byl stadion navržen architektem Otakarem Oplatkem. Charakteristickými prvky objektu jsou přiznaná příhradová konstrukce střechy od Ferdinanda Lederera, šikmá fasáda kopírující tribuny a předsazená terasa, která se dnes využívá i jako bezbariérový přístup.
Rozšíření stadionu respektuje původní architektonické řešení, přičemž nové prvky vstupují do dialogu s existujícími. Výrazným prvkem architektonického návrhu nové plavecké haly je šikmá střecha, stoupající směrem ke stávající budově. Navazuje tak na šikminu divácké tribuny, promítající se na fasádu původního objektu.
Nová bazénová hala je umístěna v návaznosti na pěší lávku spojující úroveň terasy a hlavního vstupu. Její fasády, tvořené kombinací skla, kovu a betonu, zajišťují moderní a otevřený vzhled. Prosklené fasády směrem do ulice a ke stávajícímu objektu umožňují kolemjdoucím i návštěvníkům na schodišti nahlédnout přímo do interiéru bazénové haly. Prostor tak získává otevřenost a umožňuje propojení s okolím.
Provozní propojení obou částí stadionu přináší návštěvníkům maximální pohodlí. Nová hala má vlastní šatny a hygienické zázemí. Hlavní vstup je přes vstupní halu stávajícího bazénu, odkud se schodištěm či nově zbudovaným výtahem návštěvníci dostanou o patro níže do suterénu vedoucího až do nové haly. Pro větší komfort návštěvníků i personálu jsou oba bazény, 25 m i 50 m, provozně propojené a je možné mezi nimi plynule přecházet.
0 komentářů
přidat komentář
