Pozemek se nachází v historicky i společensky cenné lokalitě na dotyku historické Královské obory se společenským areálem Výstaviště - bývalého areálu Jubilejní výstavy zemské z roku 1891, jehož součástí byla i budova Moderní galerie. Urbanistický rozvrh budovy Moderní galerie byl vytvořen
Antonínem Wiehlem v r. 1891 a je památkově chráněn. Přístavba je proto koncipována jako podzemní objekt, který stávající urbanistickou strukturu nenarušuje, pouze ji v některých nadzemních částech doplňuje drobnými objemy technického nebo provozního charakteru (schodišťová a výtahová věž nad hřebenem střechy, plechem obložený hranol kovárny). AVU využívá dům od r. 1893 s hlavním vstupem vedeným z dvorní části od Stromovky.
Návrh potvrzuje paradox hlavního vchodu z dvorní části a využívá ji pro podzemní dostavbu.
Přístavba je rozdělena do dvou objektů: dvoupodlažního podzemního objemu pod pracovním dvorem na jihu a jednopodlažního podzemního objektu pod severním dvorem s grafickými dílnami zasahujícího k hranici pozemku. Jižní přístavba obsahuje v 1PP přednáškový sál, šatny, hygienické zázemí studentů i pedagogů, restaurátorské a diagnostické dílny s ateliérem a kabinety pedagogů obou restaurátorských škol. Ve 2PP se nachází depozitáře obou restaurátorských škol a část strojoven technického zázemí. Severní přístavba slouží pomocným provozům grafických dílen. Prostorové nároky na výukové prostory jsou splněny otevřenými nebo celoplošnými vestavbami pódiového charakteru do prostoru stávajících ateliérů. Prostory nad hlavním vstupem stávající budovy jsou ve 2NP využity jako vědeckotechnické centrum a laboratoře restaurátorských škol, 3NP jako kabinety pedagogů, v podkrovní vestavbě jsou umístěny ateliérové učebny a přechodné ubytování.
Výtvarná linie návrhu je založena na snaze očistit původní historický Wiehlův objekt od pozdějších nekoncepčních a rušících přístaveb vyjma Kotěrových drobných úprav vstupní části s úmyslem jasně odlišenými, architektonicky novodobě artikulovanými zásahy umožnit do původní budovy zakomponovat nový funkční obsah. Po výtvarné stránce umožnit dialog tvarosloví neorenesanční stavby se soudobým, koncepčně střízlivým, výtvarným názorem. Tento přístup k památkové chráněné stavbě Moderní galerie je naplněn motivem podzemního objektu, z exteriéru přiznaného pouze jako kompozice „suché“ zahrady s pochozími světlíky v úrovni terénu, zčásti využité pro umístění restaurovaných plastik v plenéru pod baldachýnem dojezdu nákladního výtahu. Odhalen zůstává pouze jihozápadní cíp domu ve výkroji amfiteátru, před přednáškovou místností, který proskleným železobetonovým povrchem odhaluje styk původní budovy „vynášené“ podzemní novodobou dostavbou.